Šporcl a Romové rozvášní České Budějovice

Houslový virtuos zahraje v úterý s cikánskou cimbálovou kapelou Romano Stilo v Českých Budějovicích.

Šavlový tanec a další temperamentní melodie vyplní úterní koncert, na němž se v budějovickém Domě kultury Metropol představí houslista Pavel Šporcl poněkud netradičně. Ve společenském sále zahraje od 19 hodin s romskou cimbálovou kapelou Romano Stilo.

Loni v říjnu společně nahráli album Gipsy way. Znějí na něm cikánské, maďarské i rumunské lidové skladby a také skladby Pabla Sarasateho, Johannesa Brahmse či Arama Chačaturjana. Většinu z nich uslyší i návštěvníci koncertu, který je součástí podzimního turné budějovického virtuoza a slovenské cimbálovky.

Seznámili se před dvěma lety, kdy ho Slováci pozvali na jejich benefiční koncert do Bratislavy. „Kapelník mě viděl v pořadu Noc s andělem, kde jsem taky hrál s cimbálkou. Když jsem potom přemýšlel o novém projektu, napadli mě oni, že bychom to mohli dát dohromady. I proto, že ty cikánské virtuozní věci na housle znám a hodně se mi líbí,“ řekl Pavel Šporcl.

Překvapili ho, jak bezprostředně ho vzali mezi sebe. Po několika zkouškách mu řekli, že je jedním z nich. Stal se dokonce jejich primášem.

„To je prostě nezapomenutelné. Nikdy se nebudu vydávat za to, že bych dokázal ty věci hrát tak úžasně jako oni, žijí v tom celý život. Ale hodně mě podporují. Ty koncerty jsou krásné: oni v sobě mají cikánskou vroucí krev, takže vystoupení má neuvěřitelné grády a energii, ale na druhou stranu i spoustu melancholie, je v tom hodně pláče. Dost si to užíváme,“ popsal Šporcl.

Koncert, při němž dojde na Uherské tance od Brahmse, Šavlový tanec od Chačaturjana, ale i melodii ze Schindlerova seznamu, bude bez přestávky. Muzikanti ještě pilují poslední detaily na zkouškách. „Přidáme navíc pár jiných skladbiček,“ naznačil Pavel Šporcl.

Na spolupráci ho nejvíc baví naprostá volnost v hraní. Ke skladbám mnohdy nejsou ani notové materiály, takže toho musel spoustu odposlouchat, něco mu muzikanti přehrávali, něco zapsali do not. Na pódiu pak hodně improvizují, hrají si s tématem, melodii si předávají nástroje mezi sebou.

„To je moc hezké. Nejkrásnější je volnost v interpretaci a naprosté uvolnění. Nemusím hrát ve striktních pravidlech jako v té klasické hudbě. Navíc jsem pořád naježený, protože nikdy nevím, co se na pódiu stane v příští minutě,“ doplnil houslista.”