Roman Čonka, šéfredaktor oceněný prestižní novinářskou cenou: V médiích chybí obraz běžného Roma

Noviny, které tehdy vycházely ve dvanácti a půl tisícovém nákladu, znal téměř každý Rom na Slovensku – staly se téměř jediným ověřeným médiem, které se do hloubky věnovalo Romům. Za svou letitou práci byl letos Roman Čonka oceněn novinářskou cenou nezávislé Nadace OSF v kategorii psaná žurnalistika. Vedle toho už osmým rokem působí také jako vedoucí audiovizuální tvorby v Dokumentačně-informačním centru romského jazyka Státní vědecké knihovny v Prešově.

„I když jsem žurnalistiku nikdy nestudoval, k práci novináře jsem měl vždycky blízko,“ přibližuje. Osudné mu bylo setkání s Annou Koptovou, tehdejší šéfredaktorkou týdeníku Sam adaj (Jsme tu), do kterého v roce 2000 přispíval. O dva roky později už připravoval první reportáž do Romano nevo ľil, který na počátku 90. let založila Daniela Hivešová Šilanová. Vizí tehdy bylo, že Romové ve všech slovenských regionech budou dostávat noviny zdarma, což se i doposud zachovalo.

„Do redakce jsem nastoupil s minimem zkušeností, ale o několik měsíců později jsem se začal podílet na obsahu novin větší měrou, což je dodnes vidět v archivních vydáních. Byla to obrovská zkušenost, za kterou jsem vděčný,“ vzpomíná rodák z Prešova. V roce 2008 po dlouhé nemoci Daniela Hivešová Šilánová zemřela. Redakci pak vedla Denisa Havrľová, poté se nejen do čela redakce, ale i občanského sdružení Jekhetane – Spolu, které vydávání novin převzalo, postavil Čonka. 

„Věděli jsme, že se Daniela potýká s vážnou nemocí, ale netušili jsme, že nás tak brzo opustí,“ vzpomíná s úctou na svou kolegyni. „Když se ukázalo, že Denisa nechce dál setrvávat ve funkci šéfredaktorky, museli jsme se rychle rozhodnout, co bude dál. Jednak byl podaný projekt a jednak se za pár dní schylovalo k jeho schvalování,“ vzpomíná. A protože noviny byly hlavním projektem celého sdružení a hrozilo, že pokud nikdo z nich otěže nepřevezme, organizace ze dne na den skončí. Funkce šéfredaktora je úzce spojená se statutárem sdružení – kromě vydávání novin má na starosti psaní projektů i účetnictví. „Když mi správní rada pozici nabídla, neměl jsem příliš času na rozmyšlenou, ale nakonec jsem souhlasil,“ říká Čonka. 

Z týdeníku měsíčník

Romano nevo ľil vznikl v roce 1993 – po svém předchůdci Romano ľil, který byl založen o dva roky dříve, a nejprve díky podpoře z dotace ministerstva kultury vycházel jako týdeník. Finance se však rok od roku postupně snižovaly, náklady na tisk a distribuci naopak rostly, a tak redakce musela periodicitu změnit – noviny začaly vycházet jako měsíčník. „Dnes bych redakci ani nenazýval redakcí, ta plně fungovala ještě do roku 2010. Od té doby je to už jiný příběh,“ posteskne si Roman Čonka „Momentálně nemáme interní redaktory ani redakci jako takovou, i když jako organizace máme stále své prostory. Dříve s námi v redakci seděli redaktoři, grafik i korektorka, spolupracovali jsme s externími dopisovateli z celého Slovenska. Noviny vycházely dvanáctkrát do roka ve větším počtu stran a s vyšším nákladem. Dnes jsme závislí na externí spolupráci a nemůžeme si dovolit tak vysoký náklad,“ přibližuje. Největší problém spatřuje v procesu a schvalování poddaných grantů a dlouhém čekáním na to, až redakce schválené peníze dostane.

„Než jsme měli peníze na účtu, uběhlo půl roku, někdy i devět měsíců, a to už byl pro nás značný problém,“ vysvětluje. Přesto se jeho redakci podařilo neztratit nic ze svého prvotního entuziazmu vydávat společensko kulturní noviny o Romech, které dnes jako čtvrtletník nabízejí na dvaceti stranách to nejzajímavější ve dvoutisícovém nákladu, a k jejichž odběratelům patří čtenáři od zaměstnanců státních institucí a škol, poslanců, nadací, po běžné občany i Romy v osadách. 

„Dnes má internet téměř každý, a to se pochopitelně na tištěných médiích odráží. Popravdě, už nemá ani smysl vydávat noviny ve vysokém nákladu, pokud jsou distribuovány do schránek zdarma, a neprodávají se v trafikách. Větší smysl má, když se zachovají v menším nákladu a zpřístupní se veřejnosti na internetu. A to se stalo i s Romano nevo ľilem,“ odůvodňuje své rozhodnutí. Přesto se snaží papírovou podobu novin udržet nejen kvůli starším čtenářům, kteří papírovou formu ocení, ale i jako zdroj informací pro další generace. „Máme přidělené registrační číslo ministerstva kultury a jsme povinní posílat paměťovým fondům a institucím vydané výtisky. Je to proto, aby se i po desítky let uchovaly tiskoviny v knihovnách, muzeích, archivech či v galeriích a historici nebo vysokoškolští studenti v nich mohli dohledávat a bádat. Nahlédl jsem do toho daleko víc od té doby, co působím ve Státní vědecké knihovně v Prešově, “ vysvětluje.  

Romové v médiích

Podle Čonky je romských novinářů, kteří působí v mainstreamových nebo ve veřejnoprávních médiích a tiskových agenturách, příliš málo. Vysvětluje si to tím, že přestože se majoritní novináři romskému tématu pravidelně věnují, zprostředkovávají většinou témata týkající se hudby, sociálního vyloučení nebo kriminality páchané Romy. Jako příklad uvádí televizní krimi pořad, kde se Romové čas od času objevují, a i když se v něm přímo neskloňuje slovo Rom, etnicita je zdůrazněná ilustračními záběry a označením „osadníci“. „Média samozřejmě přinášejí mnohdy i seriózní a kvalitní obsah o problémech marginalizovaných komunit, ale to u veřejnosti pohled na Romy nemění, protože v médiích chybí obraz „běžného Roma“. Přitom je velmi mnoho úspěšných Romů, kteří působí na vysokých manažerských pozicích nebo ve zdravotnictví, ale o nich se nepíše,“ říká Čonka. 

„Když jsme získali prestižní novinářskou cenu nadace OSF na Slovensku, objevily se naše noviny bok po boku respektovaných médií, jako je Denník N či SME. Marně jsme očekávali, zda se novináři budou zajímat, jací lidé stojí za naším úspěchem. V podstatě to ale nezajímalo nikoho. Proto si pokládám i otázku, zda je vůbec o romské novináře, kteří by mohli zprostředkovat svůj pohled na romskou tématiku a podílet se na tématech, která nejsou romská, zájem,“ přiznává své pochybnosti. 

Dokumentace romské kultury

V dokumentačně-informačním centru romské kultury Státní vědecké knihovny v Prešově působí Roman Čonka od roku 2013, o dva roky později se stal jeho vedoucím. Podílí se na rozsáhlém informačním portfoliu zaměřeném na oblast orální historie, hudebního dědictví a romských řemesel. 

„Zaznamenáváme živou kulturu Romů profesionální technikou. Naše centrum se stává vyhledávaným zdrojem informací, zejména pro akademické a výzkumné instituce na Slovensku. V centru naleznete nepřeberné množství videí, audií, fotografií a scanů. Máme k dispozici třeba rozhovory se slovenskými výtvarníky a digitalizujeme jejich díla, která zpřístupňujeme na našem prezentačním portále ve třech jazycích včetně romštiny,“ přibližuje. Veřejnost si může prohlédnout řadu virtuálních výstav, galerií a prohlídek včetně kolekce třiadvaceti pop-artových maleb romského výtvarníka Jozefa Feča. Jednou z nejvíce navštěvovaných je především projekt Ma bisteren!, který se věnuje připomínání romského holokaustu. 

Na projektu, který nejčastěji využívají školy jako výukový materiál, spolupracoval s etnografkou a historičkou Zuzanou Kumanovou z organizace In Minorita, která od roku 2005 sesbírala všechna historická fakta. „V Galerii se snažíme odkrývat bílá místa a připomínat všechny perzekuce, jimž byli Romové vystaveni. Člověk se může po jednotlivých pamětních místech procházet, dozvědět se, jaké události se tam odehrály, a dokonce zapálit svíčku, položit květiny, a uctít tak památku obětí romského holokaustu,“ přibližuje Čonka.

Článek vyšel v časopise Romano voďi 4/2022. Ještě do konce roku si ho můžete objednat pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.