ROZHOVORY: Snaha o vybudování důstojného památníku holokaustu Romů v Letech u Písku trvala téměř 30 let

Internační zařízení fungovalo tři roky, za tu dobu se měnilo jeho pojmenování i určení, Romové v něm zpočátku tvořili jen menšinu vězněných, což se změnilo v létě 1942. Původně kárný pracovní tábor se tehdy proměnil v tábor “cikánský”, kterým prošla velká část Romů žijících na území Čech. Na Moravě plnil stejnou roli tábor v Hodoníně u Kunštátu. Na obou místech zemřely stovky lidí, zejména kvůli otřesným hygienickým podmínkám, nemocem i špatnému zacházení.

V roce 1973 vznikl na místě tábora v Letech velkokapacitní vepřín, který zde nakonec fungoval 45 let. Osudy Romů, kteří táborem prošli, se i přes snahy potomků za dob socialismu, začaly připomínat teprve po pádu komunistického režimu.

ROZHOVORY

V roce 1995, kdy prezident Václav Havel odhalil památník obětem tábora, se začalo hovořit o vybudování důstojného pietního místa. O dva roky později ministři Jan Ruml (ODS) a Pavel Bratinka (ODA) prohlásili, že navrhnou vládě, aby vepřín vykoupila a zbourala, a na místě nechala postavit důstojný památník romským obětem holokaustu. Výkup vepřína se ale táhl dalších 20 let.

Teprve v srpnu 2017 vláda sociálnědemokratického premiéra Bohuslava Sobotky schválila odkup vepřína a 23. října odtajnila smlouvu, ze které vyplývá, že za vepřín stát zaplatil zhruba 450 milionů korun.

Zástupci státu převzali vepřín začátkem dubna 2018, zbourán byl v druhé polovině roku 2022. V červnu 2020 byl představen vítězný návrh na podobu památníku holokaustu Romů a Sintů (podskupina Romů žijící od 14. století v západní Evropě)v Čechách, který vyrostl během uplynulých čtyř let. Vybudování nyní otevíraného památníku včetně expozice vyšlo přibližně na 110 milionů korun. Peníze pocházejí od ministerstva kultury, německého velvyslanectví i z grantu z Islandu, Lichtenštejnska a Norska.

Už od srpna 2019 funguje Památník holokaustu Romů a Sintů na Moravě v Hodoníně u Kunštátu. Památník vybudovalo skoro za 100 milionů korun Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského, práce trvaly pět let. Brněnské Muzeum romské kultury místo převzalo v roce 2018.

V roce 2021 se v památníku otevřela nová expozice nazvaná “Tábor Hodonín u Kunštátu: Průsečík tragických osudů 1940-1950. Střední Evropa”. Větší část expozice je v novostavbě informačního centra památníku, druhá část pak ve zrekonstruované budově bývalého vězeňského baráku.

Pronásledování Romů za protektorátu

Pronásledování Romů v protektorátu navázalo na nacistické zákony, ovšem zčásti i na prvorepublikovou praxi. Na základě nacistických norimberských zákonů bylo ve 30. letech v Německu stanoveno, že rasovým nepřítelem číslo jedna jsou Židé a za nepřítele číslo dvě byli stanoveni “cikáni a cikánští míšenci”. V Německu i dalších zemích pod nadvládou Hitlerovy “Třetí říše” byli Romové perzekvováni a deportováni do různých táborů, včetně vyhlazovacích. Ti čeští – jak z obou táborů, tak nuceně usazení – skončili převážně v Osvětimi, odkud se jich po válce z 5500 vrátilo jen asi 500.

Romové byli ovšem diskriminování už za československé první republiky, mezi červencem 1928 a srpnem 1929 se třeba konal soupis “potulných cikánů”, jehož údaje později zneužila okupační správa. První výnos, zakazující především kočování, vyhlásila protektorátní vláda koncem března 1939. Počátkem pronásledování Romů bylo přijetí nařízení o kárných pracovních táborech, do kterých měli být umístěni práceschopní muži starší 18 let, kteří nemohli prokázat řádný způsob obživy. Platit začalo v dubnu 1939.

Trvalo ale ještě více než rok, než se začaly stavět kárné pracovní tábory, které začaly fungovat začátkem srpna 1940. Jeden nedaleko Hodonína u Kunštátu, druhý a dnes známější pak asi dva kilometry od obce Lety u Písku. Oplocená část tábora v Letech část měla rozlohu 66 arů (0,66 hektaru), ke které patřilo ještě 11,2 aru neoplocené zemědělské půdy. Vzory pro zřízení těchto táborů se stala již existující zařízení, například v rakouském Lackenbachu. Do táborů měly být zařazovány hlavně romské rodiny, které splňovaly podmínky pro uvalení preventivní vazby.

Účelem táborů bylo vychovat “cikány, cikánské míšence a osoby potulující se po cikánském způsobu” k práci, pořádku a kázni. Do roku 1942 ale tvořili Romové v různých táborech pouze deset nebo 15 procent internovaných, zlom nastal až po březnu 1942, kdy bylo přijato vládní nařízení o preventivním potírání zločinnosti a v červnu přijat zákon o potírání takzvaného “cikánského zlořádu”. Tím začala v protektorátu etapa rasového pronásledování Romů i lidí částečně romského původu.

Po březnovém přejmenování táborů na sběrné byla v srpnu 1942 – jen pár měsíců po atentátu na Reinharda Heydricha – zařízení v Letech a Kunštátu změněna na cikánské tábory. Neromské vězně úřady přemístily jinam nebo propustily. Na protektorátním území byl proveden soupis “cikánů a cikánských míšenců”, mezi něž české četnictvo pod dohledem německé kriminální policie zahrnulo na 6500 osob.

Muži, ženy i děti v Letech pracovali v kamenolomu, při stavbě silnice, na polích nebo v lese. Kvůli nedostatečným přídělům dozorci rozkrádaných potravin, těžké práci a špatným hygienickým podmínkám (zejména nedostatku vody) i enormnímu překročení kapacity tábora vypukla v Letech koncem roku 1942 smrtící epidemie břišního a skvrnitého tyfu. Horší následky ale měl rozkaz šéfa SS Heinricha Himmlera z prosince 1942 o deportaci Romů do Osvětimi, kde většinu čekala smrt.

Táborem v Letech u Písku podle historiků od srpna 1942 do května 1943 prošlo 1294 Romů, zemřelo v něm nejméně 335 lidí, z toho 241 dětí mladších 14 let. Dalších asi 540 lidí skončilo v Osvětimi. V táboře v Hodoníně úřady shromáždily 1375 lidí, 207 z nich zemřelo a přes 800 bylo deportováno do Osvětimi. Desítkám vězňů se podařilo uprchnout. Do osvětimského “cikánského tábora” byli od března 1943 posíláni také Romové, kteří nebyli internováni v táborech v Letech a v Hodoníně a do té doby zůstali na svobodě.