Příběhy letského tábora: Děti a pedagogové se mohou zapojit do kreativních dílen

Ve vzdělávacím programu, který projekt nabízí, je však samotná virtuální realita spíše doplňkem – mnohem důležitější je program, který studenti absolvují s lektory. „Virtuální realita je sice svým způsobem fascinující technologie s mnoha možnostmi, její využití u takto citlivého tématu má však své limity,“ přibližuje Dienstbierová. 

Školám a dalším vzdělávacím institucím program nabízí workshopy a kreativní dílny nazvané Příběhy letského tábora, v rámci kterých se děti formou odpovídající jejich věku dozvídají informace o holokaustu Romů. Ne však jen tím, že jim o nich někdo vypráví, ale objevují je prostřednictvím příběhů, které samy kreativně zpracovávají. 

Během loňského letního setkání studentů Baruvas stipendijního programu organizace Romea tak například vznikly storyboardy – kreslené scénáře příběhů. Studenti Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni, ateliéru Mediální ilustrace, právě dokončují dva komiksy. Komiks „Svědkem“ je inspirován fotografiemi a doprovodným textem k nim fotografa z Mirovic Karla Hungra, druhý, „Černý rámeček“, svědectvím jedné z přeživších. 

Tvoříme příběhy

Kreativní dílny mohou využít školy i zájmové kroužky, třeba v rámci hodin české literatury, slohu nebo výtvarné výchovy. Kromě scénářů a komiksů tak mohou vzniknout třeba i povídky nebo animované filmy – podle toho, co si pedagogové s dětmi vyberou a jaké mají zaměření. „Jde o to jakýmkoliv způsobem zpracovat příběhy, které se vztahují k Letům nejen jako k místu, ale i k lidem, kteří byli nuceni pobývat v táboře nebo s nimi měli něco společného, jak v minulosti, tak dnes,“ vysvětluje Dienstbierová. 

Každá dílna vždy začíná úvodní lekcí – zaškolením, na kterém lektoři uvedou do tématu hlavně pedagogy, představí jim na konkrétních příkladech, jak tvorba dětí může vypadat a dostanou potřebné materiály. Na dalších dílnách už pedagogové s dětmi pracují sami, mají však kdykoliv možnost s lektory cokoliv konzultovat. 

V případě zájmu mohou samozřejmě zhlédnout i virtuální model tábora v Letech u Písku, který zachycuje koncentrační tábor v období let 1942–1943. Jeho pravděpodobná podoba byla zrekonstruována na základě dostupných dobových dokumentů a snímků. Vytvořila ho organizace Romea ve spolupráci s Českým institutem informatiky, robotiky a kybernetiky při ČVUT v Praze a za finanční podpory Velvyslanectví USA v Praze. 

Model je v plánu postupně dále vyvíjet a inspirací pro jeho doplňování mohou být i výtvory, které vzniknou právě během kreativních dílen. Dílny samotné i další rozvoj virtuální reality finančně podporuje německá Nadace EVZ – Erinnerung, Verantwortung, Zukunft.

Řečí pamětníků

„Nad otázkou, jakým způsobem vůbec učit o holokaustu, i nad nepřebernými možnostmi virtuální reality probíhá permanentní a živá diskuse. Zamýšlíme se nad tím, jakým způsobem a do jaké míry těchto možností využít, aniž bychom jejím prostřednictvím vytvářeli kopii koncentračního tábora. Nechceme nutit návštěvníky prožívat to, co zažívali vězni – to ani nelze, nechceme nikoho znovu vystavovat pocitům ponížení,“ přibližuje Dienstbierová. 

Autoři programu nechtějí dále promlouvat řečí utlačovatelů – řečí násilí, do které patří třeba dobová terminologie nebo některé dokumenty. Chtějí vytvářet spíše expozici, která bude mluvit řečí utlačovaných – řečí pamětníků, a seznámit tak děti s osudy lidí skrze jejich vyprávění.

Článek vyšel v časopise Romano voďi. Předplatné si můžete objednat na webu časopisu.