Šok, nespravedlnost, nesouhlas, pohrdání romským utrpením, tak Romové reagují na propuštění dvou žhářů z Vítkova

Šumperský okresní soud dnes podmíněně propustil z vězení dva muže odsouzené na 20 let za žhářský útok na domek Romů ve Vítkově na Opavsku z dubna 2009. Za pokus o několikanásobnou rasově motivovanou vraždu si odpykávali 20 let, za sebou tak mají dvě třetiny trestu. Oběma mužům soudce Lubomír Kozák uložil sedmiletou zkušební dobu.

Tomáš Ščuka, občanský člen Rady vlády pro záležitosti romské menšiny

V roce 2009 probíhaly řetězové demonstrace, nesouhlas projevila širší občanská společnost v čele s významnými osobnostmi politického a kulturního života. Máme-li jako společnost vnímat případ Natálky jako odstrašující případ, který nás má posunout ke vzájemné toleranci a lepším mezilidským vztahům, pak není možné propustit pachatele na dvě třetiny domů a 8 let jim odpustit! Kdo vrátí Natálce její dětství, o které skrze neodpustitelnou ohavnost žhářů přišla?! Verdikt soudce stojí pouze na znaleckém posudku schopnosti žít spořádaný život. Odpovídá ale 12 let trestu subjektivnímu zavinění a nebezpečí (újmě), kterou způsobili? Nebo snad české soudy fungují opačně? Jde-li o majetkové trestné činy, tam neodpustíme ani rok. Zato u trestného činu pokusu o vraždu a poškozování cizí věci odpustíme rovnou 8 let. Záleží samozřejmě na rodině, jak se k předčasnému propuštění postaví. Nepochopitelné rozhodnutí soudu však do společnosti vrhá nedůvěru ve spravedlnost! Do romské komunity jde o signál mnohem vyšší nespravedlnosti. Podíváme-li se na rasově motivované vraždy vůči Romům v 90. letech, adekvátní tresty u soudu nepadaly. U Natálky se tak poprvé stalo (z důvodu odporu občanské společnosti). Je zřejmé, že potřeby oběti i jakýsi morální pohled, z něhož bychom se měli jako společnost poučit, soudce nezohlednil.

Jarmila Balážová, novinářka

Samozřejmě, že jsem rozhodnutím soudu šokovaná. Šlo o předem naplánovaný, otřesný čin, který vedle ubití Tibora Berkyho před očima jeho ženy a dětí 13. května 1995, řadím k nejbrutálnějším rasovým útokům. V případě tohoto žhářského útoku o to hrůznějším, že nejvážněji zasaženou obětí byla v té době teprve dvouletá holčička. I přes obrovské snahy a nasazení lékařů má trvalé následky, musela si projít desítkami operací, žije ve velkých bolestech. A to mluvím jen o těch fyzických. Psychické nikdy asi nebude moci úplně překonat. Ani díky pomoci a snaze desítek lidí, které brutalita útoku a jeho následky v roce 2009 nebývale zasáhly. O to nepochopitelnější je verdikt soudu, který měl mnohem důsledněji zvážit celospolečenský dopad. A samozřejmě  i jeho důsledky pro Natálku, celou rodinu, které útočníci zcela změnili život, učinili z nich viditelný terč, způsobili jim takovou bolest, kterou nikdy nikdo nesmaže. Nebýt obrovské odvahy Natálčiny maminky, neskutečné životaschopnosti Natálky samotné, mnohaleté péče organizace Vzájemné soužití a dalších, tak je na tom rodina ještě výrazně hůře. Podle toho, co vím, je nynější rozhodnutí samozřejmě velmi zasáhlo. Ještě aby ne! A znovu se o tom bude psát, mluvit, trauma znovu ožije úplně jiným způsobem… Natálka uvidí ty, kteří ji tak ublížili. Můžete jí zkusit říkat po tomhle verdiktu něco o spravedlnosti! Já jen upřímně doufám, že se jí dostane systematické psychologické a terapeutické pomoci, kterou teď bude ona i celá rodina znovu potřebovat. A už dlouho postrádám otevřenou debatu právních expertů… kdy jindy ji chtějí vést než nyní nad správností tohoto verdiktu? 

Lucie Fuková, zmocněnkyně vlády pro záležitosti romské menšiny

Jsem lidsky a morálně v šoku z rozhodnutí šumperského soudu, který propustil na podmínku dva žháře z Vítkova. Rozhodnutí respektuji, ale neumím si představit, jak se v tuto chvíli musí cítit Natálka a její rodina. Pokusím se najít vhodnou formu podpory rodiny.

Jan Dužda, romský koordinátor na pražském magistrátu

Podle mě je to hanba českého soudnictví. Nelze postupovat tímto způsobem, jelikož to vypovídá pouze o tom, že pokus o vraždu či vražda samotná bude člověka stát cca 12 let odnětí svobody. To je výsměch a dehonestace všeho, co civilizovaná společnost v 21. století symbolizuje. Je to totální devastace etiky, morálky a solidarity! Paradoxně na tom jsou postaveny všechny společnosti moderního světa a demokratického myšlení. Tímto dnem se v romské společnosti napříč všemi vrstvami posílí nedůvěra k majoritě, k českým institucím a vládě ČR. Přepokládám, že téměř dvě dekády úsilí mnoha lidí ke zlepšení situace Romů v ČR a vztahu Romů s majoritou, tak přijdou vniveč. A to kvůli tomuto rozsudku. V zásadě uděláme opravdu jeden vydřený krok kupředu, a pak stačí něco takového a vrátí nás to, Romy i Neromy, o deset kroků zpět! Tohle je prostě nepřípustné!

Patrik Banga, novinář, spisovatel

Považuji rozhodnutí soudu za nespravedlivé. Natálka si ponese následky celý život, oni si neodseděli ani celý udělený trest. Toto rozhodnutí by mohlo sloužit jako znamení pro ostatní neonacisty, že pokud by se podobný hrozný čin opakoval, hrozí jim maximálně dvě třetiny trestu. Nesouhlasil jsem ani s původním rozsudkem, protože mi přišel příliš mírný. Za tento bezprecedentní zločin by měly být uděleny doživotní tresty.

Cyril Koky, koordinátor pro romské záležitosti a integrace cizinců na Krajském úřadě Středočeského kraje

S rozhodnutím soudu v této záležitosti nemohu souhlasit. Soud měl ve vztahu k obětem své rozhodnutí pečlivě zvážit. Pachatelé se dopustili zvláště závažného trestného činu a svůj trest měli vykonat v plném rozsahu.

Jaroslav Miko, aktivista, řidič kamionu

Jedna rovina je nejspíše ta právní, kdy soud, který rozhodoval o propuštění, hodnotil pouze chování pachatelů ve výkonu trestu a nebo jak se k celému svému útoku dnes staví, ať už je to z jejich strany upřímné či čistě účelové. Každopádně z toho lidského hlediska mi přijde krajně nespravedlivé, že za pokus o mnohonásobnou vraždu z rasových důvodů si pachatelé odpykají pouhých cca 13 let. Navíc Natálka má svoje trauma už na celý život. Ona o žádné propuštění ze svého celoživotního trápení žádat nemůže. Natálka dodnes komunikuje pouze se svojí maminkou a sestrami. Čeká ji další náročná operace, která rozhodně nebude operací poslední. Rasistický útok měl i vliv na Natálčino vzdělání. Je mi z toho upřímně smutno.

Emil Voráč, ředitel organizace Khamoro

Jsem šokován, neboť včera jsem četl o žádosti o podmínečné propuštění z výkonu trestu a odpuštění zbývajících osmi let za žhářský útok ve Vítkově na romskou rodinu, kdy úmyslem dvou odsouzených žhářů bylo zavraždit celou rodinu. Zavraždění celé rodiny se sice nepodařilo, ale v té době nejmladší z rodiny jménem Natálka je celoživotně zmrzačená popáleninami na celém těle z 80 %. Šokovaný nejsem jenom já, ale celý romský národ v ČR i na Slovensku, navíc i neromský, který v sobě nepěstuje rasismus. Ano, dnes jsem se dočetl, že žháři budou již brzy na svobodě a chtějí začít žít normální život. V každém případě potenciální vrazi mají šanci začít nový život, a takovou šanci jim umožnila česká justice. Natálka už nikdy a ani její rodiče takovou šanci nedostanou. Dívenka přišla o spokojené dětství, o možnost získat vzdělání, partnerský vztah a navíc dle lékařských posudků se i její rodina musí smířit s tím, že nejen postižení, ale i podstatně kratší život bude mít, život s věčným utrpením. Na sociálních sítích mi nemohla uniknout komunikace části rasistického národa České republiky, kdy stoupenci fašismu tleskají okresnímu soudu v Šumperku a volají po dokončení záměru žhářů, nebo probíhají útoky na rodinu Natálky a podobně. Ti nenávistní jsou jedni a ti samí, kteří odsuzují Ukrajinu a označují ji jako fašistickou. Ti samí, kteří jsou anticovidoví a podporují Rusko. Zda-li jsem u minulé vlády pochyboval o justici, policii a vůbec o spravedlnosti, tak se obávám, že tímto rozhodnutím jsem opět na stejném místě a pochybuji, že konečně v tomto státě bude spravedlnosti zadostiučiněno. Vlastně jsem už pochyboval od začátku o přístupu státu k romským uprchlíkům prchajícím před hrozbami války. Obávám se dohry, která ještě může mít tragické následky, neboť si myslím, že určitě budou směřovat provokace k rodině Natálky.

Josef Miker, aktivista, organizace Konexe

Verdikt soudu je při nejmenším pohrdání romským utrpením, které se ve Vítkově stalo. Člověk, který úmyslně chce ublížit jinému člověku, musí být od společnosti izolovaný. Člověk který ublíží dítěti, nemůže být považován za člověka, to je zvíře.

Michal Miko, ředitel organizace RomanoNet

Dnešní osvobozující verdikt šumperského obvodního soudu je velkým překvapením. Nic, žádný skutek, nevrátí běžný život oběti žhářského útoku Natálii Kudrikové, který se udál v roce 2009. Tento útok byl otřesný a šílený a oběť si ponese následky do konce svého života. Dvě třetiny trestu, které si pachatelé odseděli, je strašně málo ve vztahu k oběti. Rozsudek jako takový se dá považovat za mikroagresi, protože strach, který oběť prožívá, je na denním pořádku, nejen z lékařských úkonů, ale i strach z lidí. A žít s vědomím, že ti, co mi takto ublížili, jsou na svobodě, není lehké. My jako občanská společnost jsme znepokojeni rozhodnutím justičních orgánů.

Karel Karika, předseda Československé Romské unie

Je alarmující, že dva ze čtyř odsouzených žhářů, kteří spáchali pokus o několikanásobnou vraždu na rodině Natálky, budou podmínečně propuštěni. Okresní soud v Šumperku měl zvážit vážnost jejich činu a dopad na oběti, Natálka a její rodina trpí dodnes následky tohoto brutálního útoku a je nezbytné zajistit, aby pachatelé byli náležitě potrestáni. Československá romská unie nesouhlasí s možností podmíněného propuštění těchto zločinců. Tento případ by mohl nastavit nebezpečný precedens pro další rasově motivované násilnosti a ukázat, že takové činy nemusí být řádně potrestány. Je důležité chránit práva a bezpečnost občanů a zajišťovat spravedlivý trest pro ty, kteří se dopustili takových hrůzných činů. Místo podmíněného propuštění mohl soud zvážit alternativní možnosti, jako je například služba pro postiženou komunitu. Tím by pachatelé mohli napravit alespoň část škody, kterou způsobili, a současně by to mohlo posloužit jako varování ostatním potenciálním pachatelům rasově motivovaných násilností.