Rozdělený divoký sever. České pohraničí mezi domobranou a čekáním na lepší časy

Kdo mohl, už ze sídliště Janov v severočeském Litvínově dávno odešel. Zůstali jen ti, kdo už nemají, kam dál. Na první pohled ghetto, jedno z nejhorších na severu Čech. Právě tento region vybral HlídacíPes.org jako příklad hlubokého rozdělení české společnosti. Text nedávno vyšel v pěti středoevropských zemích spolu s dalšími příklady současné společenské polarizace.

Ze socialistického sídliště dnes zůstalo už jen pár ruin. Janov se stal symbolem sociálního vyloučení, ale také naděje, že pomohou sociální projekty a že se alespoň část domů podaří zachránit. Ostatní půjdou do tří let nemilosrdně k zemi.

Janov je ale také připomínkou sociálních nepokojů, které sever Čech zasáhly v posledních letech. Nedávno, konkrétně v listopadu 2018, to bylo deset let, co se právě v Janově odehrál jeden z nejvážnějších střetů mezi policií a radikály. Tehdy začala ostrá fáze protiromských pochodů na severu Čech, které vyvrcholily o tři roky později na Šluknovsku.

Když se přidají slušní Češi

Extrémisté se po deseti letech do Janova vrátili. Loni v listopadu zde uspořádala Dělnická strana sociální spravedlnosti připomínku událostí z roku 2008.

Tehdy tady policie zabránila do té doby nejtěžšímu pokusu o protiromský pogrom. Stovky extrémistů a jejich příznivců nejprve v centru Litvínova demonstrovaly proti Romům a pak se při pochodu na Janov střetly s policií. Při pouličním násilí létaly dlažební kostky a granáty se slzným plynem. Těžkooděnci, policisté na koních a obrněná technika s vodním dělem extremisty v roce 2008 do Janova nepustili.

O tři roky později na Šluknovsku už byla situace poněkud odlišná. Politici, kteří dosud o protiromských pogromech neměli valnou představu, byli náhle zaskočeni silou demonstrací, a především tím, že se na nich nepodíleli jen extrémisté.

Události odstartoval útok mačetami na návštěvníky herny v Novém Boru na Českolipsku. „Tak jsme to těm bílejm hlavám nandali,“ zaznělo na záznamu bezpečnostní kamery po útoku skupinky asi dvaceti Romů.

Následná vlna demonstrací ve Varnsdorfu a okolí na přelomu srpna a září překvapila svou silou. Na sever Čech se konečně vydali politici z Prahy, o což je mimochodem představitelé samospráv do té doby marně žádali. Jenže jak už to u politiků bývá – přijeli, odjeli, poskytli pár rozhovorů médiím, ale na samotné realitě se mnoho nezměnilo.

Jediným viditelným výsledkem výbuchu sociálního napětí bylo zřízení stálé policejní pořádkové jednotky, která se usídlila v Ústí nad Labem. Lidé, kteří si stěžovali na neřešené sociální problémy, zůstali na delší dobu opuštěni. A začali situaci řešit po svém. Pravda, často poněkud zvláštními způsoby.

Domovinu ubráníme

Existuje poměrně rozšířené klišé, podle něhož byly protiromské nálady v posledních letech vystřídány iracionální reakcí na migrační krizi. Iracionální v českých podmínkách proto, že ČR byla dopadů krize ušetřena a patří k nejbezpečnějším v Evropě. A protimigrační nálady jsou zde rozdmýchávány extrémisty, kteří se rekrutují ze stejných skupin, jaké se podílely na rozpoutání zmíněných událostí na severu Čech.

Obětí této propagandy jsou pak lidé, kteří ve své samotě nacházejí řešení v uchopení běhu věcí do vlastních rukou. Patří k nim i skupinky tzv. Národní domobrany, kterých je v Česku v tuto chvíli kolem sedmdesáti.

Píšeme záměrně skupinky, protože nejde o početné sestavy. „Strážit“ chodí zelenou hranici i v Krušných horách, na česko-německém pomezí. Nejsou nebezpeční, pohybují se na hraně zákona, nemají žádné pravomoci. Na druhou stranu je zde patrné propojení nacionalistů, bývalých pohraničníků a třeba parlamentní strany SPD Tomia Okamury. O proruských spolcích – jako je třeba tzv. Doněcký konzulát, vedený jednou z šéfek Národní domobrany Nelou Liskovou, nemluvě.

V praxi to může vypadat třeba takhle: Rodinný renault zaparkovaný bokem k silnici jako vozová hradba. U něho pan Jiří Kajman Zícha se svým ovčákem a husitským praporem. Bývalý hraniční přechod Petrovice na Ústecku, 12. června 2017. První hlídka Národní domobrany „Krušní psi“ vyrazila do terénu. „Dnes musíme být vidět. Přijde čas a splyneme s hranicí,“ šturmoval Zícha na Facebooku.

Je to jen hra? Nebo je snaha zformovat občanské hlídky složené třeba z bývalých pohraničníků myšlena vážně?

Mix Zemana, Husa a Žižky

Facebookové profily Národní domobrany a jejích příznivců z regionů jsou obvyklým mixem sdílení proruských webů, podpory prezidentovi Miloši Zemanovi a historických person českých dějin – Jana Husa nebo Jana Žižky.

Ale taky vlastní aktivity. „Vojáci, domobranci, přidejte se, je lepší být připraven. Potřebujeme obsadit úseky: Cínovec-Fláje a Petrovice-Děčín, na zatím namátkové kontroly zelené hranice.“ stojí na jednom z facebookových profilů domobranců.

Cílem má být propojení všech úseků na bývalé hranici s NDR. Zde je patrná aktivita bývalých komunistických pohraničníků, kteří znovu ucítili šanci vydat se do akce. Jak ostatně píše František Fanda Kanga, sám bývalý příslušník Pohraniční stráže: „Každá rota PS měla své pojmenování. Moldavští Tygři, Cínovecký Tchoři, Habartičtí Orli, Krásnoleský Kozlové. A tak to šlo až do Hrádku nad Nisou, kde končila Děčínská brigáda PS.“

V posledních době se navíc vydávají i na německou stranu. A znovu: oprávnění nulová, očekávání veliká. „Na německé straně obyvatelstvo bylo nadmíru vstřícné, Dokonce nás měli v úctě,“ pochvalují si litvínovští domobranci po jednom z výletů na německou stranu do vsí naproti Českému Jiřetínu.

Čisté vlastenecké svědomí

Proti komu vlastně ? Smysl takového počínání v situaci, kdy počet ilegálních migrantů překračujících zelenou hranici klesl na minimum, je nejasný. Má jít o obranu proti lidem překračujícím hranici směrem do Německa? Nebo naopak těch, kteří by se případně vraceli zpět?

HlídacíPes.org proto představitele domobrany požádal o rozhovor.

„Lepší by bylo osobní jednání, jelikož vše nejde ve zkratce popsat. Mohlo by dojít k nedorozumění, nebo špatnému pochopení. Jinak nic neskrýváme, jelikož naše vlastenecké svědomí je čisté,“ odepsal Kajman Zícha, tedy zmiňovaný muž s renaultem.

Po několika dnech dolaďujeme podrobnosti. „Pokud budete mít zájem přijet a dostat nezkreslené informace o činnosti skupiny Domobrany, v zájmu pravdy si udělám neomezený čas. Jsou to složité a důležité věci, aby se na ně dalo odpovídat pár slovy na Facebooku. Děkuji za pochopení a jsem připraven k diskuzi. Jiří Kajman Zícha Dubí.“

Schůzka se nakonec nekoná. „Dobrý den. Již toto setkání není možné, obraťte se prosím na: František Krejča, Rada národní domobrany,“ píše Kajman Zícha.

František Krejča je jedním z trojice lídrů Národní domobrany. Na žádosti redakce ale nikdo z vedení dál nereaguje. O publicitu domobranci nestojí.

Návrat do Janova

Jde to samozřejmě i jinak. Šestatřicetiletý Petr Globočník je politik Zelených, litvínovský opoziční zastupitel za uskupení Litvínov do toho!. A taky, jak o sobě říká, severočeský patriot.

Na sídlišti Janov vyrostl a žil zde až do svých jedenadvaceti let. Pamatuje tedy časy, kdy z paneláků ještě nebyly ruiny, kterým hrozí stržení.

Takový je plán litvínovské radnice do roku 2022. „V Janově chceme zbourat vybydlené panelové domy, které jsme již vykoupili. Je to na pět set bytů ve čtyřech domech,“ uvedla nedávno místostarostka Erika Sedláčková (KSČM).

Místo s nejistou budoucností, odkud všichni, kdo mohou, utíkají, je podle Petra Globočníka prý příležitostí. Také proto po loňských podzimních volbách, kdy usedl do městského zastupitelstva, oznámil, že se do místa svého dětství vrátí. Je to prý srdeční záležitost.

„Myslím, že jako celek už se Janov zachránit nedá. Ale v nějaké menší podobě určitě ano,“ říká. Globočníkovo uskupení například navrhuje, aby město ve vykupování domů pokračovalo. Padnout ale nemají všechny – některé mají být zrekonstruovány a dále využívány v rámci takzvaného prostupného bydlení pro bezproblémové obyvatele. „Chci být u toho,“ říká sociální pracovník, který se do Janova vrátil.

Místo, kde před deseti lety vybuchly vášně nespokojenosti se sociální situací na severu Čech, má možná ještě šanci.

Článek vyšel na serveru HlidaciPes.org.