Roudnice nad Labem: Vystěhovávání Romů, nátlak a podezření na korupci

Roudnici nad Labem se od okolních městeček nijak zvlášť neliší. Snad kromě
snahy vystěhovat některé občany mimo hranice města a vydělat na tom. Pěti
rodinám z Masaryčky, jak tady říkají třem domům v Masarykově ulici obydlených
Romy, odpojili ve druhé polovině března vodu. Malá část z těchto romských rodin
končí ve slušných bytech v Roudnici nad Labem, další část je rozstěhována do
okolních ghett v jiných městech a obcích, například do Ústí nad Labem či Bíliny,
někteří z nich končí „Na cukrovaru“, kde má Roudnice dům s holobyty – skončili
tam ti, kteří měli soudní výpověď z předchozího bytu. Žijí zde v jedné, někdy
dvou místnostech až po osmi lidech. To vše proto, že město prodalo domy i s
pozemky nezvykle levně soukromé firmě.

Odpojení vody platičům

Zástupci města tvrdí, že voda je odpojená v jednom domě kvůli poruše a ve druhém
kvůli tomu, že někteří nájemníci ji neplatili. A ti, kteří ji platí, mají prostě
smůlu. „Problémem je, že vodárna to vypne všem, protože jinak to nejde,“ řekl
roudnický místostarosta Luboš Matek na jednání města s nevládními a dalšími
organizacemi, o které požádal Český helsinský výbor. Namístě se ovšem můžeme
přesvědčit o opaku: u každého bytu nalézáme kohouty i vodoměry.

Poté, kdy město prodalo tyto tři domy soukromé firmě, místní lidé navíc ani
nevěděli, komu konkrétně mají platit nájem. Bylo jim to podle jejich slov řečeno
až po několika měsících. “Neplatiče z nás Bialbi doslova vyrobila,“ řekl jeden z
nájemníků. „Ráda bych platila, ale nevíme komu, na jaké konto to máme poslat,
prý nám to brzy řeknou,“ řekla po několikaměsíčním čekání další z nájemnic, z
vedlejšího domu.

Hana Lukešová, někdejší jednatelka Bialbi bytové domy, však tvrdí, že číslo
bankovního účtu všichni obdrželi a že bylo i vyvěšeno na radnici.

Další z tehdejších nájemníků na Masarykově ulici Eugen Mati má pro tvrzení, že
Bialbi bytové domy s nájemníky nekomunikuje, pádný argument. A sice žádost o
splátkový kalendář a následnou stížnost – ani na jeden z těchto dokumentů firma
nereagovala. Ve své stížnosti Eugen Mati píše: „Dne 1.2. 2010 jsem společnosti
Bialbi zasílal žádost o splátkový kalendář, pomocí něhož chci hradit dlužné
nájemné. Dosud jsem však nedostal žádnou odpověď. Mám zájem svou situaci řešit a
svým závazkům vůči vaší společnosti dostát, ale pokud se mnou telefonicky
nekomunikujete a na mé písemné žádosti neodpovídáte, nemám možnost nic vyřešit.
Odmítám přijmout právní následky, které by vznikly tím, že společnost Bialbi
nijak nereaguje na mé žádosti, protože z mé strany je snaha vyrovnat své dluhy.“

Podezření z korupce

Na začátku stálo rozhodnutí města prodat tři domy v Masarykově ulici obydlené
Romy soukromé firmě. Kupcem se stala společnost s ručením omezeným Bialbi, která
do té doby měla v obchodním rejstříku zapsanou komplexní nemocniční a ambulantní
péči ve specializačním oboru psychiatrie. Obchod s nemovitostmi začala
provozovat až s úmyslem koupě těchto domů, pod názvem Bialbi bytové domy. V té
době byli mezi jejími jednateli Jiří Pišvejc a Jan Drahozal, přátelé
místostarosty Luboše Matka.

Tři obytné domy se 43 byty a nebytovými prostorami, pozemky pod těmito domy a
další tři (zastavěné) pozemky prodalo město firmě Bialbi bytové domy za 1,5
milionu korun. „Jestliže je cena bytu 35 tisíc korun, jak plyne z kupní částky,
tak proč je nenabídli ke koupi nám, nájemníkům,“ řekl k tomu Eugen Mati, který
je již z Masaryčky vystěhován do Litoměřic.

Opoziční zastupitel Pavel Šrytr, který s prodejem domů na Masarykově třídě
nesouhlasil, a již vůbec ne za tuto cenu, podal trestní oznámení ve věci
podezření z korupce, v němž mimo jiné píše: „Podávám tímto trestní oznámení na
vedení města Roudnice nad Labem a jeho uvolněné zastupitele, plně zodpovědné
statutární zástupce města p. Bakeše, p. Matka a p. Urbana, protože jimi a radou
města stanovená cena 1,5 milionu korun za tři obytné domy č.p. 1470, 1492, 1502
(43 bytů) včetně pozemků 1923 m2 je silně podhodnocena. Nezávislý autorizovaný
soudní znalec nemovitostí mně sdělil, že skutečná odhadní cena těchto
nemovitostí je dohromady 9,5 milionu korun. Na veřejném zasedání Zastupitelstva
města Roudnice nad Labem, dne 2.4. 2009 mně nebylo na otázku, proč je tento
rozdíl v neprospěch města tak obrovský, politickými činiteli města zodpovězeno.
Návrh, aby vše prošetřil nezávislý Kontrolní a Finanční výbor Zastupitelstva
města Roudnice nad Labem, nebyl hlasováním přijat.“

Policie Pavlovi Šrytrovi po dvou měsících odepisuje: „Tímto vám sdělujeme, že
vaše trestní oznámení podané na zastupitele města Roudnice nad Labem, po
provedeném šetření, kterým bylo zjištěno, že nedošlo ke spáchání žádného
trestného činu, bylo dne 5. 6. odloženo „aa“. „Policie se nezabývala tím, čím
měla, protože oznámení jsem nepodal na zastupitelstvo, ale na konkrétní lidi z
městské rady,“ říká Pavel Šrytr.

Podle odhadů zdroje z radnice, který si nepřál být jmenován a jenž je seznámen s
místními cenami nemovitostí, by město za tyto nemovitosti získalo obálkovou
metodou až ke třiceti milionům korun. Minimální tržní cenu po opravě domů
odhaduje na 70 milionů korun: „Z nebytových prostor vzniknou další byty, domy
leží v centru Roudnice, patří k nim i pozemky pod domy a je, například, možná i
přístavba garáží či něčeho podobného: „Byty asi budou dražší, než je v Roudnici
obvyklé, protože má jít o luxusní bydlení. Ale i kdyby prodali těch téměř
padesát bytů za běžnou cenu, dejme tomu milion a půl v průměru za jeden, přijdou
si na asi 70 milionů. Když prodají byty jako luxusní, tedy dráž, a k tomu
prodají i pozemky, může to jít i hodně přes stovku milionů korun. Od toho se
samozřejmě musí odečíst náklady na rekonstrukci.“

Mazejte na ulici, nájemníci!

Nestandardní průběh mělo i samotné zasedání zastupitelstva 2. dubna 2009, kdy se
o prodeji domů a pozemků na Masaryčce rozhodovalo. Na tomto jednání nebyl prodej
těchto domů a pozemků zprvu schválen – a to z obav některých přítomných o osud
nájemníků. Předsedající tedy udělal dvacetiminutovou přestávku, na níž se dohodl
další postup. Do smlouvy mezi Roudnicí a kupcem byl – až na popud přítomného
občana, který ani není členem zastupitelstva – vložen odstaveček, podle nějž je
firma Bialbi bytové domy s.r.o. povinna sehnat odpovídající náhradní bydlení
všem, kteří v těchto domech bydlí, bez ohledu na to, jestli jejich nárok na
náhradní bydlení vyplývá ze zákona. A pokud tuto podmínku nesplní, je povinna za
každý jednotlivý případ zaplatit městu pokutu ve výši 200 000 korun. Teprve poté
roudničtí prodej nemovitostí odsouhlasili.

Jak nám potvrdil zdroj z roudnické radnice, kdyby nebyl tento odstaveček do
smlouvy vložen, octlo by se hodně z Romů žijících v této lokalitě brzy na ulici,
protože většina z nich měla na bydlení smlouvu na dobu určitou, nejčastěji na
tři měsíce, a soukromá firma by jim nájem neprodloužila. „Nikoho nechci
poškodit, nikomu nechci blížit,“ řekl současný jednatel Bialbi bytové domy
František Vaněček, „ale my jsme komerční firma, chceme ty domy rekonstruovat a
prodat, a proto také chceme ty lidi odtud co nejdřív vystěhovat.“ Podle
informací z internetové verze obchodního rejstříku z firmy Bialbi bytové domy
s.r.o. odešli všichni její jednatelé a jako jediný jednatel zde figuruje
František Vaněček, respektive jím vlastněná firma LUPEKO, spol. s r.o. Jestli má
firma Bialbi bytové domy jednoho či více tichých společníků se nám zatím zjistit
nepodařilo.

Město by pak mělo další problém, který by alespoň částečně muselo řešit na
vlastní náklady, protože by na jeho katastru bylo mnoho lidí bez přístřeší.
Fakt, že vedení města se tímto prodejem připravilo o mnohem vyšší vylepšení
rozpočtu, plyne z výše řečeného, svou roli však hrála i potřeba prodat
nemovitosti co nejdříve: zastupitelstvo na popud vedení města hlasovalo ten den
podruhé o téže věci, přestože to bylo v rozporu s jednacím řádem.

Nátlak a pokusy o podvod

Firma Bialbi bytové domy s.r.o. tak vedle nemovitostí získala i povinnost
obstarat všem obyvatelům tří domů v Masarykově ulici odpovídající náhradní
bydlení, a to i těm z obyvatel, kteří zde nebyli přihlášeni a ani jinak podle
zákona neměli na náhradní bydlení nárok. Tím momentem se staly rodiny z
Masaryčky předmětem různých nátlakových metod. Podle našeho zjišťování mezi
roudnickými Romy naprostá většina z nich (až na výjimky) nechtěla z Roudnice
pryč, protože tam mají zapuštěné kořeny, jsou tam doma, líbí se jim tam. Druhým
důvodem, proč chtějí zůstat v Roudnici, je obava z přestěhování do ghett. Ta
jsou nejen místními Romy považována za „poslední štaci“, z níž už není úniku.
„Práci tam neseženete a není tam dobrá atmosféra. Žije tam najednou příliš moc
nervózních lidí bez budoucnosti, a podle toho to taky vypadá, třeba hádky jsou
tam na denním pořádku,“ řekla nám jedna z nájemnic na Masaryčce. Uvedla i další
negativní příklad stěhování do ghetta: „Do Bíliny teď vystěhovali Josefa Baláže,
kterému je 82 let a je hluchý, i s nemohoucí manželkou, která jen leží. A dali
mu podepsat, že už nenárokuje náhradní bydlení od města ani od Bialbi. Balážovi
jsou tak odtrženi od rodiny a nemá se o ně kdo postarat.“

Nátlak a následné potíže, kterými prošli všichni obyvatelé Masaryčky, si
popíšeme na rodině, kterou tvoří Renata Kašparová, její druh Robert Horváth a
jejich dvě děti. Bialbi poslala mezi Romy dvojici Berkyových, kteří se zaštiťují
hlavičkou občanského sdružení Polabí (nepovedlo se nám s nimi dodnes spojit). To
sice nemá s firmou Bialbi bytové domy žádný právní vztah, jak potvrdila i Hana
Lukešová, nicméně vyřizovala za tuto firmu prodlužování nájmů na Masarykově a
nabídku nového ubytování, a zná například i výši dluhů jednotlivých lidí a
jejich další data.

Podle Renaty Kašparové se stoupající tlak na vystěhování odehrál takto: Berkyovy
(Polabí) napřed za nimi přišli a chtěli na její rodině, aby se z hezkého bytu
2+1 na Masaryčce vystěhovali do jedné místnosti na ubytovně v Brozanech a
nabízeli za to třicet tisíc korun na ruku. „K tomu jsem neviděla žádný důvod,
podle smlouvy měla Bialbi sehnat odpovídající náhradní bydlení, ne ubytovnu.
Navíc my nemáme žádný dluh, takže na mě řeči o zastavení vody a dalších možných
problémech neplatí. Potom přišel pan Berky s tím, že nám sehnal byt 2 + 1 a hned
mi strkal k podpisu smlouvu, že se vzdávám náhradního bydlení. Odmítla jsem ji
podepsat s tím, že to udělám až poté, kdy dostanu smlouvu na nový byt. Tu však
pan Berky vůbec neměl. Jak se nakonec ukázalo, Berky majiteli toho bytu neřekl
ani to, že můj muž je Rom, namísto toho mu řekl, že se tam nastěhujeme jen ve
třech – já a naše dvě děti. Takže nás oba chtěli podvést.“

Cigány nechceme

Renata Kašparová vyslyšela tlak z radnice, aby si Romové hledali byty také sami
a nenechávali to jen na městě, které hledá vhodné byty, přestože nyní už nemá tu
povinnost, a na Bialbi bytové domy, která se k tomu smluvně zavázala. „Volala
jsem třiceti lidem,“ říká Kašparová, když jsem přišla osobně, byt mi pronajmout
chtěli, kdy jsem jim řekla, že můj druh je Rom, nebo když rovnou se mnou přišel,
řekli vždycky NE,“ popisuje Kašparová situaci, kterou prošla téměř každá rodina
z Masaryčky – nikdo z nich nezískal v Roudnici podnájem tímto způsobem. Svým
způsobem to podle Kašparové potvrdil i Luboš Matek. „Řekl mi, že pro nás nemá v
městském domě bydlení, protože místní nájemníci sepsali petici proti tomu, aby
tam s nimi žili Cigáni,“ dodala Kašparová.

Tyto a další podobné nátlakové metody potvrzuje více na sobě nezávislých
svědectví. Jeden z nájemníků například tvrdí, že mu byl nabídnut úplatek 50 000
korun za to, když podepíše, že se vzdává náhradního bydlení. Hana Lukešová
naopak tvrdí, že nájemníkům z Masarykové ubytování nabízeli a „spousta bytů jimi
bylo odmítnuto.“ Ale to se vracíme v začarovaném kruhu: Nikde není psáno, že
nájemníci z Masaryčky byli povinni přijmout první nabídku, mnozí z nich tvrdí,
že nabízené náhradní bydlení nebylo odpovídající, jak by podle smlouvy mělo být,
další si stěžují, že jim Bialbi nabídla byty pouze v ghettech okolních měst, a
všichni svorně říkali, že nechtějí odejít z Roudnice.

Další podivný prodej bytů

Celkové dluhy na nájmech ve všech třech domech na Masarykové jsou podle
místostarosty Luboše Matka 669 000 korun a na vodném dluží nájemníci z Masaryčky
270 000 korun. Jak dodal, město mělo snahu ubytovat Romy přímo v Roudnici dokud
kapacita bytů stačila, na prvním místě pak ty, kteří nic nedluží. Roudnická
radnice sháněla byty i v momentě, kdy již nemusela, protože tato povinnost již
ležela na Bialbi. „Město není povinno je vyhledávat, ale to neznamená, že budeme
jen přihlížet,“ řekl Matek.

Městské byty však byly jako prvním přiděleny lidem, kteří nejenže dlužili, ale
jeden z nich měl i soudní vystěhování (jiné lidi se soudní výpovědí přitom
Roudnice bez milosti nastěhovala do holobytů). Potvrzuje to i Eugen Mati, který
ve své žádost o sdělení informací píše radnici, že by rád věděl, „jaká jsou
kritéria podle kterých se přidělují byty obyvatelům z T. G. M. Bylo nám řečeno,
že přednostně byty dostanou sociálně slabí občané a ti, co řádně platí své
závazky. Dosud ale byly byty přiděleny občanům, kteří nespadají do žádné z
těchto kategorií… Moje žena chodí neustále na MÚ ( k panu Matkovi), kde je jí
stále opakováno, ať si hledá sama podnájem nebo ať zjistí, kdo bydlí v městských
bytech načerno, a za to bude její bytová situace řešena.“

Město však mělo možnost část Romů z Masaryčky nastěhovat do městských bytů,
kterých mělo ještě nedávno okolo osmdesáti. Namísto toho ovšem přibližně
polovinu z nich prodalo. Tento prodej je podle opozičního zastupitele Pavla
Šrytra další příklad nejasného hospodaření s byty v Roudnici. Celkem 44 bytů
prodala Roudnice firmě J. P. OBRAT a. s. PRAHA za 14,5 milionu korun. „Obálkovou
metodou by město za tyto byty získalo ke třiceti milionům korun,“ sdělil Šrytr.

Tisíc korun za hlas ve volbách

Někteří z Romů z Masaryčky i z Cukrovaru říkají: „Můžeme si za to tak trochu
sami.“ Důvodem je to, že v minulých obecních volbách volili Luboše Matka,
respektive US DEU, za niž kandidoval. Tato strana každému z nich nabídla za hlas
1000 korun. V Roudnici kandidovalo celkem deset stran a uskupení, proto byl
každý hlas důležitý. „US DEU to určitě hodně pomohlo, protože šlo celkem o asi
400 hlasů, které díky tomu dostala navíc. Z deseti kandidátek se jich tak pět
nedostalo na radnici, což je v Roudnici dost neobvyklé. US DEU proto mohla
najednou dostat čtyři mandáty na úkor ostatních,“ dodává k tomu Pavel Šrytr z
opoziční ČSSD.

Článek vyšel v příloze Romano voďi 04/2010 – STOP diskriminaci, která vyjde
na konci dubna