Projev Čeňka Růžičky při zahájení výstavy Zaniklý svět

Vážený pane prezidente,
Vážené dámy, vážení pánové, sastune Romale,

za autory výstavy Vás vítám na vůbec prvním představení ojedinělé
fotografické výstavy o zaniklém světě původních českých Romů a Sintů zde, v
těchto nádherných a důstojných prostorách.

Dějiny Romů a Sintů jsou dodnes neznámé nebo hrubě zkreslené. Naši lidé
bývají objektem stigmatizace, což znamená, že ostatní obyvatelstvo a jeho vládní
orgány určují, jak na ně nahlížet. Tato výstava je jedinečná tím, že naopak
ukazuje, jak my vidíme sami sebe.

Výstava Zaniklý svět se záměrně zříká prezentování nacistických dokumentů
jako zákonů, vyhlášek a rozkazů k likvidací. Ačkoliv tyto dokumenty jsou
nesmírně důležité pro dokazování zločinnosti rasové politiky nacistů, samy svým
slovníkem a obsahem přenášejí po staletí přenášená stigmata, a dokonce je
zesilují. Tím nás znovu a znovu poškozují.

Osobně si myslím, že zobrazit neuvěřitelné a prakticky nepředstavitelné
utrpení naších lidí dokážou lépe dvě kresby z rukou obětí. Jednou nakreslil Rom,
bývalý vězeň letského tábora, který dosud žije a nechce být jemonván. Druhou
kresbu vytvořil český Sinto přímo v osvětimském koncentračním táboře. Jeho dílo
šifrovaně podává zprávu o největší genocidě v dějinách lidstva. Tyto kresby
nepocházejí od žádného Picassa. Tím, že jsou autentické, však mají alespoň pro
nás větší význam.

Již deset let, tedy od svého založení, se naše organizace snaží dokumentovat
nejtěžší kapitolu dějin Romů a Sintů a náš zaniklý svět. V souvislosti s
projekty, které jsme organizovali po celé České republice, jsme byli a neustále
jsme konfrontováni s faktem, že podstatná část veřejnosti v České republice
vnímá Romy jako cizorodý prvek. Málokdo v naší zemi tuší, že Romové a Sintové
mají v českých zemích svoje šesti set leté kořeny. O to smutnější je skutečnost
– a je nutné si to také přiznat – že současná mladá generace Romů v důsledku
ztráty své identity téměř nic neví o kultuře svých předků. Kultura Romů se
vytrácí, naše dějiny jsou dodnes neznámé nebo ostatním obyvatelstvem hrubě
zkreslené. Tématem výstavy je skutečný svět, který téměř zanikl.

Dámy a pánové,

zvláštní poděkování patří všem pozůstalým po obětech nacismu, kteří nám ke
zveřejnění poskytli jedinečné fotografie ze svých rodinných archivů. Bez jejich
ochoty by výstava nevznikla. Nebylo vůbec jednoduché vzácné fotografie získat.
Je třeba si uvědomit, že podstatná většina artefaktů a fotografických materiálů
zmizela spolu s rodinami Romů a Sintů zavlečených do koncentračních táborů.

Výstava je prvním pokusem představit veřejnosti skutečný život naších předků.
Je pokusem zlomit tradiční představy o této minoritě, které často vedly k její
diskriminaci, vyloučení ze společnosti a nakonec, ve 20. století i ke genocidě,
které padla téměř celá za oběť. Totalitní komunistický režim se postaral, aby
památka obětí Romů byla zapomenuta.
Stále máme ještě co do činění s myšlenkami nacismu. A ti, kteří přežili, se
stále bojí cokoliv o svém životě prozradit. A mají důvod. Stále se totiž
setkávají s myšlenkami nacismu o nadřazenosti rasy, které veřejně hlásají
neonacistické skupiny – a je opravdu na pováženou, že živnou půdu pro svoje
myšlenky nacházejí v generaci mladých lidí. Kdo z mladých lidí vůbec tuší, že
Romové a Sinty jsou v českých zemích odjakživa.
Kdo z mladých lidí vůbec tuší, jak původní čeští Romové a Sintové žili, než
zahynuli v nacistických koncentračních táborech. Kdo z mladých lidí ví o letském
koncentračním táboře, kde dosud stojí prasečí farma, a o táboře v Hodonínku u
Kunštátu, kde se provozuje rekreační středisko. Většina má za to, že Romové,
kteří zde žijí, jsou jakousi kuriozitou a že do české společnosti jaksi nepatří
– a s tím se, dámy a pánové, setkávám dnes a denně. Cílem této výstavy je, aby
si většinová společnost uvědomila, že Romové a Sinty do českých zemí patří
odjakživa.

Mým osobním přáním je, aby se genocida Romů a Sintů a jejich kultura dostaly
do učebnic. Myslím si, že význam takovéhoto kroku si dnes nedokážeme uvědomit,
docenit – pro budoucí generace. Znalost vlastní historie je součástí identity
každé společnosti. Nejde o samotnou historii Romů. Jde o historii všech obyvatel
naší země, naši společnou historii. Je třeba ji poznat, porozumět jí a
nezapomenout.

S výstavou hodláme putovat po všech krajských městech a po té po bývalých
okresních městech. Bohužel instituce krajů se prozatím prezentaci výstavy v
jejich krajích zdráhají podpořit, ale já věřím, že si tato výstavu probojuje
svoji cestu u nich sama.

Vezmeme-li v úvahu neustále se zhoršující životní podmínky Romů a výrazný
nárůst rasismu namířeného proti příslušníkům naší menšiny, není se co divit.
Romové a Sintové, kteří mají onu zvláštní zkušenost s nacismem, se stále bojí o
svoji budoucnost.

Apeluji na vás: přiveďte svoje děti na tuto výstavu. V českých učebnicích
totiž nic o dějinách Romů a Sintů nic nenajdou.

Děkujeme sponzorům výstavy, Ministerstvu kultury České republiky,
velvyslanectví Německa v Praze, Česko-německému fondu budoucnosti, České radě
obětem nacismu, Nadačnímu fondu obětem holocaustu, firmám RWE-Transgas,
Provident Financial, Reflecta Development a naším mediálním partnerům, jimiž
jsou Pragoplakat, Radio 1, Hospodařské noviny a Romea.