Reportáž z Ústí: Jak se zachází s těmi nejchudšími? Vrazí se na ubytovnu, ať platí ještě víc

Ústí nad Labem. Nad ulicemi se vznáší inverzní linie. Pamatuji si ji takovou
z dob, kdy se v severočeském kraji dolovalo a spalovalo hnědé uhlí mnohem více
než dnes. Nyní se těžko dýchatelné plyny do kraje vrací, prý proto, že obnovuje svou
činnost místní chemička. Město je šedivé, barev po málu, úsměvů kolemjdoucích
ještě méně.

Procházíme Předlicemi, čtvrtí plnou někdejších měšťanských domů a domků.
Jejich dřívější krása je ta tam, některé z nich působí unaveně či rovnou
devastovaně. Bydlení v mnohých z těchto domů je nebezpečné, což se ví poměrně
dlouho. Dílem za to mohou majitelé domů, kterým je lehkomyslně prodalo město,
dílem někteří Ústečané, kteří po kouscích rozebírají jejich kovové součásti.

VIDEO

Předlický systém

„Tenhle barák asi teďko vlastní banka, protože majitel zmizel a bance
nesplatil dluh, za kterej tim barákem ručil,“ říká obyvatel jednoho ze silně
zchátralých domů na spadnutí, který zde se svou družkou zůstal již jako poslední
nájemník. Podle něj i jeho paní je problém i v tom, že se v opuštěných bytech
„scházejí různí feťáci a zloději, který z baráku berou železný traverzy a
překlady z podlah i nade dveřma a prodávaj to pak ve sběrně“.

Míra Brož z ústeckého sdružení Konexe k tomu dodává:

„Tato malebná čtvrť byla před lety zprivatizována pochybným podnikatelům,
kteří se zaměřují na obchod s chudobou. A romskou rodinu s několika dětmi, až na
velmi zřídkavé výjimky, nikdo jiný než majitelé z Předlic nebo lichvářské
ubytovny neubytuje. Mezi další ,podnikatelské´ aktivity mnohých obchodníků s chudobou  patří i
výroba a prodej drog, lichva a kuplířství.“

Tento „předlický systém“ velkého ghetta, odděleného od zbytku města areálem
chemičky, vyhovoval podle Brože celé roky téměř všem:

„Mnoho Ústečanů bylo rádo, že Romové nebydlí v jejich okolí, že jsou
segregováni v Předlicích. Majitelé bytového fondu Předlic byli moc rádi za
přísun peněz ze státní kasy prostřednictvím příspěvků na bydlení. Neziskovky
snadno sehnaly granty na projekty určené ,ubohým obyvatelům nejhoršího českého
ghetta´. Vedení města nemuselo řešit sociální bydlení. Situace v Předlicích
gradovala a životní podmínky jejich obyvatel se zhoršovaly a zhoršovaly, měsíc
za měsícem, rok za rokem. A nikoho to nezajímalo a nezajímá.“

Potom se ale tento "systém“ logicky zadrhl. Neopravované a neudržované domy
se dostaly do tak špatného stavu, že se staly životu nebezpečnými. V Předlicích
proto začaly probíhat kontroly domů statikem.

Nebezpečí úrazu je ve více předlických domech. FOTO: František Kostlán

Smrťák

Vzruch a náznak snahy o nějakého řešení situace vzbudil až smrtelný
úraz, který se stal ve středu 19. září. O život přišla pětadvacetiletá žena, na
níž v jednom domě spadl strop. Zasypalo to i druhou, třiačtyřicetiletou ženu,
ale tu hasiči vyprostili živou.

Dva muži stihli před zřícením stropu utéct, jsou ale podezřelí z trestného
činu obecného ohrožení. Pobývali zde nejspíš přesto, že dům byl již oficiálně
vyklizen, a kradli z něj kovové součásti, aby je mohli prodat.

Dům podle ústeckého magistrátu chátral už delší dobu, majitel se o něj
dlouhodobě nestaral. To potvrdil statik, který dům prohlédl již 9. září a
požadoval jeho demolici. Podle městského mluvčího Karla Rouče je zřejmé, že se
dům nezřítil jen kvůli dlouhodobému zanedbání, ale také kvůli úmyslné demontáži
nosných prvků.

Stojíme před oním domem, v němž došlo ke tragedii, který má dnes – stejně
jako několik dalších domů – zazděný vchod a okna v přízemí. U bývalého vchodu
jsou stále znatelné známky piety, květiny, svíčky, dárky.

Rutina a nezájem

Vlna „starostlivosti“, kterou nastartoval až „smrťák“, byla ve skutečnosti
vlnou rutiny a faktického nezájmu o vystěhovávané lidi, kteří jsou jedněmi z
nejchudších v České republice vůbec. Některé předlické domy jejich obyvatelé již
opustili, ať už sami od sebe či na příkaz „shora“. A další domy vystěhování
nejspíš čeká. Statik jich jako závadových označil 29 – a mnohé jsou horší než
dosud jediný městem vystěhovaný dům č. 106 v ulici Beneše Lounského.

Nájemníci domu 106 kdysi za pomoci advokátky Kláry Samkové založili bytové
družstvo a navrhli městu, že se budou o dům starat. „Město ho ale radši prodalo
lichvářům, kterým šlo jen o peníze a na údržbu a opravy domu kašlali. I město je
tedy odpovědné za stav domu 106 i domů dalších,“ řekl serveru Romea.cz Míra
Brož.

Stěhování

Na povel to tu mají gadžové, místní politici, městští úředníci, sociální
pracovnice, městští policisté i lidé z některých nevládek … ti všichni na
různých setkáních a jednáních rozhodují o předlických, aniž by se ptali na
jejich představy, názory, pocity, aniž by se zajímali o jejich starosti a
problémy.

Kvůli tomuto nezájmu mohlo dojít k prudkému zhoršení již tak špatné životní
úrovně vystěhovaných rodin – lidé z domu 106 bydlí hůře než před tím a za
všechny výdaje s tím spojené platí o několik tisíc měsíčně více než doposud,
početnější rodiny platí až něco mezi 5 a 10 tisíci navíc.

Napřed byli vystěhováni do tělocvičny. Jednoho dne pro ně prostě přijel
náklaďák s tím, že se stěhují. Vzali si to nejnutnější, nábytek mají dodnes v
již uzavřeném domě.

Potom je přestěhovali do ubytovny v Krásném Březně, kde spí na lehátkách, na
nichž spali v tělocvičně. Ubytovnu podle vlastních slov museli přijmout, nic
jiného jim nezbývalo. „Zařizovali to a obcházeli nás sociální pracovnice s
městskými policisty. A když jsme měli nějaké námitky, tak nám vyhrožovali, že
nám vezmou děti. I smlouvy s předraženým nájemným zařizovali oni, my jsme je až
zpětně museli podepsat,“ tvrdí jeden z přestěhovaných lidí.

Dům č. 106, z něhož byly rodiny vystěhovány. Foto: František Kostlán

Otevřené dopisy

Není divu, že se vystěhované rodiny obávají o svůj osud. Za pomoci Míry Brože
napsali městu a veřejnosti vůbec již dva otevřené dopisy, ale stále se cítí se
svými obavami a starostmi osamoceni.

„Tento dopis píšeme ve strašné situaci, kdy jsme přišli o domov. Naší situaci
čelíme sami, za nezájmu odpovědných, bez pomoci. Byli jsme proti své vůli
vystěhováni z předlického domu č. 106, kde jsme celá léta bydleli. Napřed nás
vystěhovali do tělocvičny, kde jsme zůstali dlouhých devět dní. Následně nás
deportovali na druhý konec města, do lichvářské ubytovny, která je známá špatnou
hygienickou situací, přísným, téměř vězeňským režimem a také tím, že v ní ,jedou
drogy´. Ubytovnu považujeme za zcela nevhodné prostředí pro naše děti.“

„Tak třeba zakazují nám, dospělým i dětem, shromažďovat se před ubytovnou a v
jejím okolí. Jestli si chceme popovídat někde venku a nebýt celý den zavření,
nesmíme být ubytovně na dohled,“ vysvětluje jeden z přestěhovaných lidí, v čem
mimo jiné spočívá onen „téměř vězeňský režim“. Zákaz má prý ten důvod, že
gadžové sousedící s ubytovnou nechtějí mít vedle sebe ubytované Romy.

Jak se obírají chudí

Jak serveru Romea.cz sdělily matky přestěhovaných rodin, bojí se, aby se děti
nestaly oběťmi dealerů drog, protože několik jich prý na ubytovně žije, nebo
dochází.

Ubytovna v Krásném Březně, do níž byli nastěhováni, je hodně drahá. „Jsme dva
dospělí a čtyři děti,“ říká paní Iveta, „a platíme měsíčně za 1+1 nájem 11 500
korun. Z toho okolo 7 tisíc uhradí příspěvek na bydlení. A já z těch pár
korun, které měsíčně mám, musím zaplatit 4 300 korun. V Předlicích jsme přitom
dávali za větší byt a elektřinu dohromady 6 800 korun, z toho okolo 2 tisíc ze
svého (zbytek též hradil příspěvek na bydlení).“

Další peníze, které musejí přestěhované rodiny zaplatit navíc oproti pobytu v
Předlicích, jdou na dopravu do školy. Rodiny nechávají děti v předlické škole,
protože je – podle všech dosavadních zkušeností – jinde nevezmou. A také nevědí,
jakou před sebou mají perspektivu. Dnes jsou ubytováni v Krásném Březně, tam
ovšem lhůta tří měsíců, po kterou zde mají být, za chvíli skončí, během pár
týdnů tedy mohou žít jinde a pak se to může opakovat.

„Děti by tak musely neustále měnit školu, což by jim určitě neprospělo,“
dodala jedna z matek. Ubytovna je ovšem na druhé straně Ústí než Předlice. Cesta
do školy trvá dlouho, denně tím maminky či jiný doprovod dětí ztratí asi hodinu
a půl času. A je hodně drahá.

"Jezdím do Předlic každý den se dvěma dětmi. Lístek na autobus pro dospělého
stojí 18 korun, pro dítě 10 korun. Jedu s nimi ráno, pak se vracím domů. Potom
pro ně jedu po skončení vyučování. To jsou čtyři cesty denně. Děti dvě cesty
denně. Dohromady tedy každý den platíme jen za dopravu do školy 112 korun, za
měsíc 2 240 korun. Dokud jsme bydleli v Předlicích, tak jsme pochopitelně za
dopravu do školy neplatili nic, děti tam chodily pěšky," připomíná paní Iveta.

„Já jezdím každý den do školy s pěti dětmi,“ dodává sousedka, která jen za
dopravu z Krásného Března do Předlic zaplatí měsíčně 3 440 korun. „A když nemám
ani korunu, což se nám všem tady stává často, musím si půjčit. Nebo jet načerno
a riskovat tak, že dostanu pokutu, na jejíž zaplacení samozřejmě nemám,“ dodává.
Tato sedmičlenná rodina platí na ubytovně nájem 14 500 korun měsíčně za byt 1+1.

„Peníze, které teď platíme navíc za bydlení a dopravu přitom potřebujeme. Je
nás šest, představte si, kolik jídla sníme, vedle toho musíme mít i oblečení,
boty, pro děti pak svačiny a školní potřeby. Nemohla jsem si koupit boty na
zimu, protože kluk potřeboval něco do školy. Na vánoce tu budeme jak chudý myši.
Pomalu už ani nemáme co jíst. A když jsme nemocní nemůžeme jít k doktorovi.
Nemáme kolikrát peníze ani na poplatek, natož na léky, které jsou strašně drahé.
Ale to nikoho nezajímá. Chyba je v tom, že nás sem vyhnali z našeho baráku jako
do nějaké zoologické zahrady, tak si tu aspoň připadám,“ sděluje své zkušenosti
a pocity paní Iveta.

Netrvalé bydliště

Majitel nevěděl o tom, že město přestěhovalo předlické chudé do jeho
ubytovny. Zařizoval to provozovatel ubytovny, který prý kvůli tomu nyní končí a
s ním i ubytovna. Co bude s předlickými dál, nikdo neví. Město jim bez jejich
vědomí a souhlasu změnilo adresu trvalého bydliště – nyní jsou hlášeni přímo na
magistrátu, jako bývají bezdomovci. Z toho plynou další problémy s vyplácením
dávek.

„Nikdo s námi nechce mluvit, nikdo nás o ničem neinformuje. Na začátku nám
řekli, že to vyřeší a nějaké ubytování pro nás najdou, ale od té doby tu nikdo
za námi nebyl,“ ukončuje paní Iveta.

A kam chtějí ubytovat další lidi, kteří se kvůli vlastní bezpečnosti budou
muset z Předlic vystěhovat, je podle Míry Brože také ve hvězdách.

Inverze není jen v ulicích, ale i v myslích.

Případu se budeme i nadále věnovat, zajímat nás bude názor místních
politiků, úředníků, vládních i nevládních organizací.