Proslov Romani Rose u příležitosti zahájení výstavy Zaniklý svět
Vážený pane prezidente republiky,
Vážená paní ministryně Stehlíková,
vážený pane primátore Béme,
vážený pane zastupující velvyslanče Bachmanne,
vážený pane Růžičko,
vážené dámy a vážení pánové,
děkuji Ti, milý Čeňku Růžičko, za pozvání na tuto výstavu a za možnost, že
mohu u příležitosti její vernisáže věnovat několik slov zde přítomným. Výstava,
kterou dnes otevíráme, se věnuje jedné, desítky let zamlčované kapitole z dějin
této země. Ukazuje nám také, že Romové a Sintové jsou po staletí součástí české
společnosti, a dokumentuje osud našich lidí během nacistického holocaustu v této
části národně socialisticky obsazené Evropy.
Pojem „holocaust“ nabývá v povědomí veřejnosti stejného významu jako
vyvraždění šesti milionů Židů. Ale „holocaust“, toto dílo národně
socialistického státu, znamená přece i vyvraždění národa, naší menšiny, kterému
za oběť padlo 500.000 Sintů a Romů.
Plynové komory v Osvětimi, kde byly zavražděny tisíce příslušníků naší
menšiny, jsou příkladem průmyslově realizované politiky vyvražďování národů,
která nemá v dějinách lidstva obdoby.
Jména jako Osvětim, Majdanek, Chelmno, Treblinka a Sobibor, jako Buchenwald nebo
Bergen-Belsen se nesmazatelně vryly do kolektivní paměti naší menšiny.
Bývalý německý spolkový prezident Roman Herzog vyjádřil rozměr národně
socialistického zločinu spáchaného na naší menšině ve své historicky významné
řeči dne 16. března 1997 následujícími slovy. Cituji:
„Vyvražďování národů Sintů a Romů bylo prováděno ze stejného motivu rasového
klamu, se stejným úmyslem a se stejnou vůlí po plánovitém a konečném zničení,
jako vyvražďování Židů. V celé oblasti vlivu národních socialistů byli
systematicky vyvražďovány celé rodiny, od malých dětí až po starce.“
Vážené dámy a vážení pánové, zkušenost holocaustu, která pronikla hluboko do
lidských srdcí, trvale formovala identitu národnostních romských a sintských
menšin v Evropě. Ve většinových společnostech vašich rodných zemí však do
dnešního dne neexistuje téměř žádné uvědomění si rozměru a historické váhy
tohoto zločinu.
S dvanácti miliony obyvatel představují Sintové a Romové největší menšinu v
Evropě. Podle zpráv Evropského monitorovacího centra pro rasismus není však
žádná jiná skupina obyvatelstva vystavována ve svém každodenním životě takové
diskriminaci, společenskému znevýhodnění a častokrát i otevřenému násilí.
Opomenutí tolik důležitého historického zpracování našich dějin je podstatnou
měrou spoluodpovědné za to, že zkreslený obraz nacistické propagandy o naší
menšině ztratil jen málo ze svého vlivu. Ponižující předsudky a klišé dodnes
rozhodující měrou určují, jak jsou naši lidé vnímáni veřejností a líčeni v
médiích. V mnoha státech Evropy k tomu přispělo i dlouholeté úsilí vytlačit
holocaust spáchaný na Romech a Sintech z povědomí veřejnosti.
Starosti nám přitom dělá i situace zde, v České republice. Už nelze déle
přehlížet, že na pozemku české obce Lety, kde se nacházel nacistický
koncentrační tábor pro Romy a Sinty, je od 70. let provozován velkokapacitní
vepřín, a že na místě bývalého koncentračního tábora v moravském Hodoníně ještě
stále stojí rekreační objekty. Tento stav odporuje nutnému respektu před našimi
mrtvými a stojí i proti zodpovědnému uctění všech obětí národně socialistických
zločinů.
Tato nechuť přiznat existenci zločinů spáchaných na našich lidech ukazuje, že
široká část české veřejnosti stále ještě nepovažuje Romy a Sinty za součást
společné minulosti – stejně jako je tato menšina dnes jen velmi zřídka vnímána
jako integrální součást vlastní společnosti.
Dnešní formy rasismu vůči naší menšině a rostoucí pravicový extremismus jsou
jen odrazem této situace. Vyjádření hanobící Romy a Sinty z úst i vysoce
postavených reprezentantů státu, jakými jsou pan Čunek nebo paní Janáčková, jsou
vodou na mlýn pravicovým extremistům. Tím se jen posilují rasistické názory,
místo toho, aby se proti vyčleňování a pravicově extremistickému násilí důrazně
zakročilo. Není proto divu, že roste počet rasisticky motivovaných útoků proti
našim lidem, a že čeští neonacisté stále intenzivněji pochodují na veřejnosti.
Politicky zodpovědní činitelé České republiky, stejně jako všech dalších
států sjednocené Evropy, se musí ve své odpovědnosti postavit za zrovnoprávnění
Romů a Sintů. Bude-li Česká republika v prvním pololetí roku 2009 po převzetí
místa prezidenta rady EU hrát vedoucí roli při formování budoucnosti Evropské
unie, měla by být tato šance využita také k uznání a zlepšení situace romských a
sintských menšin v jejich rodných zemích. Udělat to velí respekt před Romy a
Sinty žijícími v těchto zemích již několik století a respekt před jejich
bolestnou historií. Prvním důležitým krokem na této cestě by bylo ukončení
zmiňovaného nedůstojného stavu v Letech a v Hodoníně.
Romani Rose,
předseda Ústřední rady německých Sintů a Romů
