FOTOGALERIE A ZÁZNAM: Putování krajinou Josefa Serinka. Vzpomínkové shromáždění a zasazení památného stromu ve Sněžném
Putování krajinou Horácka a zasazení památného stromu bylo ve čtvrtek 28. 10. 2021 věnováno Josefu Serinkovi a všem statečným lidem, kteří na Horácku v protifašistickém odboji za II. světové války působili nebo jej podporovali. Vytvoření a působení odbojových struktur bylo možné jen díky odvaze místních lidí, často evangelíků. ROMEA TV odvysílala vzpomínkové shromáždění a zasazení památného stromu ve Sněžném v přímém přenosu.
“Josef Serinek jako Rom usiloval nejenom o to porazit nacisty a osvobodit české země, ale zároveň vedl svůj vlastní zápas, který s ním nesdílel každý. Tím zápasem byl zápas o uznání jeho samotného jako českého Roma za plnohodnotného člena české společnosti. Tento jeho boj není dodneška dobojován,” uvedl v kostele ve Sněžném Ondřej Liška.
FOTOGALERIE
Josef Serinek
Josef SerinekŽil v letech 1900 až 1974. Narodil se v Bolevci u Plzně 25. února. Jako šestnáctiletý byl v době první světové války odveden, vzápětí dezertoval a zapojil se do tzv. Zeleného kádru, tj. skupin vojenských zběhů v pošumavských lesích.
Ve třicátých letech přicházel po pašeráckých stezkách přes hranice do Saska, byl tam dopaden a vězněn. Po návratu žil a pracoval se ženou a dětmi na velkostatku v Bohách.
Přesto byl roku 1942 i se svou rodinou kvůli svému romskému původu deportován do tábora v Letech. Odtud se mu podařilo uprchnout. Všech deset jeho nejbližších příbuzných zahynulo buďto ještě v Letech, nebo v Osvětimi, kam byli násilně deportováni.
Po dramatické štvanici, která byla na něho a jeho uprchlé druhy pořádána, se mu podařilo nalézt útočiště v okolí Nového Města na Moravě, v odlehlých vsích s živou protestantskou vírou a vlasteneckým přesvědčením. Zde se také zapojil do protinacistického odboje a stal se jeho významným účastníkem. Byl jedním z prvních českých partyzánů a organizátorů tohoto hnutí na západ od moravsko-slovenského pomezí. Vybudoval zde rozsáhlou síť spojek, získal řadu pomocníků, zorganizoval a vybudoval úkryty v lesích a u českých vlastenců na Českomoravské vrchovině.
Věnoval se též výchově mladých Čechů, kteří se připojili k partyzánům, a učil je životu v ilegalitě. Významně se zasloužil o osvobození Bystřice nad Perštejnem.
Po válce se Serinek stáhl, provozoval pohostinství ve Svitavách a založil novou rodinu.
Jeho vzpomínky v letech 1963–1964 zaznamenal historik Jan Tesař a vyšly jakou součást obsáhlé knižní edice s názvem Česká cikánská rapsodie v roce 2016.
„Život Josefa Serinka je příběhem člověka, který se během čtyřiceti let svého života dokázal vymanit z nejnižšího postavení naprosté společenské spodiny, dosáhl svým jednáním všeobecného respektu a zapsal se do dějin Československa. Serinkův životní příběh může pomoci korigovat některé historické stereotypy, zejména však ukazuje, že i ve zdánlivě bezvýchodných situacích je možné jednat čestně a aktivně se stavět proti zlu, jakkoli je člověk ve své povaze křehký a omylný. Ve Svitavách letos k výročí osvobození odhalili pamětní desku na domě, kde žil. Dnešní vyznamenání je jedním z počinů, v nichž se prosazuje nenacionalistické a nexenofobní pojetí češství. Jedině s ním máme do budoucna mezi ostatními národy šanci uspět,“ uvedl na závěr laudatia Josefa Serinka Robert Krumphanzl z Nakladatelství Triáda, který vydalo Českou cikánskou rapsodii.
