Proč je Česko pomalé v prosazování lidských práv? Zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková vysvětluje
Prosazování lidských práv postupuje v Česku často pomaleji než v jiných zemích a proces bývá zdlouhavý. Důvodem bývá ideologický pohled na problematiku místo věcného přístupu k dosažení spravedlivých podmínek. V rozhovoru s ČTK to řekla vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Jako možnou příčinu pomalejších změn vidí i přetrvávání vlivu někdejšího totalitního režimu bez respektu k právům jednotlivce na rozhodování či malou spolupráci resortů.
ČR je v Evropě jednou z posledních zemí, kde je možné děti do tří let posílat do takzvaných kojeneckých ústavů. O jejich zrušení se jednalo několik volebních období, přestat fungovat by měly na konci roku. Návrh na uzákonění zákazu fyzických trestů u dětí se objevil před 16 lety, legislativa se chystá. V Polsku zákaz platí od roku 2010, v Maďarsku od roku 2005, v Německu od roku 2000. Česko léta sklízí kritiku mezinárodních institucí za nerovné odměňování a nízký podíl žen na rozhodování. Zákon o manželství pro všechny se projednává druhé volební období. Od roku 2016 se vede debata o přijetí Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Podle odpůrců obsahuje genderovou ideologii, podle zastánců zlepší pomoc obětem.
“Velká část lidskoprávních problémů a otázek je dnes z mého úhlu pohledu mylně řešena na úrovni ideologické. To znamená na úrovni subjektivních názorů a pohledu jedinců na to, zda jiný jedinec má či nemá mít svá práva chráněna jako my ostatní. Myslím si, že na ideologické úrovni se nemáme šanci o lidských právech dohodnout a dobrat se rychlého konsenzu, co budeme ve společností měnit, aby práva všech byla naplňována,” řekla zmocněnkyně.
Míní, že rozhodování dosud ovlivňuje přetrvávající “posttotalitní kultura”, kdy se za minulého režimu lidská práva jednotlivce nebrala v potaz. Poukazuje i na nedostatek spolupráce. “Většina témat, která jsou průřezová a která jsou ve své proměně závislá na spolupráci vícero resortů, se hýbe pomalu. Budovat dobrou spolupráci, kde si aktéři popíšou problém, rozdají si úkoly a pracují jako jeden tým, je praxe v Čechách docela výjimečná. Nicméně je to jediná cesta jak komplexní problémy posunout,” je přesvědčena zmocněnkyně.
Podle ní často zní argument, že na dané opatření nejsou peníze a personál a že téma nepatří mezi priority. “Pokud bych přistoupila na debatu o tom, kdy by to asi mohlo být prioritní a kdy na to budou zdroje, tak se nikdy nedoberu žádné změny. Když ale jasně deklaruji, že vlastně porušujeme zákon a závazky, pakliže ty kroky neděláme, tak v tu chvíli vidím, že se postoj partnerů začne proměňovat a pochopí, že se na tu cestu musíme vydat, že to není otázka ideologická,” uvedla zmocněnkyně.
Podle ní je nutné zkoušet spravedlivé podmínky pro všechny zajistit i “po malých kouskách” a při neúspěchu opakovaně. “Je to úmorné, je to únavné, je to nedůstojné vzhledem k tématu, ale je to součást kultury, v níž jsme a z které se doufám dostaneme,” uzavřela zmocněnkyně.
