Romští žáci doplácí na segregaci ve vzdělání

Amnesty International vyzývá vlády evropských států k ukončení segregační
praxe a nerovného přístupu ke vzdělávání romských dětí. Tyto fenomény by v 21.
století neměly být tolerovány. Nicméně v řadě evropských zemí je diskriminace
romských dětí ve školských systémech hluboce zakořeněna a tisícům z nich nadále
znemožňuje dosáhnout kvalitního vzdělání.

Děje se tak i navzdory pozornosti, kterou nápravě této situace již několik
let věnuje Evropský soud pro lidská práva (ESLP). V roce 2007 vynesl Velký senát
ESLP přelomový rozsudek v případu "D. H. a ostatní proti České republice". Soud
rozhodl, že umístěním 18 romských dětí, které Českou republiku žalovaly, do
školy určené pro děti s mentálním postižením na základě jejich etnického původu,
byla porušena povinnost státu zajistit přístup ke vzdělání bez diskriminace.
Následně soud vyzval vládu ČR, aby tuto diskriminační praxi co nejdříve ukončila
a odčinila její následky.

Česká vláda v březnu 2010 přijala tzv. Národní akční plán inkluzivního
vzdělávání. Avšak jakkoliv byl tento projekt prezentován jako plán na změnu
vzdělávacího systému, na diskriminaci na rasovém základě se nezaměřuje a
neobsahuje ani konkrétní časově závazný plán vedoucí k desegregaci českých škol.

Amnesty International je hluboce znepokojena tím, že 3 roky po vynesení
rozsudku tisíce romských dětí nadále získávají nedostatečné vzdělání ve školách
pro žáky s mentálním postižením. Mnoho dalších je pak segregováno ve školách a
třídách navštěvovaných pouze Romy, které rovněž poskytují horší vzdělání než
školy navštěvované převážně žáky z majoritní populace.

20. října 2010 vysoké zasedání Rady Evropy o Romech vyústilo ve „Štrasburskou
deklaraci o Romech“, která vyzývá členské státy, aby „při rozvíjení strategie
romské politiky plně zohlednily relevantní rozsudky Evropského soudu pro lidská
práva“.

Amnesty International znepokojuje skutečnost, že české úřady nevnímají
zrušení rasové segregace a eliminaci odděleného a nerovného vzdělávání jako svůj
cíl, ačkoliv by to mělo být ve středu zájmu české vzdělávací politiky. Během
úřadu nového českého ministra školství, Josefa Dobeše, naopak došlo k
pozastavení implementace „Národního akčního plánu“ a k odkladu projednávání dvou
důležitých vyhlášek, které měly odstranit některé překážky bránící romským dětem
v přístupu ke vzdělávání ve standardních školách.

Celoevropský problém

Česká republika ovšem není jedinou zemí, v níž k diskriminačním praktikám
dochází. Obdobné překážky ve vzdělávání romských žáků existují v několika
dalších evropských zemích. V roce 2008 v případu „Sampanis a ostatní proti
Řecku“ odsoudil Evropský soud pro lidská práva segregaci romských dětí v řeckých
školách. Verdikt se zakládal na případu romských dětí, jimž bylo v letech 2004 –
2005 odepřeno vzdělávání v místní základní škole a místo do ní byly odeslány do
provizorní školy ze stavebních kontejnerů navštěvované pouze romskými dětmi.

Stejný soud v roce 2010 odsoudil školní segregaci romských dětí v Chorvatsku
v případu „Oršuš a ostatní proti Chorvatsku“. Zde Velký senát ESLP shledal, že
umístění 14 romských dětí do oddělené třídy, údajně na základě jazykové bariéry,
představovalo etnickou diskriminaci.

V týdnu od 30. listopadu 2010 zhodnotí Výbor ministrů Rady Evropy nakolik
Česko, Řecko a Chorvatsko pokročilo v implementaci verdiktů ESLP. Jedná se o
zásadní rozsudky i ve vztahu k ostatním evropským zemím, které doposud ve sféře
vzdělávání romských dětí tolerují diskriminační praxi.

KAM DÁL?



Zvláštní školy učily zdravé děti jako postižené, přišly si tak na statisíce




Moree: Integrace nás vyjde levněji, když nebudeme integrovat zaplatíme víc



Hartoš, který měl řešit útlak Romů na školách, končí


Společně do školy: Začlenění Romů do běžných škol ušetří státu miliardy




Romské děti a “zvláštní” školy