Ruský hudební soubor Ilo: Nezapomeňme, že jsme Romové!

Na letošním mezinárodním romském festivalu Khamoro vystoupil, kromě jiných, i soubor Ilo z Moskvy. Toto folklórní těleso je pozoruhodné svým lpěním na tradicích, svou prezentací starých táborových písní, kdysi kočujících Romů. Soubor je známý i vystupováním jeho členů v několika filmech, z nichž je patrně nejznámější a mezi Romy velice populární, romantický film Cikáni jdou do nebe. Hudba k tomuto filmu vyšla na stejnojmenném LP kdysi i u nás. Rozhovor s uměleckým vedoucím souboru Ilo – Nikolajem Vasiljevem a jeho ženou, sólistkou Natalií Buzylevou – pořídil a zpracoval Zbyněk Andrš.

Jak dlouho existuje váš soubor Ilo?

Natalja Buzyleva: Už více než dvacet let, pomalu to bude třicet let, co vystupujeme. Naše děti, které vyrůstaly v souboru, jsou už dospělé. Máme dobré kytaristy, dobré tanečníky a uměleckým vedoucím je můj muž, Kolja Vasiljev, který tenhle soubor založil. Dal dohromady lidi a on sám je tanečník a herec. I jeho syn krásně tančí. Táborové tance, tance kočovných Romů. Na ně mohou lidé tančit. Zachováváme starodávný taneční styl, aby to bylo původní, romské. Protože jsme přece Romové.

Proč jste nazvali váš soubor Ilo (Srdce)?

Natalja Buzyleva: Abychom vyjádřili, že naše písně a tance, že to vše jde ze srdce. A aby člověk, který tě slyší, který tě vidí na scéně, přijal to, co mu dáváš, srdcem. To jsme chtěli udělat a to pro lidi děláme.

Studovali jste hudbu nebo tanec ve školách?

Nikolaj Vasiljev: Jsou Romové, kteří hudbu a tanec studovali. Některé malé děti chodí do hudebních škol, ale v našem souboru má jen málokdo školu. Romská muzika musí být už v krvi. Škola tě nikdy nenaučí to, co ti může předat vynikající tanečník nebo muzikant v rodině. U nás v souboru jsou lidé s přirozeným nadáním. Takový člověk se postaví, zazpívá píseň, a nikdy se nic neučil, ale jeho píseň rozezvučí svět. Lidé jsou očarováni. My těmto samorostlým talentům říkáme „somnakaj phuvjakero“, zlato země. A může být člověk, který se učí, učí, ale jeho zpěv nikoho nezasáhne.

Hrál někdo z vás ve světoznámém romském divadle Teatr Romen v Moskvě?

Nikolaj Vasiljev: Teatr Romen dobře známe, jeho šéfem je Nikolaj Sličenko a řídí ho už dlouhá léta. On udělal velmi mnoho pro romskou kulturu, pro to, aby naše muzikální a herecké umění nezaniklo. Jeho práce a úspěchů divadla si váží nejen Romové, ale i ruské kulturní elity. Sličenko pozvedává naši kulturu i Romy samotné. My jsme ale v divadlu Romen nepůsobili.

Když zpíváte a tančíte, je to tradice divadla Romen?

Natalja Buzyleva: Není. To je naše romská tradice. Něco, co máme v krvi. Všichni Rušští Romové (skupina Ruska Roma), umějí tančit, hrát, zpívat. To není něco, co bychom přebírali od divadla Romen. To pro nás není nedostižným vzorem, větší část nejlepších romských umělců působí mimo toto divadlo.

Nikolaj Vasiljev: Ale samozřejmě divadlo Romen si vybírá a nepřijme jen tak někoho. To musí být dobrý tanečník nebo zpěvák. Musí toho mnoho umět a musí se stále zdokonalovat.

Vycházíte tedy ze staré romské tradice?

Natalja Buzyleva: Ano, z naší tradice. Je naší povinností přinášet romskou kulturu, abychom ukázali, jací jsme my, Romové. Seznamovat lidi s naší skutečnou kulturou, kterou nám předali naši staří lidé. Naši otcové a matky. Zpíváme písně, které se zpívají u stolu, když se sejdeme. A my je zpíváme na pódiu. Gádžové je poslouchají a říkají si: „tohle jsme v životě neslyšeli“, líbí se jim. Je jen málo skupin, které zpívají jako my písně našich matek. A to se týká i tance, musíme ukazovat, jak dříve tančili naši staří lidé, jsou to tance našich dědů.

Jak se vám líbí festival Khamoro?

Natalja Buzyleva: Festival je velice krásný a dobře organizovaný. Je to skutečný romský svátek. A děkujeme všem, kteří ho dělají. Pozdvihují tím Romy a to je velice dobře, to je krásné. Ne Rom Roma, ale Gádžové pozdvihují Romy!

Pokolikáté už jste na Khamoru a účastníte se i jiných folklórních festivalů?

Nikolaj Vasiljev: Na Khamoru jsme popáté, poprvé jsme na tomto festivalu vystoupili v roce 2001. Jinak jezdíme po celém světě, byli jsme například ve Španělsku, v Itálii, Francii, v Německu, Švédsku, Maďarsku, ale i v Japonsku anebo ve Spojených státech. Tam jsme vystupovali v San Francisku a v Los Angeles. Výborný festival je v Norsku, tam jezdíme rádi. Koná se každý rok v září a sjíždějí se tam soubory ze všech stran, z nejrůznějších zemí, takových dvanáct až patnáct souborů. Natalja tam má matku, věhlasnou romskou umělkyni Raju. Jedním z nejzajímavějších výjezdů byl pro nás koncert na ostrově Mauriciu, v bývalé anglické kolonii. To byla nádhera. Žije tam asi 70% Indů. Některá slova v jejich jazyce jsou stejná jako naše, například jakha (oči), nebo bala (vlasy).

Jak se staví k tradiční muzice mladá romská generace?

Natalja Buzyleva: To, co my vidíme, je, že i když romskou hudbu neposlouchali dlouhá léta, líbí se jim a chtějí ji. Romská krev se nezapře.

U nás v Čechách je velký problém, že mladí Romové nemluví romsky. Jak je to u vás v Rusku?

Natalja Buzyleva: Víš, romský jazyk zapomíná ten, u koho se doma nemluví romsky. U nás doma se romsky mluví, i děti umějí. Ale pokud my nebudeme mluvit romsky, děti se jazyk nenaučí. V zásadě platí, že na veřejnosti se mluví gádžovsky, ale naše děti mluví doma jenom romsky. Ale jinak mluví i rusky a učí se anglicky. Kdo zapomene jazyk, zapomene naši romskou národnost. Mluvíš romsky, to znamená jsi Rom.

Jakou romskou muziku máte nejradši, jaká se vám nejvíce líbí?

Natalja Buzyleva: Pro nás je zajímavá hudba rumunských Romů, ta je nám hodně blízká. A španělská se nám také líbí, má romský temperament, ale i bulharská a vůbec hudba Romů na Balkáně. Ale samozřejmě nejbližší je nám náš hudební projev.

Co byste na závěr popřáli ostatním Romům?

Nikolaj Vasiljev: Raduji se, že Romové žijí v míru. Ať jsou šťastni! A chci jim říci, že Rom bude po věky umělcem, je to v našich srdcích. Jsme rozptýleni po celém světě, ale buďme jednotní.

Natalja Buzyleva: Já chci Romům říci, ať zní v každém domě, v každé rodině, muzika. Dokud nás bude provázet hudba, znamená to, že člověk žije, že je zdravý, že žije v harmonii. To jsou ty nejdražší věci. Když člověk tančí a zpívá, je mu u srdce krásně. Ať je Romům u srdce jenom krásně! A nezapomeňme, že jsme Romové! Ať nám dá Bůh štěstí a zdraví! Bože, ochraňuj nás!