Šance pro kdysi váhající - kurs k ukončení základního vzdělání

O „klandr“ před školou se opírá skupinka teenagerů.
Před foťákem mizí. Stačím sotva zjistit, do jakéže třídy dvě z prchajících dívek chodí. „Já do devítky, já do prváku.“ V budově jsou školy dvě, základní a střední. Jistým způsobem na sebe navazují.
Jenže přijetí například na tu střední školu či do učení je pro určitou skupinu lidí obtížné.
Eventuálním adeptům často chybí dokončené základní vzdělání. V právě probíhajícím speciálním projektu na této škole si mladí, ale i starší lidé mohou základní vzdělání doplnit.

Otevřená náruč

Škola na Havlíčkově náměstí v Praze 3 je především romská.
Je to prostě lokalitou, Žižkovem. Do podobných škol vstupuji ráda. I odpoledne je tu víc než živo a víc než přátelsky. Také bílí učitelé jsou jakoby z té správné vřelé romské rodiny.
Na dveřích v druhém patře je štítek: ředitel školy, Irena Meisnerová.
Sportovní oděv, živá gestikulace, vřelé přijetí.
K láhvi minerálky dostávám do ruky složku s názvem Osnovy kursu pro dokončení základního vzdělání, seznam absolventů loňského kursu a samozřejmě doprovodné povídání.
„Z tohoto doškolovacího kursu mám opravdu radost, mám pocit, že jsme někomu pomohli,“ sděluje paní ředitelka na úvod. Za několik minut začíná druhý ročník této pomoci. Je cílena lidem, kteří z nějakého důvodu nedokončili základní školu, respektive vyšli z nižší než deváté třídy. Na věku adeptů v kursu nezáleží, naopak je hlavně pro dospělé.
„Je to jediný dálkový kurs tohoto typu v republice. Existuje pár kursů s denním studiem, ale do toho našeho mohou chodit lidé, kteří mají třeba rodinu nebo pracují, takže do denní školy chodit nemohou.“

O čem to je

Výuka probíhá jednou za čtrnáct dní v odpoledních hodinách. Ačkoli docházka není striktně povinná, paní ředitelka zdůrazňuje, že je velice důležitá. „Samozřejmě se jinak přistupuje k člověku, který sem pravidelně dochází, než když se přihlásí jen formálně a přijde jen k závěrečným zkouškám. My nejvíce oceňujeme právě tu snahu lidí se vzdělávat.“ Ptám se, jaké předměty se vyučují. „Všechny včetně výchov. Ale my tu nikoho nebudeme zkoušet z kotoulů, nebo za kolik zaběhne stovku. Výchovy hodnotíme vesměs podle referátů třeba z výstav.“ V kursu se sejdou lidé s různým stupněm vzdělání. „Někdo vyjde ze šesté třídy, někdo z osmé. Právě proto je nutný individuální přístup ke každému. Ten probíhá formou konzultací.“

Přivítání

Do ředitelny vstupují dvě dámy, představují se jako učitelky. Záhy společně jdeme přivítat účastníky kursu. Třída je zatím jen zpola zaplněná. Odhaduji počet Romů, zdaleka nepřevažují. Paní ředitelka vysvětluje princip kursu a rozdává průkazy žáka. „Mně ne, já jsem matka,“ směje se paní v poslední lavici. Přišla jen doprovodit svoji dceru. Ale kdyby ani ona neměla dokončenou devítku, mohla by tu s dcerou kurs absolvovat.
Necháváme „žáky“ jejich první vyučovací hodině a pokračujeme v hovoru v ředitelně.

Bilancování

„Máme za sebou jeden úspěšný roční kurs. Ty kursy považuji za velice důležité, dnes už zaměstnavatel vyžaduje dokončené základní vzdělání i na pomocné práce,“ poznamenává paní ředitelka. Ze seznamu loňského kursu je ovšem jasné, že pro většinu absolventů to nebyla vzdělávací konečná, byl to naopak odrazový můstek do dalšího vzdělávání. Víc než polovina nyní pokračuje ve studiu. Většinou se vrhli na sociálně právní školy.
„Na první ročník jsme museli dělat větší nábor, na ten letošní se hlásili lidé už sami. Ale ještě několik lidí můžeme vzít. Pokud se přihlásí během října, tak látku bez problémů doženou.“ Zvoní telefon. Je to po Praze bloudící účastník kursu.

A co dál?

Paní ředitelku mrzí, že není jasná budoucnost projektu. Z evropských peněz a ze státního rozpočtu získala škola dotace na dva roky, tedy jen do konce června 2008.
„Volají nám z jiných regionů, moc je ten kurs zajímá. Rádi by je zřídili i u nich. Musím jim vysvětlovat, že tento je ryze pražský, neboť Magistrát hl. města Prahy a Městská část Prahy 3 povolily projekt pro svoje občany. Byla by škoda, kdyby kursy nepokračovaly, třeba jsme vytvořili osnovy, které jsou universální. Jsme na ně velice pyšní. Bylo totiž nutné sladit výuku pro lidi, kteří skončili základní školu v různých třídách.“

Zájem by byl

Podle terénních sociálních pracovníků v městě Náchodě je až šedesát procent zdejších Romů bez ukončeného základního vzdělání. „Určitě by byl podobný kurs u nás skvělý, rozhodně by to pomohlo našim Romům uplatnit se na trhu práce,“ říká „teréňačka“ Jarmila Šenková. „Jen Šance že nám tu možnost nikdo nenabídl. Vzhledem k tomu, že je kurs dálkový, určitě by byli lidé ochotni dojíždět i do vzdálenějšího města.“ Stejného názoru jsou i učitelé základních škol v Telči. Na praktické škole – v nedávném slovníku zvláštní – sice žáci většinou devátou třídu dokončí, ale mohou se pak vyučit pouze jako pomocní řemeslníci, například jako pomocný kuchař.
Vedení školy v modifikaci pražského kursu vidí možnost i pro svoje žáky. Snad by bylo možno podobným kursem získat úplné základní vzdělání a posléze i „normální“ vyučení.
Například Zuzana D. ze sedmé třídy by se ráda stala kadeřnicí. S vysvědčením z praktické školy by však v kadeřnictví byla pouze jako pomocná kadeřnice.
Ani její sestřenice Žaneta, která chodí do osmé třídy normální základní školy, světlou budoucnost moc nemá. Letos jí končí devět let školní docházky. Doufá, že i bez ukončeného základního vzdělání ji na učební obor cukrářka přijmou. Mladé Romky ale pubertu prožívají většinou ještě o poznání „divočeji“ než ostatní. Ani její maminka Monika nedokončila devátou třídu. Čekala totiž první dítě. Dětí nelituje, nedokončeného vzdělání ano. Vzdělání si dnes považuje a lpí na tom, aby její děti byly alespoň vyučené.
Na Žanetu se kvůli „flákání“ školy zlobí. Také ředitel základní školy J. Kodýs považuje Žanetu za dosti inteligentní mladou ženu.
Po letech praxe ale vidí, že romské děti nemají v pravý čas to pravé rodinné zázemí pro vztah ke škole a ke vzdělání. Pozdější možnost – „až jim to dojde“ – dodělat si „základku“ – vidí jako velice potřebnou.

Na projekt „Kursy na ukončení základního vzdělání pro dospělé“ navazují další stupně projektu EQUAL. Jeden je o celkové podpoře Romů v oblasti vzdělávání. Doposud byl projekt orientován převážně pro Prahu. Rozhodně by bylo potřeba v celém projektu pokračovat i v dalších letech a v dalších regionech. Zájem by byl, teď je potřeba najít sympatizující finanční zdroje.