Proč je cesta do pekel dlážděná dobrými úmysly - recenze seriálu Lynč
Minulý týden odvysílala ČT1 závěrečnou epizodu nového osmidílného seriálu Lynč (2018). Projekt, který je v mnoha ohledech ojedinělý, podle Blesku diváky zklamal. Nechme nyní stranou, že jeho úroveň se směrem k rozuzlení mírně zvyšovala a v závěru se tvůrcům téměř podařilo naplnit žánr kriminální minisérie, jak si dílem vytyčili. V čem seriál selhal a co se jeho tvůrcům naopak povedlo?
Ústřední úskalí dramatu odvíjejícího se v malém severočeském městě v souvislosti s rasově motivovanou vraždou místního Roma Denise (Jan Cina) spočívalo už právě v žánrovém zařazení: snaha na sílu zkombinovat kvalitní detektivku a sociální drama s psychologickými prvky se ve výsledku materializovala jako kočkopes, a to i přesto, že celý projekt zaštítil ostřílený americký scénárista Harold Apter.
Děravý scénář a nepřesvědčivé herecké výkony patřily k největším slabinám podniku a nelze z nich primárně vinit studenty a nedávné absolventy filmových škol z Prahy, Brna a Zlína, kteří pod Apterovým vedením debutovali. Herci působili střídavě jako robotičtí automatoni bez emocí a jako exaltovaní hysterici. Přestože autoři deklarují, že žádná postava není černobílá a všichni jsou tak trochu vinni, vyšetřovatel Lukáš (Matěj Anděl) působí psychologicky zcela ploše a spíš než kontroverzního Rapla nebo Harryho Holea připomíná sluníčkářského Limonádového Joea; a nezmění to ani občasná cigareta.
Líba Joklová (Tereza Vilišová), manželka blazeovaně rasistického místostarosty, mluví ve vypjatých situacích spisovně, čímž svou sympatickou charakterní roli redukuje na upjatou šprtku. Hlavní záporná postava, vrah Pavel (Janek Gergor), je tak skrznaskrz zlý, že se stává karikaturou sebe samého. Nejhorší jsou ale Klaus a Franz (Ladislav Hampl a Ondřej Nosálek), strůjci zla ze sousedního Německa. Jejich postavy živí homofobní stereotypy a jejich zbytečná krutost postrádá rozumné opodstatnění.
Jak už bylo naznačeno, ke konci převládl kriminální žánr, který se podařilo dramaturgicky obstojně udržet. Dokonce si troufáme říci, že poslední dva díly byly relativně napínavé. Nepřesvědčivou snahu o psychologizování a váhavé herecké výkony osvědčených hvězd jako Zuzana Stivínová (Stránská), Jiří Dvořák (Jokl) či Pavel Kříž (Svoboda) vyvažoval výkon romského herce Jana Ciny (pouze v 8. dílu) a především neherce Marsella Bendiga, představitele Denisova bratra, jemuž se téměř bez cizí pomoci podařilo seriálu vtisknout jakousi uvěřitelnost a opravdovost.
Přitom je třeba uvítat odvahu, s jakou Česká televize vykročila proti místnímu konsenzuálnímu rasismu a nabídla pořad, který tuto potměšilou gaučovou nesnášenlivost tematizuje. Problém je jak. Lze tušit, že fanoušci Modrého kódu (Prima) a Specialistů (Nova), kteří si ve stejný vysílací čas vedli mnohem lépe, by na seriál „o Cikánech“ asi stejně nepřepnuli, jenže pro cílového diváka veřejnoprávního čétéčka byla laťka posazená příliš nízko. Právě podceňování obecenstva se tvůrcům asi nejvíc vymstilo. Sledující nechtěli být mentorováni a vychováváni, nechtěli slyšet otřepané fráze typu „nejsem rasista, ale…“; žádali plnohodnotné drama, jež by nasvětlilo motivaci běžného českého rasisty a xenofoba, a toužili se dočkat konfrontace, v níž by byl nucen své zdánlivé jistoty přehodnotit.
Je paradoxem, že bezprostředně za Lynč byla v pondělním vysílání ČT1 zařazena repríza satirického Trpaslíka (2017) tvůrčí dvojice Petra Kolečka a Jana Prušinovského. Jejich vulgární, stoprocentně nekorektní pohádková fraška, v níž si slabí a až příliš povědomí obyvatelé malého města plní své sobecké sny za pomoci kouzelné sádrové sošky, vypovídá o české národní povaze víc, než co se podařilo vměstnat do smrtelně vážného Lynče. Když se v úvodní epizodě milovník hip-hopu, dospívající syn rodiny Staňkových, promění v černocha, iniciuje to sérii gagů, v níž otec lamentuje nad jeho proměnou slovy „dyť my jsme tady všichni rasisti!“, ve škole je zařazen do basketbalového družstva, byť je úplně levý, ale aspoň to hip-hopové šermování rukama mu rázem jde nejlíp z celé školy. Tahle crazy nadsázka ve výsledku funguje daleko lépe než papírem šustící rasistické banality Jokla staršího.
A kdo ví, čeho se diváci dočkají v lednu 2019, až stejné tvůrčí duo spustí svůj nový seriál Most!, který se rasismu a xenofobii věnuje zcela programově. Česká televize ve spolupráci s Haroldem Apterem chtěla říznout do bolestivého vředu a nastolit společenská témata, kterým se lidé úzkostlivě vyhýbají, jenže se ukazuje, že dobrá vůle sama o sobě nestačí. V múzických uměních vyvolává příliš ostentativní snaha konat dobro úsměv, v horším případě výsměch. Divákovi je potřeba nabídnout buď silný lidský příběh, se kterým se dokáže identifikovat, nebo inteligentní a rafinovanou zábavu, která ho přiměje k zamyšlení. Didaktičnost a popisnost je bohužel cestou do pekel.
