Protiprávně sterilizované ženy píší ministru zdravotnictví: Žádáme o neprodlené zavedení změn v systému odškodňování!
Skupina žen, které byly v minulosti protiprávně sterilizovány, zaslala otevřený dopis ministrovi zdravotnictví Vlastimilu Válkovi. V dopise vyjadřují své zklamání nad dosavadním průběhem odškodňování, které se v některých případech vleče, a v několika případech dokonce vyústilo v zamítnutí žádostí z důvodu nedostatečné zdravotní dokumentace. Ženy požadují transparentní a spravedlivé vyřízení všech žádostí, přičemž se odvolávají na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který kritizoval dosavadní přístup Ministerstva zdravotnictví.
V dopise, podepsaném patnácti ženami, které bojovaly za spravedlnost již od roku 2003, připomínají, že první oficiální omluvu za protiprávní sterilizace obdržely až v roce 2009 od tehdejšího premiéra Jana Fischera a zmocněnce vlády pro lidská práva Michaela Kocába. Dlouholeté úsilí těchto žen nakonec vedlo k přijetí zákona č. 297/2021 Sb., který umožňuje obětem požádat o jednorázové odškodnění ve výši 300 tisíc korun.
O odškodnění podle zákona mohou oběti žádat od předloňska. Mají na to čas do konce letošního roku. Nárok na odškodnění mají ženy, které zákrok podstoupily mezi 1. červencem 1966 a 31. březnem 2012 bez svobodného rozhodnutí a informací o dopadech.
Ministerstvo zdravotnictví podle údajů ze srpna 2024 od začátku roku 2022 přiznalo odškodnění 629 ženám. Celkem obdrželo 1296 žádostí, z nichž 616 stále čeká na rozhodnutí. Podle dostupných údajů ministerstvo vyplatilo více než 188 milionů korun. Některé ženy však upozorňují na to, že jejich žádosti byly zamítnuty kvůli nedostatečné zdravotní dokumentaci, což považují za nespravedlivé.
“Některým z nás bylo vyhověno, některé z nás stále čekají na výsledek, některým z nás bohužel žádost zamítli, ale i některé z nás se této možnosti nedočkaly. Mnohé z nás narazily na problém s neexistující zdravotní dokumentací z období, kdy nám byla sterilizace provedena. A tak byly naše žádosti zamítnuty. Přestože zákon dopouští i jiné důkazy, Ministerstvo zdravotnictví ČR v praxi nevyužívalo tuto možnost,” uvedly ženy a jejich podporovatelé v dopise, které má zpravodajský server Romea.cz k dispozici.
Signatářky a signatáři dopisu připomínají nedávné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který rozhodl, že důkazní břemeno nemůže být kladeno pouze na oběti, zejména v případech, kde historická dokumentace chybí.
“Pokud jsou tvrzení žadatelky “plausibilní” (věrohodná) a hájitelná a jsou podepřena indiciemi, které ve svém souhrnu nepřipouští jiné racionální vysvětlení, než že k protiprávní sterilizaci pravděpodobně došlo, pak se důkazní břemeno přesouvá na stranu správních orgánů, které musí prokazovat, že k tvrzeným skutečnostem dojít nemohlo,” uvádí se v dopise.
Ženy v dopise žádají ministra Válka o okamžité zavedení změn a vypracování jasných pokynů pro žadatelky, jak mají postupovat při podávání či doplňování žádostí o odškodnění.
Romské organizace a organizace na ochranu lidských práv si už dřív stěžovaly na nedodržování zákonné vyřizovací lhůty i na neuznávání jiných důkazů než zdravotnické dokumentace. Poukazovaly na to, že je po desetiletích skartovaná, ztracená či poničená a že zákon připouští i jiné doklady. Vyzvaly už předloni v létě k úpravě přiznávání odškodného. O procesu přiznávání jednala opakovaně Rada vlády pro záležitosti romské menšiny. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková a pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková zmiňovaly už dřív snahu o uznávání čestného prohlášení či svědectví.
S podezřením na nucené sterilizace především romských žen přišlo v roce 2004 Evropské centrum pro práva Romů (ERRC). Desítky žen se pak přihlásily ombudsmanovi, některé se obrátily i na soudy. Vládní výbor proti mučení navrhl zavedení odškodného už v roce 2006. V roce 2009 se za protiprávní zákroky tehdejší kabinet omluvil. O odškodnění podle zákona mohou oběti žádat od roku 2022 do konce roku 2024.
Otevřený dopis prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc., MBA, EBIR, Ministr zdravotnictví ČR
Vážený pane ministře,
obracíme se na Vás tímto otevřeným dopisem jménem žen, které dlouhodobě bojují za spravedlnost v otázce protizákonných sterilizací. Jsme ženy, které otázku protiprávních sterilizací otevřely již v roce 2003 a po celou dobu jsme prokazatelně usilovaly o spravedlnost a vyrovnání se s touto těžkou otázkou z minulosti. Některé z nás, které stály na počátku této cesty, se jí nedočkaly – bohužel již nejsou mezi námi.
Již v roce 2005 dal veřejný ochránce práv JUDr. Otakar Motejl jako první zástupce státní instituce za pravdu, že zásahy do naší tělesné integrity a plodnosti byly protizákonné a charakterem byly až eugenické. V roce 2009 jsme byly pozvány na Úřad vlády ČR, kde se premiér Jan Fischer a zmocněnec vlády pro lidská práva Michael Kocáb veřejně omluvili za tyto protizákonné zásahy. Po mnohaletém úsilí a spolupráci a podporou nevládních organizací, ale i mezinárodních institucí (Rada Evropy, orgány OSN, OBSE) jsme v roce 2021 s velkou podporou poslanecké sněmovny napříč politickým spektrem Uen jeden hlas byl proti přijetí) docílily přijetí zákona o přiznání nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem podle zákona č. 297/2021 Sb. Jsme vděčné všem zákonodárcům za navrhování a schválení tohoto zákona, všem osobnostem za podporu. Tento zákon považujeme za důležitý, symbolický a významný krok k vyrovnání se s minulostí a k posílení vědomí o nedotknutelnosti osobní integrity ženy bez jejího informovaného souhlasu, respekt k její vůli. Tento zákon má velkou hodnotu pro vyvarování se takových praktik do budoucna. Jsme hrdé na to, že tento zákon může být vzorem pro jiné země ve světě, kde se stále vyskytuje a praktikuje protiprávní sterilizace žen.
My, ženy, jsme využily možnost tohoto zákona a podaly si žádost o finanční náhradu na Ministerstvo zdravotnictví ČR. Některým z nás bylo vyhověno, některé z nás stále čekají na výsledek, některým z nás bohužel žádost zamítli, ale i některé z nás se této možnosti nedočkaly. Mnohé z nás narazily na problém s neexistující zdravotní dokumentací z období, kdy nám byla sterilizace provedena. A tak byly naše žádosti zamítnuty. Přestože zákon dopouští i jiné důkazy, Ministerstvo zdravotnictví ČR v praxi nevyužívalo tuto možnost.
Trvalo 2,5 roku od účinnosti zákona, než byla Vaše kasační stížnost proti žádosti paní V. H. (jedné z našich dlouholetých členek Spolku protiprávně sterilizovaných žen) zamítnuta Nejvyšším správním soudem. Tento soud vydal zásadní rozhodnutí, že důkazní břemeno nemůže být striktně na obětech, zejména pokud jde o historické případy, kde dokumentace často chybí. Pokud jsou tvrzení žadatelky “plausibilní” (věrohodná) a hájitelná a jsou podepřena indiciemi, které ve svém souhrnu nepřipouští jiné racionální vysvětlení, než že k protiprávní sterilizaci pravděpodobně došlo, pak se důkazní břemeno přesouvá na stranu
správních orgánů, které musí prokazovat, že k tvrzeným skutečnostem dojít nemohlo. V další zamítnuté kasační stížnosti z července 2024 NSS vydefinoval pro ministerstvo zdravotnictví ČR návod, jak má postupovat v případech, kdy neexistuje zdravotnická dokumentace, co všechno má zvážit, a pokud se mu nepodaří tvrzení žadatelky vyvrátit, tak má odškodnění přiznat.
Na základě těchto rozhodnutí NSS žádáme o neprodlené zavedení změn a transparentní pokyny pro nás – žadatelky, jak podávat nebo doplňovat žádosti.
