ROMEA vydala zprávu, v níž mapuje anticiganismus, počínání politiků a médií i život chudých Romů v roce 2012
Občanské sdružení ROMEA se vzhledem k nebezpečí sílícího extremismu, rasismu či přímo anticiganismu rozhodlo poprvé zveřejnit zprávu, která se zaměřuje na oblasti, jimiž se zabývá. Zpráva se týká především roku 2012, částečně i roku 2013.
Zaměřili jsme se na tato témata:
- Zhoršování společenské atmosféry v Evropě i v ČR
- Extremismus, rasismus, anticiganismus v ČR
- Politici – nárůst populismu a represivních opatření; nárůst anticiganismu mezi politiky
- Média – protiromská tendenčnost a metody, které to umožňují; smyšlené případy
- Život chudých Romů
Vzhledem k tomu, že jeden z autorů, František Kostlán, je zároveň místopředsedou Českého helsinského výboru (ČHV), zpráva se do určité míry překrývá se Zprávou o stavu lidských práv v ČR za rok 2012, kterou vydal ČHV. My se snažíme podat celou věc podrobněji a uceleněji – můžeme si to dovolit, protože se na rozdíl od ČHV zabýváme jen tou výsečí lidských práv, která se tak či onak týká naší nejpočetnější společenské menšiny.
DOKUMENT
Příčinou je rasismus
Jsme přesvědčeni, že příčinou stoupající nenávisti k této menšině není
chování a způsob života Romů, ale latentní rasismus, který se sílící frustrací
lidí vyplouvá na povrch. Svědčí o tom i fakt, že k protiromských demonstracím se
přidávají ve větším počtu i běžní lidé, kterým již nevadí rasistická hesla ani
násilný charakter pochodů, jenž evidentně směřuje k lynči či pogromům na Romy.
Problémy v soužití jsou letité, přesto rasismus (hlavně jeho zúžená, anticiganistická varianta) nabývají na síle v celé společnosti až v posledních letech.
Rasisté a další pravicoví extremisté potřebují vnitřního nepřítele – a k této
„roli“ se Romové hodí ideálně. Jsou slabí, média se o jejich názory nezajímají,
ostrakizují je již i politici z demokratických stran, aby získali politické
body. Kdyby rasisté „neměli Romy“, byli by dnes vnitřními nepřáteli, mnohem
silněji než dosud, migranti, Židé či lidé ze sexuálních menšin, političtí odpůrci nebo kdokoli další – extremistům nejde o zlepšení života lidí a o řešení problémů, ale o to, dostat se k moci. A jak s touto mocí poté nakládají, jsme mohli sledovat během druhé světové války vyvolané a vedené nacisty, či koncem 40. let a v padesátých letech během stalinistického období u nás.
Jak se vyrábí nenávist
Nenávist vůči Romům je vzbuzována nástroji, za které by se tajné služby
totalitních režimů nemusely stydět. Po internetu kolují různé poplašné zprávy (hoaxy),
výmysly a lži. Po vyvrácení stávajících nastupují nové dezinformace, které kdosi
s fanatickou neúnavností znovu a opět pouští do oběhu.
Některá okrajovější média si vytyčila za svůj úkol vzbuzovat vůči Romům zášť
– a používají k tomu špinavé metody v podobně lží či „vhodně“ upravených
informací.
Mainstreamová média loni (a trochu i letos) používala nejčastěji metodu „jediné
pravdy“. Kdokoli řekl, že ho přepadli Romové, měl k dispozici téměř celou
mediální scénu, v čele se soukromými televizními stanicemi. Tato média vydávala
jejich jednostranná tvrzení za pravdu, aniž by dala prostor pro vyjádření druhé
straně a aniž by zjišťovala, jak se ta která věc skutečně odehrála. V jedné z
příloh přinášíme příklady „zpravodajství“ spočívajícího na smyšlenkách či
neověřených informacích.
Chudoba je stranou zájmu
Chudí Romové (chudí lidé vůbec) jsou zcela stranou zájmu společnosti a médií. Jsou
vylučování nejen sociálně, ale i z povědomí (kolektivního i individuálního).
Jediný zájem, kterého se jim občas dostane, jsou demonstrace, pochody a další
násilné akce, namířené přímo proti nim.
Mnoho z těchto nejchudších lidí žije na ubytovnách, často v horších životních
podmínkách než mají odsouzení vězni. Komunální politici, kterým je většinou lhostejné, jak bydlí jejich nejchudší
občané, začasté podporují vznik či zachování heren, čímž mj. přispívají k
dluhové pasti, v niž se vysoké procento chudých ocitlo. Kvůli bludnému kruhu
zadlužení narůstá v sociálně vyloučených lokalitách drobná kriminalita a
prostituce. Kvůli beznaději a nulové životní perspektivě pak roste i užívání
drog a gamblerství. Vše je podle různých náznaků někdy i provázeno korupcí.
Česká vláda pod vedením Petra Nečase se touto problematikou začala zabývat až
během roku 2013. Chybějící zákon o sociálním bydlení však chtělo ministerstvo
pro místní rozvoj nahradit tím, že za sociální bydlení chtělo vyhlásit ubytovny.
Ministr poté souhlasil s tím, že zákon o sociální bydlení se má vypracovat, ale
o jeho podobě měl jen vágní představu, s tím, že vypracovat by jej mělo
ministerstvo práce a sociálních věcí. S pádem Nečasovy vlády se odložilo i
řešení tohoto problému.
DOKUMENT
Populismus a represe
Stoupající počet politiků, komunálních i parlamentních, se dopouští
populistických, xenofobiích či rasistických výroků, aniž by za to byli jakkoli
postihováni. Na tyto výroky většinou nikdo nereaguje, ani demokratičtí politici,
ani lidé z neziskových organizací, o médiích ani nemluvě – mnohá z nich naopak
tyto výroky propagují. Populismus a rasismus politiků se tak stává běžnou
součástí veřejného diskursu, což pokládáme za velmi nebezpečný trend. Příklady
takových výroků uvádíme v příloze zprávy.
K represivním opatřením namířeným proti Romům patří jednak některé městské
vyhlášky (Krupka, Litvínov apod.), jednak i některé nové zákony či návrhy
zákonných opatření. Jako příklad zvýšených represí uvádíme zákon, kterým města a
obce dostávají možnost vykázat až na tři měsíce ze svého území lidi, kteří
opakovaně spáchali vyjmenované přestupky.
Činnost krajní pravice
V roce 2012 sice klesl počet akcí krajně pravicových extremistů, šlo však jen
o klid před bouří. Neonacistické, ultrakonzervativní i fašizující bojůvky se
připravují na několikery volby, které má Česká republika před sebou – do
Poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu, Senátu a na radnice měst a obcí. (To
potvrdily i letošní protiromské bouře v Duchově, v Českých Budějovicích,
Ostravě, Vítkově a dalších místech, při nichž extremisté vedou svoji předvolební
kampaň před předčasnými volbami do dolní komory.)
Krajní pravici se kvůli frustraci a dovednosti, s níž ji využívá, povedlo
posílit v politické oblasti svého působení. Zatímco brutální násilí pořád ještě
mnoho lidí odrazuje (i když i zde čím dál méně), idejím hlásaných intelektuály z
D.O.S.T. či protiromským výpadům předáků DSSS naslouchá se sympatiemi prudce
stoupající počet frustrovaných lidí.
DOKUMENT
