Romské Velikonoce očima Tessie, Kroky, Samka a dalších: Víra, rodina, hudba

Štefan Balog: Velikonoce jsou pro nás často důležitější než Vánoce

„Pro věřící lidi je to hodně důležitý svátek. Vánoce jsou sice spojené s dárky a podobně, ale Velikonoce mají hlubší duchovní význam. Většina Romů je věřící, a proto jsou pro nás Velikonoce tak významné. Velikonoce jsou obecně u Romů velmi důležitý svátek – někdy dokonce i důležitější než Vánoce, protože slavíme vzkříšení Ježíše Krista,“ uvádí Štefan Balog, manažer stipendijního programu organizace ROMEA.

Romské zvyky se během Velikonoc nijak zásadně neliší. Mnoho Romů, i vzhledem k historii, převzalo několik velikonočních tradic od většinové společnosti. Nejdůležitější však je, že se sejde rodina a Velikonoce se oslaví společně v rodinném kruhu.

„Romové, stejně jako Češi, chodí vinšovat – obvykle jako první chodí vinšovat muži, to je tradice. Chodí se s pomlázkou a koleduje se. Při koledování se dívky vyšlehají pomlázkou – tradičně se to dělá proto, aby byly zdravé a krásné. Myslím, že to hodně záleží na tom, kde člověk žije. Tradice jsou všude trochu jiné, ale ve výsledku jde hlavně o to, že se sejde rodina, přátelé a společně oslaví Velikonoce,“ prozradil Balog.

„Ale třeba u nás – pocházím ze Slovenska – se na Velikonoce chodí s jídlem do kostela, kde ho farář posvětí. Nosí se tam uzeniny, vajíčka a podobně. To všechno se nese do kostela v košíku, farář to posvětí a hlavní moment nastane, když to jídlo společně jíme – vlastně jíme svěcené jídlo,“ popisuje Balog.

Víra je pro něj velmi důležitou součástí života. Do kostela sice nechodí pravidelně, ale je věřící a když jde kolem, často se zastaví, aby v tichu rozjímal. „Říkám si, jak je to krásné. Víra je pro mě hodně důležitá. Je to pocit, který se těžko popisuje. Vždycky, když vstoupím do kostela, kde jsem byl pokřtěný, cítím se tak nějak spokojený a klidný,“ dodává.

Tradiční pokrmy a rodinný kruh jsou nejdůležitější, vysvětluje Balog

Romové na Velikonoce hojně oslavují a bohatě hodují. Během svátků se připravuje spousta různých jídel, která se liší rodinu od rodiny. „Samozřejmě každá rodina to má trochu jinak,“ říká Štefan Balog.

„U nás doma se na Velikonoce třeba vaří klasická romská jídla – například holubky, bůček se zelím, hodně se jedí vajíčka,“ popisuje. Dodává, že typickým velikonočním pokrmem je i tzv. syrek – vajíčka vařená s mlékem, které se srazí, nechají odkapat a vytvoří se z nich vaječná hrouda. „Na Slovensku je to hodně typické.“

V některých rodinách, včetně té Balogovy, se připravuje také bramborový salát a řízek. Podle něj je ale nejdůležitější, aby bylo jídla dostatek: „Je to projev úcty k Bohu,“ uzavírá.

Štefan Balog dále prozradil, že jedinečnost romských Velikonoc spočívá v tom, jak je pro Romy o svátcích důležitá rodina. „Jedinečné na romských Velikonocích je to, že my Romové jsme prostě specifičtí v tom, jak slavíme. Když je nějaká slavnost, ženy od rána vaří a pečou. Důležitý je ten rodinný kruh – to, že se pozve celá rodina, že všichni usednou ke stolu, společně jíme a povídáme si,“ uzavírá.

Petr Surmaj: Koledovalo se s kapelou, slavilo se až do rána

Během oslav Velikonoc nesmí chybět ani přítomnost tradiční romské hudby. Koledníci často chodili koledovat – a stále koledují – za doprovodu tradiční romské muziky. Jedním z koledníků, který tuto tradici prožíval, je i multiinstrumentalista Petr Surmaj, který měl tento zvyk moc rád.

„Chodívalo se hrát po rodinách, nebo všichni přicházeli k nám domů, protože věděli, že u nás se vždy slaví a bude se hrát,“ vzpomíná Petr Surmaj. Když se koledovalo po sousedech, každý muž – jako hlava rodiny – odcházel s kapelou k další rodině. „Když se obešlo třeba dvacet rodin, slavilo pak dvacet chlapů, samozřejmě s kapelou, celý den i noc.“

Hudba byla neoddělitelnou součástí rodinných oslav: „Já jsem kdysi hrával na housle, můj otec na akordeon a můj bratr na kontrabas. Vždy jsme bavili naše návštěvy, které si otec zval domů – ať už to bylo v jakoukoliv hodinu.“

Slavit se podle něj umělo naplno. „Nikdy jsem nechodil spát brzy, ale až nad ránem nebo ráno. A to byla ta nádhera – jak se ti starší uměli bavit. Tuhle tradici jsem měl moc rád,“ vzpomíná Petr Surmaj.

„Byla to nádhera vidět, jak se naši rodiče, strejdové, tetičky scházejí a navštěvují. Vždycky to byla krásná atmosféra a kopec srandy. Nebyl žádný internet – byl to opravdový život a slavilo se to nejdůležitější: že náš Pán Ježíš byl třetího dne vzkříšen,“ uvádí pro zpravodajský server Romea.cz Petr Surmaj.

„Více si uvědomuji, co pro mě Ježíš udělal,“ říká Surmaj

Petr Surmaj je už od útlého věku silně věřícím křesťanem. K víře ho přivedl jeho otec. „Můj otec, Jan Surmaj, nám jako malým dětem vždy vyprávěl formou pohádky o životě Ježíše. Mě to vždycky zajímalo,“ říká Surmaj s tím, že víra je pro něj důležitá od útlého dětství: „Už odmalička jsem silně věřící. Jsem křesťan a dnes mám opravdu živý vztah s Ježíšem – jsem evangelík.“

Odlišuje se ale v přístupu k některým církevním tradicím. „Neuznávám katolické kostely, sochy, modly a tak dál, protože jejich výklad Bible se trochu liší od toho, co je napsáno v Písmu,“ vysvětluje a dodává, že dnes si více než dříve uvědomuje význam Kristovy oběti. „Více si dnes uvědomuji, co pro mě udělal Pán Ježíš – že za mě zemřel na kříži, dal mi milost, odpustil mi hříchy a že mohu mít věčný život. Třetího dne vstal z mrtvých, jak se píše v Písmu – jako Pán pánů a Král králů,“ dodává a pokračuje: „Upřímně, to je pro mě významnější den než Vánoce.“

Podle Surmaje se však tradiční velikonoční zvyky vytrácejí: „Dnes už se tato tradice – koledování – vytratila, protože dnešní mládež má úplně jinou kulturu a zvyky, než jsme měli my.“ S lítostí popisuje, že romipen, tedy romství, mizí spolu s tradiční romskou hudbou. „To, jak jsme vyrůstali my, naše generace, bylo hezčí a veselejší. Naše ‚romipen‘ už skoro neexistuje. I tradiční muzika skoro vymizela, až na pár lidí, kteří ještě fungujeme. Je nás opravdu jen pár,“ říká.

Za tradiční hudbu dneška se považuje něco úplně jiného: „Pro dnešní dobu je ‚tradiční‘ muzika Bikárové, Bendiga a podobně. A právě romipen, který jsme měli, se začíná u téhle mladé generace vytrácet – jak v kultuře, tak ve zvycích a tradicích,“ uzavírá pro zpravodajský server Romea.cz Petr Surmaj.

Jak vzpomínají na velikonoční čas některé romské osobnosti?

Richard Samko: Nejkrásnější na tom všem je, že se sejdete s mámou, tátou a celou rodinou

Moderátor a reportér Richard Samko strávil své dětství na sídlišti v Náchodě. Na Velikonoce chodil společně s kamarády koledovat a u toho zpívali romské čardáše.

„Vyrůstal jsem na sídlišti u nás v Náchodě a s klukama jsme týden předtím upletli pomlázky a potom jsme se strašně těšili, jak vyšupáme holky. V Náchodě jsme chodili i s kytarami. Hráli jsme a zpívali romsky. Chodili jsme po známých a zpívali romské písničky, čardáše. Takže jsme vlastně i vinšovali, ale hlavně zpívali,“ řekl pro zpravodajský server Romea.cz Richard Samko.

Mimo klasické tradice – beránek, mazanec, kraslice – vnímá i jako tradici každoroční návštěvu kostela sv. Bartoloměje, kam chodí prožívat velikonoční čas už 14 let. „U nás na Černém Mostě je kostel svatého Bartoloměje. Jsem věřící a chodím do kostela. Myslím si, že je super zažít tu ‘triádu’ – Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu. Je to něco nádherného, když to prožíváte přímo v tom kostele,“ vysvětluje.

„Rituály, které se dějí u nás v kostele sv. Bartoloměje, jsou úplně nádherné. Zelený čtvrtek – kostel je potmě, je tam zahrada, připomínka zrady Jidáše… to všechno člověk prožívá. Potom Velký pátek – ukřižování, velké ticho, celý prostor se ztiší. A Bílá sobota je krásná – v pátek je mše až do půlnoci a pak se rozsvítí kostel. Celý byl předtím potmě a najednou se rozzáří – radost z toho, že Ježíš vstal z mrtvých. Teď to řeknu možná hloupě, ale všechny ty rituály, co se kolem toho dějí, jsou strašně nádherné,“ popisuje Richard Samko.

Tessie Ondičová: Velikonoce jsou o rodině a víře. Společně si připomínáme, co pro nás udělal Bůh

Zpěvačka Terezie Ondičová, známá jako „Tessie“, bere Velikonoce vážně – nejí maso a společně s partnerem drží půst. „Samozřejmě dodržujeme tradice jako malování vajíček, máme beránka a podobně. Ale co se týče mě a mého muže, tak my to bereme vážně – nejíme maso, držíme půst a velikonoční neděli opravdu slavíme. Pondělí pak bereme spíš jako den pro děti,“ prozrazuje pro zpravodajský server Romea.cz Tessie, která říká, že jako křesťanku ji události spojené s Velikonocemi hluboce zasahují.

„Jak člověk stárne, tak vlastně chápe, o co jde, čeho se ty Velikonoce týkají. A tím, že jsem křesťanka, je to pro mě takové… dejme tomu srdcervoucí. Opravdu si vážím toho, co se stalo, co pro nás bylo vykonáno,“ říká.

Pro Terezii Ondičovou jsou Velikonoce především o společných chvílích s rodinou. Vzpomínky na tyto svátky má spojené hlavně s tím, jak se celá rodina sešla pohromadě.

Jedna velikonoční historka ji ale rozesměje pokaždé, když si na ni vzpomene. „Když k nám přišli bratranci s pomlázkami a z ničeho nic se během hodiny všichni tak opili, že jsme vůbec nechápali, co se děje. Sousedé řvali z oken, že jsou venku určitě nějací blázni, takže jsme se smáli na celé sídliště.“

„Nemohli se pak dostat ani do auta. A to je pro mě taková vtipná vzpomínka – každý pak posílal fotky, jak doma vypadá, a podobně. Byli jsme mladí a dodneška se tomu smějeme, když si na to vzpomeneme,“ vypráví se smíchem zpěvačka.

Na letošní Velikonoce se těší o to víc – budou to první, které stráví s dcerou. „I když je ještě malinká, tak všechny tyhle nové věci s ní jsou úplně nádherné.“

Milan Kroka: Dřív byla rodina víc spolu, dnes je to jiné

Zpěvák a skladatel Milan Kroka vzpomíná, že jeho velikonoční tradice se nijak nelišily od těch běžných. „Velikonoce jsem prožíval asi tak jako každý – pomlázka, koledování u sousedů a rodiny. Naše tradice jsou pořád stejné: beránek, vajíčka a takzvaná páska, což je hrouda udělaná z vajec, a ta se krájí a dává na talíř,“ říká.

Rád vzpomíná na dobu, kdy lidé drželi více při sobě. „Vzpomínám na to, jak se lidi měli rádi a jak bylo všechno zkrátka jiné. Rád na tyto časy vzpomínám. Všechno bylo jiné, rodina více držela pohromadě, lidé byli veselí, nikdo nic neřešil. Dnes je to jiné – každý se honí za penězi a zapomíná se na hodnoty a tradice,“ prozradil.

Letos pro něj ale budou Velikonoce velmi smutné – budou to první bez maminky. „Maminky všechny ty tradice držela a dělala nám to správné stolování, tak jak to má být. Takže budou tyto Velikonoce hodně smutné,“ svěřuje se pro zpravodajský server Romea.cz Milan Kroka.

Tvoření a víra místo šibačky – jak slaví Velikonoce Natálie Horňáková?

Studentka FHS UK a stipendistka organizace ROMEA Natálie Horňáková si už od dětství nejvíce oblíbila malování kraslic a tvoření velikonočních dekorací. „K Velikonocům neodmyslitelně patří barvení vajíček, výroba dekorací, polévání vodou a tzv. šibačka. Právě polévání vodou a tzv. šibačka jsem si nikdy neoblíbila – neměla jsem to ráda už od útlého dětství. Ale už jako dítě jsem se těšila na malování kraslic a tvoření nejrůznějších dekorací, a tato záliba mi zůstala dodnes,“ prozradila.

Velikonoce pro ni mají větší duchovní rozměr než Vánoce. „Svátek Velikonoc vnímám odlišně než například Vánoce. Velikonoce pro mě mají více duchovní rozměr a chápu je především v souvislosti s jejich původem v křesťanské tradici,“ uvedla pro zpravodajský server Romea.cz Horňáková.

S příchodem synovce zažívá Velikonoce znovu jako dítě. „I dnes Velikonoce prožívám velmi podobně jako dříve. Jedinou ‘novinkou’ je to, že mám synovce – a právě díky němu se k těmto svátkům vracím s novou radostí. Sdílím s ním zážitky, které jsem sama jako malá prožívala,“ popisuje a dodává, že nejkrásnější je, že je rodina o svátcích pospolu.