Mladý šachista Sebastián Schmeisser se chce stát šachovým velmistrem. Romské děti nemají talent pouze na zpěv a tanec, říká jeho otec

Kdo jednou propadne kouzlu černobílé šachovnice, zůstává jí věrný i po zbytek života. Šachy spojují napříč generacemi i národnostmi, hovoří svým univerzálním jazykem. Své o tom ví jedenáctiletý Sebastián Schmeisser, který si už letos stihnul přinést domů zlatou medaili z turnaje v Orlové.

„Stačí udělat jednu jedinou chybu a vaše předchozí práce na šachovnici se vypaří jako pára nad hrncem,“ říká zkušeně mladý hráč. Šachu se věnuje od sedmi let. Základy hry, šachové výrazy, jednotlivé figurky i jejich tahy se naučil od svého tatínka Františka Schmeissera, který je sám vášnivým šachistou a členem Českého šachového svazu.

Od té doby spolu pravidelně trénují několik her denně. Sebastián také chodí jednou týdně do školního šachového oddílu Petřvald. Ten funguje na Základní škole Masarykově v Petřvaldu, kterou je Sebastián navštěvuje. Kroužek vede Jiří Novák, předseda Moravskoslezského krajského šachového oddílu. „Máme štěstí, že pan Novák se dětem věnuje i individuálně a pomáhá jim zdokonalovat jednotlivé tahy. Vždy jim poradí, jakým způsobem se dá tah zahrát i jinak, jakou taktiku proti spoluhráči zvolit, a nebojí se ani s dětmi jezdit po různých dětských a školních turnajích i do okolních měst,“ chválí lektora a předsedu šachového oddílu Sebastiánův tatínek.

Šachová pravidla nejsou nic složitého, ale hrát je opravdu dobře, to už je přeci jen oříšek. Šachy totiž nabízejí tolik různých kombinací a variant, že žádná hra nikdy neprobíhá stejně. „Můžete hrát jen s některými figurkami, ale zkušený šachista využije při hře všechny a snaží se svou hru roztáhnout po celé šachovnici,“ přibližuje Sebastián.

„Přesně tak, tomu se mezi šachisty říká Fischerovy šachy, tedy podle hry, kterou vymyslel bývalý šachový mistr světa, legendární Bobby Fischer. Dokonce je v roce 2008 FIDE přidala do dodatků pravidel šachu,“ doplňuje tatínek František a jeho syn hned na to odpovídá, že od soupeřů si rád bere nějaké to ponaučení.

„Naučil jsem se každého svého soupeře brát jako svého učitele, který mě posouvá dál, ale to neznamená, že je nechci porazit. Už při prvním tahu si v hlavě rozmýšlím další a další tahy,“ říká přesvědčivě Sebastián.

„Všechny své děti jsem naučil hrát šachy, každé z nich si je někdy se mnou rádo zahraje, a to i přesto, že už dávno mají své životy. Ale jediný Sebastián ze všech mých sedmi dětí u toho zůstal a věnuje se tomu naplno,“ prozrazuje na svého syna z druhého manželství František, který je přesvědčený, že jeho výborné školní výsledky ovlivňují do jisté míry i šachy. Sebastián je matematicky nadaný, a právě talent na šachy a matematika spolu často jdou ruku v ruce.

„Hra rozvíjí logické myšlení, vše pak lépe analyzujete, rozmýšlíte, zároveň podporujete paměť a to se pak odráží i jinde v životě. U Sebastiána vidím, že mu stačí, když dává ve škole při výkladu pozor, doma si už jen vypracovává domácí úkoly. Biflovat se naštěstí nemusí,“ říká hrdě pan Schmeisser a jeho syn přikyvuje a dodává, že po prázdninách z něj bude páťák, a tak uvažuje, že by v příštím roce zkusil přijímačky na osmileté gymnázium. „Rád bych se v dospělosti stál velmistrem v šachu a živil se tím i profesionálně,“ zasní se na okamžik mladý sympaťák. „Třídní učitelka říkala, že pokud si Sebastián udrží skvělé známky, tak bychom mohli o víceletém gymnáziu uvažovat,“ prozrazuje tatínek.

A stejně tak jako je připravený syna podporovat ve vzdělávání, je připravený ho dále podporovat i v šachu. „Beru to tak, že syn může i inspirovat někoho dalšího, protože romské děti nemají talent pouze na zpěv a tanec, ale také na různé sporty. A pokud někdo miluje analyzování, logiku, šachy jsou pro něj ideální,“ vysvětluje pan František. „Někdo může brát šachy jako sport či koníček, ale pro mě a mého syna je to životní styl,“ říká za oba. Sám v současné době obsazuje jednačtyřicátý žebříček mezi českými hráči a šachem doslova žije.

V minulosti se snažil zasvětit do tajů svého koníčku i svou současnou manželku, ale ta ke „hře gentlemanů“, jak se šachům také někdy přezdívá, netíhne. Ženy se však v tomto sportu nezřídka vyskytují. Podle tatínka i Sebastiána patří ženy přímo mezi vynikající hráčky a někdy i poměrně tvrdé. S tvrdostí ze strany hráče se lze při hře potkat často, proto je důležitá koncentrace a absolutní soustředěnost. „Stane se, že jsem soupeřem zahnán do kouta a pak dělám tahy, které vlastně dělat ani nechci,“ přiznává František.

Synovi zdůrazňuje, že nejdůležitější je používat vlastní hlavu, vymyslet si vlastní tahy, věřit si, ale i umět prohrát, protože jedině tak se dá vyhrávat. Psychika ovlivňuje mnohé a u šachu to platí možná i dvojnásob. V tom, že na šachy potřebují maximální koncentraci a klid, se oba shodnou.

„Raději jezdím opravdovou figurkou po šachovnici, než abych hrál šachy na telefonu, ale také to beru jako dobrý každodenní trénink. Můžu navíc porovnávat, jak se ve hře vyvíjím, protože se ukládá průběh a výsledky hry. Ale netrénuji několik hodin, stačí mi zatím maximálně něco kolem hodinky denně, víc ne,“ říká Sebastián, který si je vědom, že pokud by se hře věnoval profesionálně, doba trénování by se značně prodloužila.

„Trošku mě mrzí, že se brácha šachu nechce věnovat naplno. Partii si se mnou sice občas zahraje, ale není do hry tak zapálený jako já. A to i přesto, že se šachům jeden čas i dost věnoval. Teď se s tátou snažíme naučit pravidla i nejmladšího brášku, kterému jsou teprve tři roky, ale ten zatím ještě nehraje,“ říká Sebastián, pro kterého je největším vzorem jeho trenér Jiří Novák. Obdivuje na něm způsob hry a to, že dokáže hned zpočátku hry dát šach mat.

František zase obdivuje zmiňovaného Bobbyho Fischera, kterého považuje za jedinečného šachového stratéga. Ze současné generace šachistů u něj vede jednoznačně český šachový velmistr David Navara, který patří mezi elitu. „Člověk by se měl učit z historie, ale to neznamená, že by měl někoho na chlup kopírovat. To máte jako s písničkou Karla Gotta. Stovky zpěváků se budou snažit zapívat jeho hit stejně dobře a bude to ve výsledku i krásné, ale nikdy to nebude znít tak, jako když to zpíval sám pan Gott.

A to platí i v šachu, kde se ctí originalita, ne plagiátorství. Pokud před sebou máte soupeře, musíte se spolehnout sám na sebe a tím se přesně řídil třeba právě Bobby Fischer,“ vysvětluje František. „Přál bych si, aby se syn dostal v šachu daleko, ale nejdůležitější je přeci jenom vzdělání, to má pro mě a manželku tu nejvyšší prioritu. To teprve pro nás bude šach mat,“ uzavírá.

Článek vyšel v časopise Romano voďi. Objednávejte pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.