Roznerova slova o "neexistujicím pseudokoncentráku" v Letech musí znovu prověřit policie. Okamura vyvázne bez trestu
Výroky poslance SPD Miloslava Roznera o romském táboře v Letech u Písku musí
znovu prověřit policie. Nařídila to státní zástupkyně z Městského státního
zastupitelství v Praze. Naopak rozhodnutí policie odložit trestní oznámení na
předsedu SPD Tomia Okamuru podle státní zástupkyně dál platí, jeho výroky nebyly
trestným činem.
České televizi to potvrdil mluvčí městského státního zastupitelství Aleš
Cimbala. Jak již dříve informoval server Romea.cz a další média policie v
polovině října jejich případy odložila s tím, že k trestným činům nedošlo.
Poslanec SPD Rozner při kritice odkupu vepřína nedaleko pietního místa v
Letech použil spojení “neexistující pseudokoncentrák”.
“Spisový materiál byl vrácen prostřednictvím Obvodního státního
zastupitelství pro Prahu 4 policejnímu orgánu, aby pokračoval v úkonech
trestního řízení,” řekl České televizi k případu týkajícího se výroků poslance
Roznera mluvčí Cimbala.
Okamura letos v lednu řekl, že tábor v Letech nebyl oplocený a byl v něm
volný pohyb. Později se omluvil za vyjádření, že tábor nebyl oplocený, uvedl
však, že ho většinou nikdo nehlídal a lidé v něm se mohli volně pohybovat.
Obvinění z popírání holokaustu označil za kampaň proti SPD. Řekl, že
nezpochybňuje útrapy lidí v táboře, ale má výhrady k řešení pietního místa.
V případě těchto výroků postupovala policie podle dozorující státní
zástupkyně adekvátně. “Policejní orgán postupoval správně, když věc odložil,
neboť ve věci nebyly zjištěny takové skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že
byl spáchán trestný čin, respektive nebylo zjištěno podezření z trestného činu a
nebylo na místě věc vyřídit jinak,” upřesnil Cimbala.
Trestní oznámení na oba politiky SPD podal v únoru předseda Výboru pro
odškodnění romského holokaustu Čeněk Růžička. Skupina pozůstalých po obětech
tábora pak požadovala odškodnění za morální újmu. Oba politici podle nich
popírali romský holocaust.
Z historie koncentračního tábora v Letech u Písku
Původní prostor v Letech u Písku sloužil v roce 1940 jako ubytovací zázemí pro stavební dělníky. Poté zde vnikl pracovní a kárný tábor, a to na rozkaz ministra vnitra protektorátní vlády Josefa Ježka ze dne 15. července 1940, který byl vydán na základě vládního nařízení č. 72 o kárných pracovních táborech ze dne 2. března 1939. Toto nařízení tedy bylo vydáno ještě před obsazením země nacisty. V kárném a pracovním táboře byli podle vyhlášky koncentrováni „práce schopní potulní cikáni a jiní tuláci stejným způsobem žijící, řemeslní žebráci a osoby žijící ze žebroty jiných (dětí a pod. ), řemeslní hazardní hráči, notoričtí zahaleči, povaleči a osoby, žijící z nečestných výdělků (prostituce a pod.) vlastních nebo jiných osob“. Prvních dvanáct vězňů sem dorazilo dorazilo již 17. července 1940.
Dne 1. srpna 1942 byl tábor přeměněn na Cikánský tábor a vzápětí sem byly transportovány celé romské rodiny. Koncentrák zahájil činnost 1. 8. 1942 a byl zrušen 4.5.1943. Jeho kapacita byla sice zvětšena tak, že tábor byl schopen pojmout až 600 vězňů, ale i tento počet byl brzy překročen, neboť v průběhu srpna 1942 bylo v táboře internováno přes 1100 mužů, žen a dětí. Tábor nebyl vybaven potřebným hygienickým a dalším zařízením pro tak velký počet osob. Vězni se museli často mýt v nedalekém rybníku. Navíc tu byli až do srpna 1942 vězněni pouze muži. Od srpna 1942 zde ve zcela neuspokojujících podmínkách živořily i ženy a děti. Po velkém náporu v srpnu 1942 přicházeli do tábora většinou pouze jednotlivci nebo rodiny.
Přímo v táboře Lety zahynulo nejméně 326 osob, z toho 241 dětí. 120 obětí bylo pohřbeno na provizorním pohřebišti u tábora. Dalších 540 zdejších vězňů zahynulo po transportu do Osvětimi. Hromadné transporty se uskutečnily celkem dva. Jako první byl vypraven 3. prosince 1942 transport tzv. asociálů v počtu 16 mužů a 78 žen do koncentračního tábora Osvětim I. Druhý z transportů znamenal prakticky likvidaci tábora v Letech, protože v něm bylo odvezeno 417 vězňů do koncentračního tábora Osvětim II- Birkenau. Zatímco první transport se uskutečnil na základě výnosu o preventivním potírání zločinnosti, druhý již byl realizován na základě Himmlerova výnosu z 16.12. 1942, který nařizoval transport všech Romů do koncentračního tábora v Osvětimi. Zbývajících 198 vězňů bylo přemístěno do cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu (tzv. Žalov) nebo do sběrných táborů v Praze a v Pardubicích.
