Romští politici jako součást listopadové revoluce v roce 1989
Před 29 lety začal v tehdejším Československu pád totalitního režimu pod
vedením komunistické strany. Jakým způsobem se do tzv. Sametové revoluce
zapojili Romové? Víte o tom, že 25. listopadu 1989 skandovalo 800 tisíc lidí
na Letenské pláni „Ať žijí Romové“?
Romský disent a „šedá zóna“
Co se týká českého disentu, romská menšina v něm byla zastoupena
pravděpodobně jediným člověkem, Karlem Holomkem, signatářem roku 1988 ustaveného
Hnutí za občanskou svobodu (HOS). Holomek, po roce 1968 vyhozený z vojenské
vysoké školy a vyškrtnutý z KSČ, byl zadržen a vyslýchán už v roce 1981 kvůli
„podvracení republiky," na jeho chatě si dávali dostaveníčko Ivan Klíma, Jiří
Gruša, Jan Trefulka, Ludvík Vaculík, Eda Kriseová, Milan Šimečka či Miroslav
Kusý.
V dubnu 1986 se podle Petra Víška skupina Romů (Baláž, Gergel, Oláh) obrátila
dopisem na ÚV KSČ s žádostí o řešení problémů Romů. Tato skupina následně
vytvořila v roce 1987 přípravý výbor Svazu Romů v ČSSR. V červnu 1988 se konala
další schůzka na ÚV KSČ za účasti Tibora Baláže a Vlado Oláha, kde bylo
tehdejším vedením ostře konstatováno, že „ustavení etnicky pojaté společenské
organizace by bylo krokem velmi problematickým s pochybným výsledkem“, že ovšem
navázání „námi řízeného, ne z vnějšku vnucovaného dialogu se samozvanými
mluvčími romského etnika ostatně považujeme v současnosti za účelné“. Další
setkání se podle Víška uskutečnilo 4. listopadu 1988 v hotelu Praha. Na poradu
se za Romy dostavili ing. Holomek, E. Baláž, M. Demeter, V. Oláh, E. Ščuka a
další, celkem asi 20 lidí. Přijal je tajemník ÚV KSČ Hoffmann. Následovalo ještě
formální, nic neřešící setkání 14. ledna 1989.
ROI v čase černo-bílého sbratření
Dva dny po zásahu na Národní třídě, 19. listopadu 1989, založil Emil Ščuka s Janem Rusenkem a Vojtěchem Žigou přípravný výbor Romské občanské iniciativy
(ROI)
Dva dny po zásahu na Národní třídě, 19. listopadu 1989, založil Emil Ščuka, v
té době prokurátor v Praze, s vedoucím romského folklórního souboru Janem
Rusenkem a právníkem Vojtěchem Žigou přípravný výbor Romské občanské iniciativy
(ROI). Tito lidé společně s křesťanským intelektuálem Vlado Oláhem a Ondřejem
Giňou dokázali v bouřlivé situaci zareagovat nejrychleji a svou aktivitou
dosáhli, že romská menšina spojila svoje kroky, i když jen formou krátkodobého
emotivního vzepětí, s demokratickou opozicí.
21. listopadu ROI vydala dvě
prohlášení, které v romštině a slovenštině šířili rebelující studenti, Občanské
fórum (OF) i sami Romové. Prohlášení mělo formu letáků, rozmnožovaných na
Pedagogické fakultě UK hlavně díky Kateřině Sidonové, dceři chartisty a
pozdějšího židovského rabína Karola Sidona. Texty, na nichž se podílely Milena
Hübschmannová, Rusenko a Ščuka, vznikaly v Rusenkově a Žigově pražském bytě.
Jeden leták burcoval:
naši předkové čekali dlouhá léta. Ten den je zde. Romové, kteří žijí v této
zemi, mohou poprvé vzít svůj osud do svých rukou. A je teď na nás, jak se
dohodneme, jak budeme držet pospolu a co uděláme pro naše děti. Spojme se s
lidmi, kteří jsou ochotni nám naslouchat. Je to Občanské fórum. OF uznalo naši
stranu ROI. OF a ROI stojí za všemi Romy v této zemi. Pozvedněme své romství pro
lepší život. Nezapomínejme na pravdu našich otců: Dej úctu, dostane se ti úcty:
Emil Ščuka, Jan Rusenko – Romská občanská iniciativa.“
Ve slovenštině mobilizoval veřejnost další text Prehlásenie:
romskej národnosti, žijúcich v ČSSR, sme prijali toto stanovisko:
1) My, Romovia, ktorí máme za sebou tisícročnů históriu strastí a utrpenia,
prenásledovania a ponižovania, odsudzujeme neľudský zákrok poriadkových zložiek
tohto štátu proti bezbranným ľuďom, uctievajucim pamiatku Jana Opletala.
2) Jenoznačne sa hlásime k prehláseniu vysokoškolských študentov, umeleckej
verejnosti a Výboru čsl. verejnosti pro ľudské práva a humanitárnu spoluprácu a
súhlasime s ich požiadavkami.
3) Romská občianska niciatíva sa stotožňuje a podporuje všetky požiadavky
Občianského fóra zo dňa 20. 11. 1989.
4) Svojim stanoviskom, ktoré vyjadruje mienku čsl. Romov, jej prevážnej väčšiny,
dúfame, že začiatok spoločenských zmien bude ku prospechu skutočnej demokracie v
našej vlasti.
Praha dňa 21. 11. 1989
Výbor Romskej občianskej iniciatívy.“
Studenti později Romům veřejně poděkovali emotivním květnatým stylem:
dlouhá léta pronásledováni. Vy sami víte nejlépe, co je to být pronásledován,
ponižován a utlačován. Lidé, kteří mají srdce a oči, viděli kolem sebe dvacet
let bezpráví a ubíjející tuposti. Žilo se v strachu a v bezmocnosti a lidé se
neodvažovali jít přímou cestou. Zdálo se, že lidství pozbylo hodnotu. Marný hněv
zatemnil mnoha lidem rozum a z bezradnosti si jej vybíjeli na těch, kdo
„nedrželi sekeru v ruce“ – na Romech. Teď ale se nám všem otevírá cesta k dobru,
k životu, k lidství. Pojďme tou cestou pospolu. Poznejme se navzájem, vytvořme
ruku v ruce takovou společnost, kde bude mít člověk příležitost naučit se
slušnosti, kde se dostane úcty bílému i černému, a kde se člověk bude moci stát
člověkem. Cestou lidství ovšem nemůžeme jít násilím a s ďáblem, ale s dobrým
slovem, se vzájemným porozuměním a láskou v srdci. Možná, že nepůjdeme rychle,
ale vydržíme-li, dojdeme.
Studenti vysokých škol, 25. 11. 1989 v Praze.“
ROI tehdy odsoudila KSČ za dosavadní řešení romské problematiky a požadovala
zakotvení romské národnosti do nové ústavy. Rusenko se Ščukou svoje Prehlásenie,
podepsané za ROI 13 lidmi, odnesli do sídla OF v Laterně Magice, kde je přivítal
mj. Václav Havel. 24. listopadu 1989 se Ščuka stal členem Koncepční komise OF, a
společně s Rusenkem dostal možnost vystoupit za dva dny téměř před celým
národem. 25. listopadu Ščuka a Rusenko promluvili spolu se špičkami opozice
nejen ke statisícovému zástupu v Praze na Letné, ale prostřednictvím televizních
kamer také oslovili většinu domácností. Na letenské pláni současně romská
skupina rozvinula romskou vlajku a mohutný dav skandoval „Ať žijí Romové“.
VIDEO
Ze setkání některých Romů v Praze 9. prosince 1989 vzešel užší přípravný
výbor ROI z již jmenovaných Emila Ščuky, Jana Rusenka a Vojtěcha Žigy aj, ROI se
stala součástí koordinačního centra OF.
Zázrak z let 1990-92: Jedenáct romských poslanců
Když po 17. listopadu 1989 na nátlak opozice rezignovalo 64 poslanců České
národní rady (ČNR) a na jejich místa byli kooptováni stoupenci OF, vyzvala
demokratická opozice k navržení vlastního poslance do ČNR i ROI. Ta navrhla
Karla Holomka. Holomek tak jako zástupce ROI na kandidátce OF 6. února 1990
dosáhl prvenství jako první romský poslanec v demokratickém Československu.
Shodou okolností prvním cikánským poslancem v komunistické republice byl
začátkem 70. let otec disidenta Karla Holomka Tomáš, armádní důstojník.
Karel Holomek se jako zástupce ROI na kandidátce OF stal 6. února 1990 prvním
romským poslanec v demokratickém Československu
Ustavující sjezd ROI se odehrál 10. března 1990 v pražském kulturním domě
Eden. 438 delegátů zvolilo Ústřední výbor, složený z 30 Romů z Čech a 22 Romů ze
Slovenska. ÚV potom zvolil do čela strany Ščuku. ROI se od svého sjezdu též
mohla počítat mezi složky Mezinárodní romské unie (IRU). Programové prohlášení
ROI mj. uvádělo:
„ROI je otevřená nadideologická politická strana, sdružující všechny občany
bez rozdílu národnosti a vyznání, jimž leží na srdci osud Romů. ROI chce svými
specifickými prostředky přispět ke skutečné rovnoprávnosti, zvýšení životní,
kulturní a politicko-společenské úrovně romské národnosti jako celku. Bude
usilovat o uznání romské národnosti.
ROI bude dbát na dodržování práva na práci, práva na sociální jistoty a
zabezpečení ve stáří, nemoci, invaliditě a těžkých životních situacích. Bude
usilovat o to, aby již nedocházelo k nesprávným formám řešení bytové otázky
Romů, jako tomu bylo někdy v minulosti, tj. k jejich soustřeďování do „romských
sídlišť“, která se stala určitými ghetty ve své naprosté izolaci a segregaci,
aniž by se brala v úvahu současná značná rozdílnost života romských rodin.
Romové se nechtějí oddělovat od učebního systému veškerého obyvatelstva,
nechtějí zřizovat vlastní školy. Na všech stupních škol by se měla respektovat
etnokulturní specifika Romů.
Ščuka se začal angažoval i v IRU. Když se ve změněných poměrech, 8.–11. dubna
1990 v Seroku u Varšavy sešel IV. světový kongres IRU, přijelo na něj 250
zástupců z 24 zemí. Většinu účastníků tvořili zástupci z východní Evropy – Rajko
Djurič z Jugoslávie se stal prezidentem IRU, Emil Ščuka z Československa
generálním tajemníkem.
V ROI se zpočátku sešly a angažovaly prakticky všechny výrazné cikánské
osobnosti, jejichž osobní spory, rodinné animozity a rozdílné názory šly
prozatím stranou. Do prvních svobodných voleb v červnu 1990 se romská
reprezentace vypravila v Česku pod křídly OF, na Slovensku v rámci Veřejnosti
proti násilí (VPN). To vedlo k zisku 8 poslaneckých křesel pro ROI. Ve
Federálním shromáždění (FS) zasedla česká proromská aktivistka Klára Samková za
Prahu, v České národní radě (ČNR) Dezider Balog za Západočeský kraj, Zdeněk Guži
za Východočeský kraj, Ondřej Giňa za Středočeský kraj, Karel Holomek za
Jihomoravský kraj a Milan Tatár za Severočeský kraj, stejně jako Ladislav Body,
zvolený za svoji komunistickou stranu (do KSČ vstoupil roku 1979).
Slovenská ROI prosadila v rámci VPN do FS Gejzu Adama a do Slovenské národní
rady (SNR) Annu Koptovou. Kromě toho uspěli ještě dva slovenští Romové – Vincent
Danihel a Karol Seman, kteří pak ve FS zastupovali postkomunistickou Stranu
demokratické levice (SDL). Šlo o dosud nejlepší výsledek romské politické
reprezentace – tehdy součásti vládní koalice, která stále ještě mohla využívat
euforie a nadějí menšiny, kterou chtěla zastupovat.
Holomek, Giňa a Body se stali členy výboru pro územní správu a národnosti ČRN,
Tatár se zapojil do ústavně právního výboru ČNR a zároveň do předsednictva ČNR,
Balog do národohospodářského výboru ČNR a Guži do výboru ČNR pro sociální
politiku a zdravotnictví.
ROI začátkem 90. let oficiálně vykazovala 60 000 členů, kteří však nejspíš ve
skutečnosti byli, tak jako u některých dalších stran v polistopadovém období,
spojeni se stranou volně, např. pouze jako signatáři petice na podporu
registrace dotyčného uskupení.
Do listopadových komunálních voleb 1990 šla ROI v ČR i SR samostatně. V Česku
obdržela s 0,11 % hlasů celkem 3 mandáty.
Na Slovensku za Mečiarem, v Česku za Klausem
Narůstající česko-slovenské napětí postupně vystavělo bariéru i v celostátní
romské straně. „ÚV ROI slovenský zjäzd vás žiadá neúčastnit sa v Brne. Doktor
Gejza Adam, Košice.“ Tak zněl text telegramů rozesílaných slovenským delegátům
na celostátní sjezd ROI, přichystaný na 25. ledna 1991 do Brna. Část slovenských
delegátů na něj však dorazila a o Adamově vzpouře proti vedení ROI informovala.
Dvě stovky účastníků předsedou celostátní ROI opět zvolily Ščuku.
Když tendence k rozdělení Československa zesílily, reagovala v květnu 1991
Federální rada ROI prohlášením, požadujícím zachování federace. Vzpouru Gejzy
Adama a rozdílné směřování české a části slovenské ROI vysvětloval lídr ROI
Ščuka následovně:
Vedle ROI se postupně objevily desítky politických, kulturních a zájmových
organizací. Místo očekávaného sjednocení Romů nastal rozklad
„Na přelomu roku se od nás oddělila názorová skupina kolem poslance FS dr.
Adama. Dr. Adam zastával názor, že dojde k osamostatnění Slovenska, tudíž není
potřeba federální strany a že jediný politik, který to myslí se všemi dobře, je
pan Mečiar. My zastáváme názor, že líbivou sociální politiku dokáže dělat každý.
Obstojí jen ta strana, která konečně začne lidem říkat pravdu. Ne nějaký Mečiar,
ne nějaké Občanské hnutí. Mimochodem, ať mi někdo řekne, co to vlastně je, já
nevím. Myslím, že jedině Klaus se nebojí a má sílu říkat věci tak, jak jsou.“
Vedle ROI se postupně objevily desítky politických, kulturních a zájmových
organizací, a to skoro ve všech oblastech, kde žila romská menšina. Místo
očekávaného sjednocení Romů nastal rozklad, na němž se podílely spory velkorodin
i jednotlivých předáků. V roce 1992 se samotná ROI zmenšila na pouhých 300
skutečných platících členů, i když se příležitostně stále vykazovala počtem
oněch 60 000 členů z těsně polistopadových dob. Vychýlení politického kyvadla v
Česku doprava ovlivnilo i šéfa ROI Ščuku a jeho podřízené:
„V ČR máme 20 000 členů ve 200 místních organizacích, na Slovensku kolem 30
000 členů ve 180 organizacích. Snažíme se svým členům vysvětlovat podstatu
ekonomické reformy. Ne každý to chápe, říkají, že za komunistů bylo lépe, peníze
byly a nic jsme nemuseli dělat. Teď je přechodné období, bez problémů to nejde,
ale reforma má svůj časový rozvrh, a když se to podaří, budou se nakonec všichni
mít lépe. Vedl jsem jednání s předsedy všech okresních organizací a dnes už mohu
říci, že z 90 % jsou pro pravicový směr. Odmítáme levici, která způsobila
morální i ekonomickou devastaci země.“
Přechodné porevoluční období končilo a šéf nejsilnější romské formace se tak
snažil přiklonit romskou menšinu ke stoupencům volného trhu bez přívlastků. Jeho
nástupce v čele ROI po několika letech však dokázal směrem doprava udělat ještě
mnohem větší krok.
S využitím diplomové práce Jakuba Krčíka Romské politické hnutí v České
republice v letech 1989 – 1992 (Praha, 2002) a publikace Pavla Pečínky Romské
strany a politici v Evropě (Brno, 2009). Poprvé publikováno na serveru Romea.cz
v roce 2014.
