Prezident a budoucnost KDU-ČSL

Ze současného hemžení lidoveckých špiček musí pozorovatel získat dojem, že nejde ani tak o konkrétní kauzy, v nichž vystupují (prezidentskou volbou počínaje, přes vypořádání státu s církvemi až po řešení romské otázky), jako spíš o budoucnost KDU-ČSL a jejích jednotlivých politiků.

Zkrátka že vše, co činí, poměřují stupnicí nákladů a výnosů.
To samo o sobě nemusí být předmětem kritiky. Uvážlivých politických aktérů není nikdy dost. Nesmějí se však dostat do konfliktu se základními programovými kameny.

O Miroslavu Kalouskovi, kterému dosud spousta lidí baští, že on je tím Josefem Luxem vybraným nástupcem, se dávno ví, že mu imponuje Václav Klaus a blok s ODS. Chvályhodnou dávku upřímnosti nám ale před několika dny naservíroval jiný lidovecký veterán, Jan Kasal. Svěřil se, že mu více vyhovuje Klaus, protože „nikdy nesvlékl dres se lvem na prsou“.
Oceňme Kasalovu skicu lidoveckého pragmatismu. Nepopřel, že je důležité, co za podporu prezidentských kandidátů KDU dostane. V případě Klausovy porážky prý lidovci přijdou maximálně o volební zákon či smlouvu s Vatikánem, ovšem ODS ztratí vládu. Její uchování Kasal považuje za klíčové: „Jsme-li v této vládní koalici a chceme-li naplnění vládního prohlášení, tak je potřeba, abychom drželi basu a podpořili jednoho kandidáta.“ Kdyby takto lidovci uvažovali již před pěti lety, mohl místo Klause na Hradě sedět Zeman.

Ještě dál šel v otevřenosti Cyril Svoboda. Muž, který býval pokládán za hlavního Klausova oponenta v řadách KDU-ČSL, se přihlásil – v duchu usnesení lidoveckého vedení – k pokračování Klausova mandátu. Poté to, k zděšení spolustraníků, vysvětlil koaliční dohodou nad církevními restitucemi. Všimněme si i Svobodova přání, aby jarní sjezd KDU-ČSL byl volebním a předsednictvo na něm prošlo zkouškou ohněm. I to mohlo u kmotra, jenž přivedl vsetínského Čunka do Prahy, překvapit.
Leč všechno má i svůj druhý plán.

Čunkovo postavení je stále nejistější. Přesto je zde poslední šance, že by je mohl v příštích měsících obhájit. Kdyby se to ale nepodařilo, budou lidovci hledat nového náčelníka. A preferováni budou ti, co jdou s většinou, jsou oddanými členy církve a drží se partajních direktiv, například té prezidentské.

Chladnou sprchou po všem tom taktizování pak muselo být pro lidovecké šachisty stanovisko Věry Luxové. Vdova po nejúspěšnějším předsedovi KDU-ČSL (a Klausovu sokovi) lidovecké fandění Klausovi odmítla a připomněla, že je „silně stranický a svázaný s politikou ODS a často se názorově rozchází s akcenty křesťanskodemokratické politiky“.

Jenže chtějte ideovou pevnost, když se hraje o přežití. Nikoli pouze jednotlivců. Nejen na sebe totiž myslí lidovečtí předáci. Celkem moudře usoudili, že aktuální pozice KDU-ČSL je natolik křehká, že ji může podlomit jakákoli prudká změna, včetně pádu kabinetu. Doufají, že volba Klause je krokem ke stabilizaci. Dlouhodobé následky je nezajímají.