Soud: Evropské státy musí přestat se zavíráním lidí se zdravotním postižením do ústavů proti jejich vůli

Evropský soud pro lidská práva odsoudil Bulharsko za to, že dovoluje, aby
byli lidé s postižením umisťováni do ústavů jen na základě souhlasu jejich
opatrovníka. Tato praxe přetrvává i v České republice, kde je více než 30 tisíc
lidí pod opatrovnictvím. Proto je dobře, že se u nás chystají změny, které by
měly nadměrné institucionalizaci lidí s postižením zabránit.

Štrasburský soud rozhodoval o případu pana Staneva, kterého jeho opatrovnice
umístila do ústavu poskytujícího sociální služby, i když s tím sám nesouhlasil.
Tím, že mu stát neumožnil bránit se proti svému umístění, zasáhl podle soudu do
jeho osobní svobody a soukromého života. Navíc, kvůli dezolátnímu stavu ústavu,
nedostatečné hygieně a stravě, byl podle soudu pan Stanev také vystaven
ponižujícímu zacházení. Soud neuznal ani námitku, že na zlepšení kvality
sociálních služeb nemá stát peníze. Naopak, Bulharsko teď bude muset zaplatit
panu Stanevovi 15 tisíc eur za újmu, kterou v ústavu utrpěl.

Podobné případy se vyskytují i u nás

Praxi umisťování lidí do zařízení sociálních služeb proti jejich vůli nedávno
kritizoval i český ombudsman. Konkrétně šlo o případ pana Červenky, který byl v
identické situaci jako pan Stanev. Ombudsman řekl, že o tom, zda půjde člověk
zbavený způsobilosti k právním úkonům do ústavu, musí rozhodnout soud. V praxi
ale o umístění člověka do ústavu bez jeho souhlasu soudy nutně nerozhodují. O
případech se totiž často vůbec nedozvědí. Podle zákona zatím opatrovníci ani
poskytovatelé sociálních služeb nemají povinnost to soudu oznámit. Proto je
pravděpodobné, že se situace ani po vydaném stanovisku ombudsmana příliš
nezměnila.

Lidé, kteří kvůli omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům končí za
zdmi ústavů, mají novu naději. Od letošního ledna je účinná novela zákona o
sociálních službách, podle které má dnes každý člověk právo na poskytování
sociálních služeb v nejméně restriktivním prostředí.

„V praxi to znamená, že pokud existuje nějaká jiná možnost, jak člověku
zajistit podporu, například využití terénních služeb nebo asistence, opatrovník
nesmí člověka umístit v ústavu. Z toho vyplývá povinnost státu tyto alternativní
služby zajistit, aby nikdo nebyl nucen žít v ústavu proti své vůli,“ říká k tomu
právnička Centra advokacie duševně postižených (MDAC) a Ligy lidských práv
Barbora Rittichová. V současnosti žije v podobných ústavech více než 20 tisíc
lidí.

Podle Rittichové jsou nejproblematičtějšími tzv. domovy se zvláštním režimem,
ve kterých jsou klienti zamčeni bez možnosti volného pohybu. V nich často končí
právě lidé zbaveni způsobilosti k právním úkonům, podobně jako pan Červenka.

Bližší informace poskytnou:
Barbora Rittichova, právnička Centra advokacie duševně postižených (MDAC) a Ligy
lidských práv, mail
Zuzana Durajová, právnička Centra advokacie duševně postižených (MDAC) a Ligy
lidských práv
Kontakt na ně naleznete na

této stránce webu Ligy lidských práv.

KAM DÁL?


Tisková zpráva Ligy lidských práv



Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Stanev proti Bulharsku je k dispozici
zde (v anglickém znění)