Sanitář Ján Oračko: Pacient potřebuje víc než jen kapačky. Potřebuje i lidskost

Sanitář Ján Oračko pracuje v Litomyšlské nemocnici už šest let. Za tu dobu se vryl do paměti mnoha pacientům především svým laskavým přístupem. „Tuhle práci musí člověk dělat srdíčkem, jinak tady nemá co dělat,“ říká rozhodně muž, jehož jméno se často objevuje v nemocničních dotaznících spokojenosti.

Po několika působištích v rámci nemocnice zakotvil na chirurgické jednotce intenzivní péče, kde se stará o pacienty po operacích. „Máme tady hodně pacientů ortopedických, ale i všechny z ostatních chirurgických oborů. Zůstávají u nás 24 hodin a pak je překládáme na standardní lůžkové oddělení. Pokud u nich nenastanou komplikace, samozřejmě,“ popisuje svoji práci, která ho nejvíce oslovila. „Začínal jsem na neurologické JIP, pak jsem zkusil práci na interní JIP – tam jsem byl v době covidu. Dál jsem pokračoval na ARO a byl jsem i na patologii. Nakonec jsem tady na chirurgické JIP a jsem za to rád, jsem tady doma.“

Vlídné slovo může pomoct víc než kapačka

Ján Oračko si uvědomuje, jak důležitá je práce s duševním rozpoložením pacienta. „Snažím se s pacientem vždy navázat nějaký kontakt. Pacienti jsou všelijací, někdy jsou zmatení, někdy ten pacient i pláče a já se ho snažím uklidnit a třeba ho i pohladit nebo vzít za ruku. Někteří pacienti to opravdu potřebují. Po operaci sice dostanou kapačky proti bolesti, ale jsou ve stresu, mají strach a ta psychika u nich dělá opravdu hodně.“

Účinek empatie a lidského přístupu podle něj často vidí přímo: „Občas na monitoru životních funkcí vidím, jak se změní křivky, když s pacientem mluvím, vezmu ho za ruku a uklidňuji ho. Ze začátku své sanitářské kariéry jsem měl nejednou slzy v očích, když mě pak pacient chytl za ruku sám a děkoval mi. To je to, proč tu práci mám rád, chytilo mě to za srdce.“

Z truhláře oporou pacientům

Cesta ke zdravotnické profesi pro něj nebyla přímá. „Dříve jsem pracoval se dřevem, dělal vazby, stavěl pergoly a tak. Nějakým způsobem jsem se postupně dostal k tomu, že bych mohl zkusit pracovat v nemocnici a pomáhat lidem tam. Moje žena také pracuje v sociálních službách. Musel jsem si nejdříve udělat sanitářský kurz a pak jsem nastoupil do Litomyšlské nemocnice.“

Jeho běžný den začíná přípravou prádla, dezinfekčních přípravků a všeho potřebného pro péči o pacienty. „U pacientů se začíná s ranní hygienou, pak následuje snídaně a chvíli na to vizita. Na JIPce jsme tady jako sanitáři ve dvou. Samozřejmě se stane, že někdo onemocní a zůstanu tady i sám. Ale kolektiv je tady dobrý a líbí se mi, že cokoliv potřebuji, vyjde mi staniční sestra vstříc a dohodneme se, jak se co bude dělat. Takže se mi tady pracuje dobře.“

Ani doma nedokáže práci zcela vypustit z hlavy. „Když si doma sednu, abych si po práci oddechl, stává se mi, že ji i tak mám chvíli v hlavě a přemýšlím o ní i o těch pacientech. Manželka mi pak říká: ‚Ty jsi zase v práci?‘,“ směje se muž, který nejraději relaxuje na zahradě nebo prací na domě. Jednu z největších životních radostí mu přinesla i zachráněná fenka Meginka. „Jel jsem autem kolem Morašic, když jsem si všimnul, že je v příkopě pejsek. Šlápl jsem na brzdy a šel se na něj podívat. Bylo to ještě štěně, vyhublé a špinavé od bláta. Vzal jsem ho domů a teď už máme Meginku osm let. Bohužel má následky z doby, než jsem ji našel, a má epilepsii, ale dáváme jí léky a je v pořádku.“

Do důchodu se Oračko nechystá

Sanitář Oračko se do důchodu rozhodně nechystá. „Nedávno jsem říkal kolegům, že mi zbývá ještě 18 let do důchodu a oni nevěřícně kroutili hlavou. Tak jsem jim řekl, že plánuju pracovat do osmdesátky,“ směje se a dodává: „A i kdybych šel do důchodu, tak bych stejně chtěl alespoň částečně dál pracovat, ale samozřejmě bude záležet na zdraví. Nemocnici ještě neopouštím, mě ta práce strašně uspokojuje a mám z ní dobrý pocit. Vidím, že těm pacientům dokážu nějakým způsobem pomoci, to mě v životě naplňuje.“

Každá z nemocnic Nemocnice Pardubického kraje průběžně vyhodnocuje kvalitu a bezpečí svých služeb pomocí dotazníků, které pacienti vyplňují při odchodu domů. Jméno pana Oračka se v těchto dotaznících objevuje často. Pacienti oceňují jeho ochotný a laskavý přístup, který pro mnohé z nich znamená víc než jakýkoli lék.