Ředitelka Platformy pro včasnou péči Kateřina Sirotková: Výsledky ve vzdělávání závisí na tom, kde se dítě narodí a jakou podporu má od rodičů i ze svého širšího okolí

První roky dítěte jsou nejdůležitější

Na správný rozvoj v tom nejranějším věku se zaměřuje i program Omama neziskové organizace Cesta von – omamy docházejí za dětmi od narození po dobu tří let a rozvíjejí jejich intelektuální a fyzické schopnosti pomocí odborníky připraveného programu her a čtení knížek. Maminky se tak od nich rovnou tyto dovednosti učí.

Cesta von a další podobně zaměřené organizace se sdružují pod Platformou pro včasnou péči, která vychází z poznání, že právě první roky života jsou zásadní pro celý další život. „Je to věk, kdy se v mozku vytváří stavební kameny důležité pro budoucí dovednosti, chování, ale i zdraví,“ říká Kateřina Sirotková, ředitelka Platformy pro včasnou péči.

Toto citlivé období lidského života může být narušeno z důvodů, jako je nefunkční rodina, nedostatečné povědomí rodičů o správném rozvíjení dítěte nebo chudoba a stres. 

„Vědci jsou si vědomi toho, že chronický a přetrvávající stres způsobený například extrémní chudobou, opakovaným zneužíváním nebo zanedbáváním rodičovské péče, je pro mozek dítěte toxický. Zatímco krátkodobý stres je pozitivním a důležitým faktorem pro rozvoj zdravé osobnosti, nepřetržitý dlouhodobý stres se natrvalo zapisuje do architektury mozku a negativně ovlivňuje intelekt,“ dočteme se na stránkách Centra pro rozvoj dítěte (Center on the developing child) Harvardské univerzity. Z těchto vědeckých poznatků vychází například nadace Places to Grow, která je členem Platformy a která podporuje včasnou péči v České republice, na Slovensku a v Maďarsku.

„Včasná péče se zaměřuje na vytváření takových podmínek, aby děti mohly naplnit svůj potenciál, a zvýšila se tak jejich úspěšnost ve vzdělávání, a tím i v životě. Kdy jindy než právě hned od začátku má smysl rodiny a děti podpořit? A to se samozřejmě týká naprosto všech dětí. Ještě větší důležitost ale nabývá tento přístup u dětí, kde dopředu víme nebo tušíme, že prostředí nebo příležitosti, které je obklopují, jim nepomohou naplnit svůj potenciál naplno. Právě u těchto rodin se ukazuje jako klíčové přicházet do rodin včas a předcházet tak vzniku sociálního hendikepu,“ doplňuje Kateřina Sirotková.

Klíčová role státu

Podle Sirotkové se sice spousta věcí dá zlepšovat na obecní úrovni, nicméně je důležité, aby se iniciativy ujímal i stát. „Klíčovou roli v tomto tématu hraje ministerstvo školství, ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo pro místní rozvoj i ministerstvo práce a sociálních věcí. Nezbytná je pak jejich vzájemná spolupráce,“ vysvětluje Sirotková.

Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové tato provázanost ministerstev už ale docela dobře funguje. „Děje se toho hrozně moc,“ říká Laurenčíková. V roce 2021 prošel zákon o zrušení kojeneckých ústavů a brzy by měl být schválen zákon o podpoře bydlení.

Diana Šmídová, zástupkyně vládní zmocněnkyně pro lidská práva, je také přesvědčena, že se situace v České republice za poslední léta hodně zlepšila. „Byli jsme ale stále jedním z posledních států EU, který měl kojenecké ústavy. Za jejich zrušení jsme bojovali 30 let. V současné době máme už jen necelých 100 dětí v kojeneckých ústavech a letos v létě prošla novela zákona o kojeneckých ústavech, které se tímto ruší pro všechny bez rozdílu. Předtím byly ještě výjimky,“ upřesňuje Šmídová.

Kojenecké ústavy pak suplují například pěstouni, kteří si berou dítě na přechodnou dobu domů. Pěstouni za svou práci a péči o dítě dostávají peníze od státu, rušení kojeneckých ústavů se mu však i tak finančně vyplatí. Podle Kláry Laurenčíkové vyjde péče o jedno dítě v kojeneckém ústavu přibližně na 70 000 Kč.

Děti by měly vyrůstat doma

Agentura Lumos, založená autorkou slavných knih o Harry Potterovi, J. K. Rowlingovou, upozorňuje na negativní dopady institucionalizace na dětský vývoj. Lumos, který od roku 2008 monitoruje počet dětí v ústavech v České republice zaznamenává, že dvě třetiny dětí se zde z ústavů vrací zpět do biologických rodin. Snahou státu a neziskových organizací je tento počet ještě zvýšit a zároveň snížit počet dětí, které jsou odebírány z rodin a umisťovány do ústavní péče.

K tomu by měl dopomoci i plánovaný zákon o podpoře bydlení, který podle ministerstva pro místní rozvoj svým důrazem na prevenci ochrání až 1.6 milionu lidí před pádem do bytové nouze a omezí tím počty dětí, které každý rok končí ve státní péči. V současné době žije v bytové nouzi 154 tisíc obyvatel, z čehož jedna třetina jsou děti.

Podle Jana Snopka, jednoho ze zakládajících členů Platformy pro sociální bydlení, která o zákon dlouhodobě usiluje, neznamená bytová nouze jen bezdomovectví. „Zahrnuje osoby žijící v bytech v nevyhovujícím stavu, bez tekoucí vody, elektřiny, nebo ty, kterým ztráta bydlení hrozí a žijí v nejistotě,“ upřesňuje. To vše se podepisuje na psychickém i fyzickém zdraví nejen dospělých, ale i dětí. Ty jsou pak z důvodu nevyhovujících podmínek často biologickým rodičům odebrány.

Zákon, který by měl začít platit od poloviny příštího roku, počítá s tzv. kontaktními místy v každé obci s rozšířenou působností. Kontaktní místa budou vést databázi nabízených sociálních bytů a lidem v bytové nouzi bude poskytnuta podpora v podobě poradenství i konkrétní pomoci. Sociální pracovníci mohou například pomoci při vyřízení příspěvků na bydlení nebo hledání práce. Majitelům bytů, kteří budou ochotni poskytovat své byty k pronájmu pro sociální účely, budou poskytnuty garance ve formě garantovaného nájmu nebo záruka, že dojde-li ke škodě, bude uhrazena.

Uplatňování zákona o podpoře bydlení bude podle ministerstva stát 4.1 miliardu Kč ročně. Tato investice by se státu ale měla vrátit již po pěti letech.

Plány ke zlepšení

Podle ředitelky Platformy pro včasnou péči Kateřiny Sirotkové je však v Česku stále velké pole pro zlepšení. „V rámci EU jsme bohužel na chvostu v tom, že výsledky ve vzdělávání více než kde jinde závisí v na tom, kde se dítě narodí a jakou podporu má nejen od rodičů, ale i ze svého širšího okolí. Rozdíly mezi dětmi nejsou vrozené, ale nabalují se na sebe navzájem, a asi vás překvapím tím, že většina těch rozdílů vzniká právě do pěti let věku. Pokud se tedy chceme z toho konce žebříčku dostat výš, musíme začít na samém začátku,“ doplňuje Sirotková.

Klára Šimáčková Laurenčíková představuje další plány na poli včasné péče. V rámci meziresortní spolupráce se připravuje plán Bezpečné dětství, který počítá například s dětským ombudsmanem, s rozvojem center pro duševní zdraví nebo se zavedením ambulance s rozšířenou péčí, kdy bude moci k dětem spolu se zdravotní sestrou vyjíždět i psycholog.

„Chceme podpořit samoživitelky, rodiče nemocných dětí nebo rodiče v akutní krizi, například při úmrtí partnera. Díky tzv. „terénní asistenci“ by stát dokázal do rodiny dostat podporu a nebylo by nutné, aby děti odcházely z rodin,“ doplňuje Laurenčíková.

Mít blízkého člověka

Právě blízký vztah s rodičem nebo pěstounem je podle vědců z Harvardské univerzity nezbytný pro správný vývoj dítěte. „Miminka a malé děti komunikují skrze zvuky, mimiku a gesta a dospělí odpovídají podobným způsobem. Když jsou odpovědi neadekvátní nebo se na ně nelze spolehnout, mozková tkáň se nevytváří tak, jak by měla, což může vést k problémům s učením a chováním,“ dočteme se na stránkách Centra Pro rozvoj dítěte Harvardské univerzity.

S tím souhlasil i nedávno tragicky zesnulý známý dětský psycholog Radek Ptáček. „Minimálně od 50. let je vědecky doložené, že správný vývoj dítěte může probíhat pouze v exkluzivním a vzájemně uspokojivém vztahu s dospělým,“ přiblížil dříve v rozhovoru pro Romano voďi.

Inspirace v zahraničí

Kateřina Sirotková se ráda nechává inspirovat úspěchy a nápady v zahraničí. „Dobrých příkladů je celá řada a možná překvapivě nejsou pouze a jen na západ od nás, ale i ve státech, jako je Ázerbájdžán, kde najdete formy meziresortní podpory nebo pojízdné autobusy s hernou či školkou. Zrovna minulý týden jsme byli na velké konferenci pořádané International Step by Step Association, kde mě kromě jiných uchvátila přednáška zástupkyně Skotska. Ve Skotsku velmi jednoduše řečeno dospěli k tomu, že data úmrtnosti novorozených dětí a dětí, které neprospívají, jsou natolik závažná, že tak bohatá země musí zkrátka začít dělat věci jinak,“ popisuje Sirotková.

„Z dat vyčetli, že společným jmenovatelem byly maminky, které rodí před 18. rokem věku, a zavedli cílenou podporu formou domácích návštěv. Jak jednoduché, prostě když v porodnici porodí mladá maminka, stát jí nabídne domácí návštěvy, a to až do 5 let věku dítěte.

Po deseti letech od zavedení mohou s jistotou říci, že mají méně úmrtí novorozenců, méně dětí, které neprospívaly, a klesly i počty psychických nebo zdravotních komplikace u žen. Každá země má svoje v něčem unikátní řešení, ale všude můžeme vidět něco společného – rozhodování na základě dat, jasná vize toho, že rané dětství, prevence a podpora rodinám je nejen pro ně, ale i pro celou společnost tím nejlepším řešením, a pak také politická vůle, které tuto prioritu prosazuje,“ říká Sirotková.

Investovat do včasné péče se vyplatí

Podstatný je přitom nejen lidský, ale i ekonomický přínos včasné péče. Jak uvádí Sirotková, poslední výzkum PAQ Research a think-tanku IDEA při CERGE-EI odhaduje, že zlepšením vzdělávacích výsledků nejslabších žáků stát získá 18 miliard korun v následujících 80 letech.

Máme vědecké důkazy o tom, že právě programy včasné péče mají 4–9násobnou návratnost. Stačí investovat 1 korunu a vrátí se minimálně 4 koruny zpět,“ doplňuje ředitelka a dodává na závěr: „Navíc, a to si musíme dost jasně uvědomit, dětí ubývá. Vloni se narodilo pouze 80 tisíc dětí, zatímco v mém ročníku nás je 150 tisíc. V takovém kontextu si opravdu nemůžeme dovolit nikoho ztratit.“

Článek vyšel v časopise Romano voďi.