Režisérka Kamila Zlatušková: Anticiganismus nabral obludných rozměrů. Ptáčata jsou určena zejména k dialogu s lidmi, kteří trpí předsudky

S režisérkou a scénáristkou Kamilou Zlatuškovou jsme hovořili především na
téma pokračování
úspěšného seriálu Ptáčata. Druhá série sleduje Ptáčata od 3. do 6.
třídy. Dílů je tentokrát méně, ale pokrývají širší časový rámec. A štáb před pár
dny začal natáčet třetí sérii, která by měla vyvrcholit devátou třídou a
přechodem na střední školu. Zájem o seriál i jeho pokračování byl velký, paní
režisérku nejvíc potěšily pozitivní ohlasy velkého počtu dospívajících dětí.

Nemohli jsme se v rozhovoru vyhnout tomu, co se děje ve společnosti, již jen
proto, že děti natáčely i situace, které se toho bezprostředně týkají. Hned v
úvodním díle druhé série děti řeší protiromský pochod v jejich ulicích.
Například Janička se jde podívat na demonstraci DSSS a tam se ptá zúčastněných,
proč přišli demonstrovat. Kamila Zlatušková má za to, že rasismus nabral
obludných rozměrů. Byla například překvapena rasistickými příspěvky namířenými
proti dětem, které se objevily v diskusi na stránkách pořadu. Ta nenávist je
podle ní stejně dechberoucí. Je však přesvědčená, že "je nám třeba také dialogu
– především s lidmi, kteří trpí předsudky a mají pocit, že jsou oběťmi systému a
Romové jsou příčinou všech jejich problémů. Zejména těmto lidem je seriál
Ptáčata určen".

Chystáte druhou sérii Ptáčat. Jde o pokračování první série, nebo jste ji pojali dramaturgicky jinak?

Druhá série opět sleduje Ptáčata, tentokrát ale od 3. do 6. třídy. Dílů je
tentokrát méně, ale pokrývají širší časový rámec. Společně s uznávaným českým
producentem Radimem Procházkou jsme usoudili, že bychom další pokračování rádi
pojali mnohem více jako společenskou sondu. Zároveň šlo ale o to, neztratit
nadhled a humor, díky kterému Ptáčata v první sérii bodovala u diváků. Jsou
pochopitelně starší, ta roztomilá bezprostřednost se pomalu vytrácí, ale zato
jsou mnohem vnímavější a mají na události kolem sebe velmi zajímavé názory. Děti
jsme ve druhé sérii konfrontovali se závažnými společenskými tématy jako jsou
neonacismus, výherní automaty a gambling nebo smrt Václava Havla. Určitě ale
nechybí ani zmiňovaný humor – Ptáčata například pojedou poprvé na lyžovat a
budou rozjímat nad tím, proč Romové nejezdí na hory.

Jak na další natáčení reagovaly děti, tedy herci?

Děti od začátku natáčení vědí, že je kamera bude doprovázet pravděpodobně až do
jejich dospělosti. A natočené materiály jsou cenné především díky jejich
nehereckým, zcela autentickým reakcím. Kamera je doprovází od útlého věku, takže
její přítomnost neřeší. Počítám ale s tím, že touto výhodou může ještě silně
otřást puberta.

Jaké ohlasy jste na fakt, že Ptáčata budou pokračovat další sérií, zaznamenali?

Hodně diváků nám v průběhu posledních let psalo, zda Ptáčata budou pokračovat.
Ozvalo se také hodně studentů i pedagogů z vysokých škol, českých i slovenských
– od pedagogických oborů po mediální odborníky, sociology a psychology. Další
skupinu pak tvořili sociální a terénní pracovníci. Jednoznačně nejvíce mě
potěšily pozitivní ohlasy velkého počtu dospívajících dětí, jejichž žebříček
hodnot se teprve tvoří. Zjevně v tomto věku funguje i jakýsi druh identifikace a
citlivější děti si umí lépe představit samy sebe v kůži Ptáčat.

Ačkoliv jsou pozitivní ohlasy velmi příjemné, tak jsem ale v první řadě
zvědavá na reakce diváků, kteří od začátku vysílání tvrdili, že to s dětmi půjde
už jen z kopce. "Však si počkejme, co z těch děcek vyroste. Teď jsou sice
roztomilí, ale za pár let…" To psalo hodně lidí. Časosběrným pokračováním
chceme ukázat, jak byla tato tvrzení mylná a předsudečná. Včetně toho, že celých
5 let děti natáčí na tytéž malé kamery, které mají od začátku kdykoliv k
dispozici. O osudu těchto malých kamer v rukou Ptáčat a jejich rodinných
příslušníků měla velká část diváků taky dopředu jasno. A možná není také od věci
prozradit, že jsme před pár dny začali natáčet třetí sérii, která by měla
vyvrcholit devátou třídou a přechodem na střední školu.

Poznamenalo nějak natáčení zhoršení společenské atmosféry v podobě
protiromských demonstrací a narůstajícího rasismu?

Hned v úvodním díle děti řeší protiromský pochod v jejich ulicích. Za jeden z
nejmrazivějších momentů považuji situaci, kdy se jde Janička podívat na
demonstraci DSSS. Tam se ptá zúčastněných, proč přišli demonstrovat. Posléze
konstatuje: "Ale oni nejsou neonacisti, to jsou normální lidi…" Ano, situace
je vážná především proto, že názory pravicových extremistů přebírá čím dál víc
"normálních" Čechů.

Ale překvapivě nám v téže situaci nechybí ani vtipné momenty, například když se
jde tatáž Janička bezelstně zeptat těžkooděnců, jestli oni jsou ti "náckové".
Jejich uniformy ji totiž matou, nacismus má spojený s válkou a Hitlerem. Na
přímo otázku "Pane, vy jste nácek?" jí ale těžkooděnec odkazuje na policejní
tiskovou mluvčí…

Co si o zhoršení společenské atmosféry myslíte vy osobně?

Pamatuji si velmi dobře konec 90. let v Brně, neonacistická scéna tu byla velmi
silná – byla jsem xkrát svědkem velmi ostrých bitek a vím, co je to fyzický
strach z bandy ozbrojených neonacistů doprovázených mnohdy ještě agresivnějšími
rennies. Situace mi ale dnes přijde tisíckrát horší. Rasismus, respektive
anticiganismus nabral obludných rozměrů. Je tu příliš mnoho frustrovaných lidí.
Jsem ale přesvědčená, že kromě efektivní a rázné politiky v sociální oblasti a
inkluze, tolerantních, nadšených a dobře placených učitelů na základních
školách, je nám třeba také dialogu především s lidmi, kteří trpí předsudky a
mají pocit, že jsou oběťmi systému a Romové jsou příčinou všech jejich problémů.
Zejména těmto lidem je seriál Ptáčata určen.

Je to jasný vzkaz: většina Romů jsou slušní lidé, kteří mají stejné starosti,
sny a cíle jako vy. Jen k těm snům a cílům mají mnohem obtížnější cestu. A to
kvůli předsudkům. Tento začarovaný kruh se dokonce podařilo Ptáčatům v několika
konkrétních případech nabourat a upřímné zpovědi těchto diváků pro mě byly tím
nejdůležitějším výsledkem celého snažení. Týká se to samozřejmě i Váni, který
reprezentuje ukrajinskou menšinu a patří mezi nejoblíbenější "postavy" seriálu.
Pevně doufám, že i v rámci dalšího pokračování se podaří nějaký podobný zázrak.
Samozřejmě by tomu pomohl i atraktivnější vysílací čas.

Na webové stránce pořadu jste zaznamenali i rasistické diskusní příspěvky
namířené proti dětem. Překvapilo vás to? A jak jste na to reagovali?

Bohužel mě to nepřekvapilo. Ale ta nenávist je stejně dechberoucí. Vnímám
zde silnou paralelu s nedávno narozenými paterčaty. Ačkoliv se jedná o děti, má
velká část národa o jejich budoucnosti jasno. Ale právě proto Ptáčata vznikla –
jako pádný příspěvek do debaty s lidmi s předsudky.

Existuje ale také relativně silná skupinka psychopatických jedinců, jejichž
příspěvky přesáhly všechny meze. Všechny tyto "názory" jsme předali právnímu
oddělení ČT, a to podalo trestní oznámení. Domnívám se ale, že mnohem více než
trestní stíhání, ti lidé potřebují povinnou psychiatrickou léčbu. Moc ráda bych
jednou chtěla natočit film o lidech, kteří píší podobné zrůdnosti. Myslím, že
bychom se všichni divili, kdo se na těch uvedených IP adresách nachází. Jak říká
Janička: "Ale oni nejsou neonacisti, oni jsou normální lidi…"

Ptáčata aneb Nejsme žádná béčka

Seriál České televize žánru docu-soup. Režisérkou je Kamila Zlatušková (první sérii spolurežíroval Ladislav Cmíral). Název vznikl podle romského přísloví Sako čiriklo mi peskeri gil’i gil’avel, tedy Každý pták ať zpívá svoji píseň. Hlavními hrdiny je šestnáct převážně romských dětí ze 4. B Základní školy Merhautova v Brně. Dohromady je v roce 2008 dala petice rodičů, kteří nechtěli, aby jejich děti chodily do třídy s Romy. Vznikla třída šestnácti „vyloučených“ žáků, jejíž učitelkou se stala v této oblasti zkušená pedagožka Jarmila Zobačová. Svou metodu výuky s nadhledem nazývá gipsydalton. V první sérii měly děti po celý školní rok k dispozici kamery a samy natáčely různé reportáže ze svého života i ze školních akcí. Děti absolvovaly školu v přírodě, pobyt u moře i v Chanově nebo u romského milionáře. Navštívily luxusní restauraci, ordinace lékařů či zdravotní školení. Ptáčata se zapojila také do protestů proti množství brněnských heren, které jsou koncentrovány hlavně v části města zvané Bronx. Na konci listopadu se téměř celá třída sešla na Malinovského náměstí a společně se sdružením Brnění protestovala s vlastnoručně namalovanými transparenty.

Dosud se odvysílala jedna šestnáctidílná série. K vidění je i na www.ptacata.cz. Nová série se bude vysílat na konci roku 2013.

VIDEO
Ptáčata v Desetiminutovce Richarda Samka

KAM DÁL?
Ptáčata jsou áčka: Nad docu soap o romské třídě s jeho spolurežisérkou Zlatuškovou
Seriál ČT Ptáčata je unikátním vhledem do života romských dětí VIDEO
Ptáčata – rozhovor s tvůrci, ukázky
Ptáčata – trailer