Reportáž z Refufestu: Letošní uprchlický festival přinesl kumulaci požitků. Víte, co je chačapuri?
Pražská budova Invalidovny mě okouzlila. Nikdy jsem tu nebyl, až teď. Ředitelka Refufestu Adéla Gálová si ji vybrala k pořádání 14. ročníku tohoto krásného festivalu. A měla při této volbě šťastnou ruku. Refufest je refugees festival, tedy i oslava různých kultur, tedy příznak multikulturalismu, o němž všichni světa znalí čeští zápecníci vědí, že je naprosto neuskutečnitelný.
VIDEO
Začalo jej pořádat sdružení Berkat, respektive jeho tehdejší část, komunitní centrum InBáze. Nultý ročník proběhl na Václavském náměstí, další na Ovocném trhu. Několik ročníků pak na Náměstí míru, potom na Kampě a na Střeleckém ostrově. Všechna tato místa měla tu výhodu, že hudba i nabídka exotického jídla a pití přitahovaly kolemjdoucí. Ale krásný byl i loňský ročník v kampusu Hybernská, kde bylo doslova narváno.
U prvních ročníků – až po Náměstí míru – jsem pomáhal, jelikož jsem v Berkatu-InBázi působil. Poté jsem byl pravidelným účastníkem. A vždy jsem si s sebou odnášel skvělý pocit sounáležitosti. Přes hudbu a přes žaludek je ostatně sbližování kultur nejpříjemnější, nejpřímější a nejrychlejší.
Elektřina, voda a chačapuri
Letos to Adéla Gálová a její tým neměli vůbec lehké, museli napřed do magické budovy Invalidovny zavést elektřinu a vodu, aby Refufest proběhl se vší parádou. Vedle hlavního pódia s českou i cizokrajnou muzikou, kde celý pořad moderoval Lukáš Kotlár, nabízel festival i vedlejší scény s hudebními vstupy či diskusemi, divadlo a filmy. Ba i výstavu a módní přehlídku v jedné z tajemných chodeb Invalidovny. K dispozici byla i improvizovaná kavárna. A jako vždy zde uprchlíci z jediného českého tábora prodávali za levný peníz svá národní jídla.
Blinčiky, chačapuri, plov… Ne, nejde o exotické hudební směry, ale právě o to jídlo. A skvělé jídlo, při jehož konzumaci s uspokojením říkáme „to je prostě žrádlo“ a hladíme se při tom po nejrozbujelejší části svého těla, tedy pupku. Jídlo pro nás neobvyklé, avšak obohacující naše smysly, chuť, čich, zrak i hmat. A když jej konzumenti vychalovali, tak i sluch.
Blinčiky – to je taková ruská zamotaná jako palačinka s ochuceným mletým masem, chačapuri je skvělá gruzínská placka se sýrem uprostřed. Mám rád i čečenskou placku, které říkají čepalgaš, ta má ovšem sýr zamíchaný do těsta. Plov je rýže s masem a mrkví, exoticky ochucená. A protože jsem vyznavačem kumulace požitků, spřádal jsem chačapuri během poslechu a povidu koncertu písničkářky Jany Šteflíčkové, která je prostě úžasná.
Obdivuji české písničkářky z následující generace po nás, starcích téměř na odpočinku, jako je Jana Šteflíčková nebo Krystyna Skalická. A jsem nadšen přílivem mladých písničkářů z ještě další generace, kteří se hlásí o slovo. Proto jsem si na Refufestu poslechl i jednoho takového básníka a písničkáře, který vystupuje pod jménem Jakub Cermaque, tedy Čermák. Tedy řeknu vám, blinčiky a Cermaque dohromady – neznám nic víc neobvykle skvělého.
Ovšem ještě před ním vystoupila na hlavním pódiu dětská skupina Vlaštovky, složená z dětí z uprchlického tábora – a podle toho také vypadal její bohatý repertoár. Jejich vystoupení bylo okouzlující.
Diskuse o Sýrii
Potom jsem zašel na malou scénu, kde koncertoval Marwan Alsolaiman, který je, abyste věděli, Čechem, původem ze Sýrie. Bylo zde narváno. Jeho arabské lidovky doslova uchvátily přítomné, kteří si velkým aplausem vyžádali přídavky. Romské písně potom zpívala Pavlína Matiová, kterou strašně obdivuji, podle mého je jednou z nejlepších zpěvaček vůbec.
Zašel jsem i na diskusi o Sýrii, respektive o tom, jak žijí váleční uprchlíci v táboře Moria na řeckém ostrově Lesbos. V táboře jsou nevyhovující podmínky a žije tam více lidí, než jakou má kapacitu. Jaroslav Miko, který se hrdě hlásí k tomu, že je napůl Rom, chce společně s europoslankyní Michaelou Šojdrovou v Evropském parlamentu uspořádat seminář o tomto problému, spojený s promítnutím záběrů, které zde s kolegy natočili.
Řeč přišla i na to, zda Česko přijme uprchlické děti, které v Morii živoří. V tom je Miko skeptický, ale chce i s dalšími lidmi, kteří uprchlíkům pomáhají, udělat vše, aby se tak stalo.
Domů jsem šel pozdě a spokojený. Příští ročník si rozhodně nenechte ujít.
