Romka byla zatčena jen proto, že byla v zahraničí: Ústavní soud to označil za protiústavní

Stěžovatelka osobou se zdravotním postižením, proti níž je v současné době vedeno řízení o uložení ochranného léčení, není však trestně stíhána. Stěžovatelka okresnímu soudu v Mostě sdělila, kde se nachází, byla s ním i nadále v kontaktu a přislíbila účast na veřejném zasedání o uložení ochranného léčení. Soudce proti ní přesto vydal příkaz k zatčení za účelem doručení předvolání. Na základě příkazu byla stěžovatelka zatčena a následně držena v cele předběžného zadržení.

„Jakékoliv omezení osobní svobody má v demokratickém právním státě své ústavní i zákonné mantinely. Okresní soud v Mostě je v tomto případě překročil v podstatě ve všech směrech, které připadaly v úvahu – zatknul osobu, která nebyla obviněná, bez existence vazebního důvodu a bez jakéhokoliv formálního vysvětlení,“ uvedl pro zpravodajský server Romea.cz právník Tomáš Stavrovský z advokátní kanceláře Kláry Kalibové, která stěžovatelku zastupovala v rámci spolupráce s organizací In IUSTITIA. Připomněl také, že zatčení je vždy prostředkem ultima ratio, tj. lze k němu přistoupit až tehdy, pokud selžou jiné zajišťovací mechanismy.

Podle Stavrovského se uvedený postup příčí nejen Listině základních práv a svobod, ale je i nehumánní. „Policie klientku zcela bezdůvodně držela celou noc v cele, přestože musela vědět, že to může mít dopad na její zdraví. Klientka byla po tomto zážitku silně traumatizovaná, absolutně nechápala, co udělala špatně. Okresní soud v Mostě se vyjadřoval hrubě ponižujícím způsobem o jejím zdravotním postižení a zcela fabulačním způsobem o její údajné nebezpečnosti. To vše v situaci, kdy klientku nikdy neviděl, ani řádně neprovedl dokazování ve vztahu k jejímu aktuálnímu stavu. Klientka přitom zcela dobrovolně podstupuje léčbu a nedopouští se ničeho nelegálního. Neexistuje jediný důvod ukládat jí ochranné léčení,“ dodal Stavrovský.

Na základě práce spolupracujících právníků In IUSTITIA se případ dostal až k Ústavnímu soudu, který zrušil příkaz k zatčení a označil postup Okresního soudu za nezákonný. Ústavní soud shledal, že okresní soud porušil její právo na osobní svobodu zakotvené v Listině základních práv a svobod. Podle Ústavního soudu byl příkaz k zatčení neodůvodněný a nepřiměřený.

Ústavní soud poukázal na to, že okresní soud jednal nelogicky, když chtěl urychleně rozhodnout ve veřejném zasedání o ženě, která nerozuměla trestnímu řízení. “Obecně sice Ústavní soud připustil obtíže s doručováním do ciziny, zdůvodnění postupu soudu nutností konat rychle ale nelze přijmout za situace, kdy uplynulo od šetřené události šestnáct měsíců a od pravomocného odložení věci pět měsíců.  Aniž by bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatelky, její věc policejní orgán odložil pro její nezpůsobilost plně chápat smysl a význam trestního řízení. Za této situace se snaha urychleně rozhodnout ve veřejném zasedání v přítomnosti stěžovatelky jeví jako nelogický postup,” uvedl Ústavní soud v tiskové zprávě.

Ústavní soud také upozornil na to, že samotný neznámý pobyt není důvodem pro zatčení, pokud neexistuje podezření, že se dotyčná osoba skrývá nebo utíká. Ústavní soud zdůraznil, že nikdo nesmí být zbaven osobní svobody jinak než na základě odůvodněného rozhodnutí soudu.