Robin Štrobach: Romové mají pětkrát menší šanci na pozvání k prohlídce bytu. Vzdělání je klíčové pro přístup k bydlení i práci, setkávání s dalšími romskými studenty pro mě bylo velkou motivací

Studoval jsi obor Podniková ekonomika a management a jako téma své diplomové práce sis zvolil téma „Etnická a genderová diskriminace na českém trhu soukromého nájemního bydlení“. Mohlo by se zdát, že je to téma spíše pro nějaký humanitní obor, proč zrovna tato volba?

Je to téma, které mě dlouhodobě zajímá, a kterému jsem se věnoval už ve své bakalářské práci. Pro diplomku jsem se ho rozhodl v několika směrech posunout ještě dál. Zkoumal jsem, zda existují rozdíly podle pohlaví nebo etnického původu žadatelů v přístupu na český trh nájemního bydlení, zda může více informací o zájemci o bydlení pomoci snížit míru diskriminace – zaměřil jsem se zejména na aspekt genderu a rozšířil jsem výzkum o další regiony – o Pardubický a Jihomoravský kraj.

Jak výzkum probíhal a jak jsi získal data pro jeho vyhodnocení?

Využil jsem experimentu, který probíhal od listopadu 2021 do dubna 2022. Vše bylo založeno na ochotě pronajímatelů pozvat žadatele na prohlídku bytu nebo si s nimi vyžádat bližší kontakt. Nejprve jsem vytvořil identity pro fiktivní žadatele o bydlení (12), což bylo velmi zásadní, pronajímatel totiž musel ihned rozpoznat pohlaví a etnikum daného žadatele. Následně jsem vytvořil šablony, které byly pro všechny žadatele téměř totožné (obsahovaly pozdrav, vyjádření zájmu o nabízený byt a někdy i uvedení dalších informací o sobě). Tyto šablony se však odlišovaly jménem podepisovaného. Poté jsem vyhledával nabídky bytů na internetových portálech v Ústeckém, Moravskoslezském, Jihomoravském, Zlínském, Pardubickém kraji a v Praze. Celkově jsem odeslal 1800 žádostí o prohlídku bytu.

Jaké odpovědi od pronajímatelů přicházely?

Žádná odpověď od pronajímatele nebyla hrubá, urážející ani rasistická, mnohdy však romští žadatelé obdrželi odpověď od pronajímatele, která obsahovala výraz lítosti (oproti neromským žadatelům). Několik inzerátů jsem však vyřadil, šlo o inzeráty, kde si inzerent přál pronajmout byt pouze ženám, zde by nemělo smysl, abych mu posílal žádost o prohlídku bytu.

Jak do tvé práce zapadá genderová diskriminace?

Zajímalo mě, jaké faktory mohou ovlivnit diskriminační chování – etnikum, vzdělání, region, nebo právě pohlaví. Pro upřesnění – pohlaví není úplně to samé jako gender, úplně ve zkratce je gender „sociální pohlaví“, tedy pojem, který označuje kulturní charakteristiky a modely přiřazované mužskému nebo ženskému pohlaví a odkazuje na sociální rozdíly mezi ženami a muži. Oproti pojmu „pohlaví“, kde jde o rozdíly podmíněnými čistě biologicky. V mé práci nešlo o řešení rozdílů v těchto pojmech, ale obecně o to, kdo má větší šanci se úspěšně ucházet o nájemní bydlení. Dřívější výzkumy totiž dokazují, že nejvíce preferovanými uchazeči na trhu bydlení jsou majoritní ženy, zatímco nejvíce znevýhodnění jsou muži patřící k menšině.

Jaké výsledky tedy tvůj výzkum přinesl?

Z celkových 1 800 žádostí dostali zájemci o bydlení 1 185 pozitivních odpovědí, 738 z nich získali Neromové a 447 Romové. Nejčastěji byla pronajímateli kontaktována ženská většinově znějící jména, naopak nejméně často mužská menšinová jména. Experiment  prokázal vliv etnika, vzdělání, pohlaví i kraje u Romů na získání pozitivní reakce od pronajímatele. U Neromů byl prokázán pouze vliv pohlaví.

Dalším sledovaným faktorem byl sociální status. Očekávalo se, že žadatelé s vyšším statusem získají více pozitivních odpovědí oproti žadatelům s nižším statusem. Zjistilo se, že poskytnutí pozitivních informací o zaměstnání potencionálních nájemců zvyšuje šance na kontaktování Romů. Nestačí však kompenzovat negativní vliv romského jména, když Romové s vyšším statusem – například učitel nebo účetní, dostávali méně pozitivních odpovědí než neromští žadatelé s nižším statusem, jako třeba pomocník v kuchyni nebo uklízečka, či neromští žadatelé bez informací. Etnická diskriminace je tak podstatnější a intenzivnější než genderová či na základě společenské třídy.

U Romů tedy více záleželo na tom, kolik informací o sobě v odpovědi na inzerát uvedli.

Ano. A také na tom, jaké ty informace byly – jaké měli zájemci o bydlení vzdělání nebo postavení v zaměstnání. Záleželo i na geografické poloze. Romům se nejméně dařilo získat pozvánku na prohlídku bytu v Ústeckém, Moravskoslezském a Jihomoravském kraji, tedy v regionech, kde se ke svému původu hlásí nejvíce Romů. V Praze, Pardubickém a ve Zlínském kraji se Romům naopak dařilo obdržet více pozitivních reakcí od pronajímatelů. Nejpatrnější rozdíl mezi žadateli byl zaznamenán v Ústeckém kraji, kde neromští žadatelé získali o 48% více zpětných reakcí oproti Romům. Nejvíce pozitivních odpovědí získali Romové v Pardubickém kraji, konkrétně na 63% svých žádostí. Přesto však byli ve snaze získat bydlení ve všech zkoumaných regionech úspěšnější neromští žadatelé.

Když bychom to tedy shrnuli – kdo má podle výsledků výzkumu největší a nejmenší šanci?

Mezi nejúspěšnější žadatele o bydlení patří neromské ženy, zatímco nejméně úspěšnými žadateli jsou Romové bez informací nebo s nižším statusem bez ohledu na pohlaví, kteří hledají bydlení v Ústeckém, Moravskoslezském či Jihomoravském kraji. Co se týče postavení v zaměstnání, žadatel s vyšším sociálním statusem má dvakrát vyšší šanci, že obdrží pozitivní reakci než žadatel bez informací. Oproti tomu mají Neromové dokonce pětkrát větší šanci, že je pronajímatel pozve na prohlídku bytu než Romové. Můj výzkum měl ale samozřejmě také své limity. Práce poskytuje pouze pohled na diskriminaci, ke které dochází v nejranějších fázích procesu ucházení se o nájemní bydlení. Nemůže tak dělat žádné závěry o tom, jak se dále pronajímatelé rozhodují, komu by byt skutečně pronajali – zaměřila se na to, koho ze zájemců by pronajímatel pozval či nepozval na prohlídku bytu.

Když uvážíme dlouhodobou atmosféru ve společnosti a její nastavení vůči Romům, nejsou ty výsledky příliš překvapivé…

Je to tak. K nejčastějším příčinám diskriminačního jednání v oblasti bydlení patří předsudky a neznalost relevantních informací o konkrétních lidech. Třeba mezi „zájemci“ Gejzou Balogem a Mgr. Nikolasem Čonkou byl rozdíl v pozitivní reakci od potencionálního pronajímatele 30%, což představuje i jednou tolik více zpětných reakcí pro vzdělaného Roma oproti Romovi bez informací. Což není překvapivý výsledek. Stejně tak jako to, že neromští žadatelé bez informací obdrželi více pozitivních odpovědí než Romové s vyšším i nižším sociálním statusem.

I tvůj výzkum tedy ukazuje, že (nejen) k úspěchu při hledání bydlení hraje vzdělání důležitou roli. Sám působíš v motivačním programu na základních školách, jako mentor, podílíš se na organizaci studentských setkání BARUVAS, které v rámci svého stipendijního programu pořádá organizace ROMEA. Co je podle tebe tou hlavní motivací pro mladé Romy ke vzdělání?

Na motivační besedy jezdím za žáky základních škol pravidelně. Vnímám je jako velmi důležité a potřebné, motivace je, tedy alespoň pro mě, velmi důležitá. Oni sami však hlavně musí chtít, já jsem pak ochotný jim jakkoliv pomoci. Přál bych si, aby v Česku bylo ještě více vzdělaných Romů, právníků, učitelů, IT analytiků, doktorů. Mladou generaci Romů vnímám nadějně, je ale potřeba, aby si hlouběji uvědomili, čeho by chtěli dosáhnout. Jejich rodiče mají často jen základní vzdělání, stejně tak jako to je v mém případě – už jenom to může být impulsem k tomu něco změnit.

Pro mě bylo zásadně důležité i to, že jsem se stal stipendistou Romského stipendijního programu a díky BARUVAS jsem dostal možnost se setkávat s dalšími romskými studenty a sdílet s nimi své zkušenosti. I když jsem věděl, že romských studentů je hodně, neměl jsem do té doby možnost se s nimi osobně sekat a poznávat je. Našel jsem si tak spoustu skvělých nových přátel, kteří mají stejný cíl. Stipendium totiž není jen o penězích. Dozvěděl jsem se i spoustu informací, třeba o romské historii, ve škole jsem tu možnost neměl.

Zmínil jsi svou rodinnou situaci. Maminka je samoživitelka, vychovává a stará se o pět dětí, jak přistupovala k tvému studiu?

Maminka byla ten, kdo mě ve studiu celou dobu nejvíce podporoval. Sama má jen základní vzdělání a moc dobře ví, jak těžké je dosáhnout uplatnění nejen na trhu práce. A podporovala by mě, i kdybych si kdysi nevybral maturitní obor na Evropské obchodní akademii a šel třeba na učiliště. Štěstí jsem měl i na další lidi, kteří pro mě byli a jsou vzorem, třeba pan Miroslav Grajcar, který vedl Centrum dětí a mládeže v jedné z vyloučených lokalit. Centrum jsem navštěvoval po celou dobu základní školy, účastnil jsem se jeho volnočasových aktivit a smysluplně trávil svůj volný čas. Když jsem potřeboval radu ohledně přihlášek na střední školu, šel jsem právě za panem Grajcarem. Mezi mé další vzory patří i učitelé, co mě kdy učili.

Čemu by ses chtěl věnovat dál?

Moc rád bych byl sám dobrým učitelem. Už jako děti jsme si se sourozenci, bratranci a sestřenicemi hráli „na školu“, a to dokonce i o prázdninách. Já nikdy nebyl žák, ale učitel. Myslím, že je to právě tím, jak opravdu skvělé učitele jsem sám potkal, a jak dobře jsem se vždycky ve škole cítil. Ať už tomu pomohl učitel angličtiny nebo třídní učitelky na základce i na střední škole, nebo vedoucí bakalářky a diplomky. Moc jim všem děkuji. Můj nejmladší bráška bude mít letos zápis do první třídy – budu mu pomáhat a podporovat ho, rád bych byl vzorem pro něj. Snad z něj jednou bude také inženýr, nebo třeba magistr či doktor.

Co bys vzkázal mladým Romům, kteří se třeba teď rozhodují, že se přihlásí na střední nebo na vysokou školu, ale moc si nevěří?

Ať si věří! Všichni v životě narazíme na nějaké překážky, je však na nás, abychom je překonali a šli dál za svým cílem. Stačí chtít.