Přelomový rozsudek: Soud dal zapravdu oběti protiprávní sterilizace. Ministerstvo nesmí ignorovat svědecké výpovědi rodinných příslušníků
Městský soud v Praze zrušil zamítavé rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR ve věci odškodnění za protiprávní sterilizaci a vrátil případ k dalšímu řízení. Poprvé v historii bylo uznáno, že odškodnění může být přiznáno na základě svědecké výpovědi rodinného příslušníka. Rozhodnutí je zásadním precedentem, který může ovlivnit desítky dalších případů. Zpravodajskému serveru Romea.cz to v tiskové zprávě oznámila Liga lidských práv (LLP), která žadatelku o odškodnění zastupovala v rámci řízení.
Městský soud v Praze rozhodl ve prospěch žalobkyně, která se domáhala odškodnění za protiprávní sterilizaci provedenou v 80. letech.
Žalobkyně v žádosti popsala, jak v roce 1981 čekala své šesté dítě. „Při návštěvě poradny mě lékařka přemlouvala k ukončení těhotenství. Původně jsem měla v úmyslu si dítě nechat, ale byla pravda, že jsem byla unavená péčí o početnou rodinu,“ uvedla s tím, že nakonec podlehla tlaku a nechala se objednat k interrupci.
V nemocnici jí však lékaři nabídli i sterilizaci. „Jen mi řekli, že je to antikoncepce,“ popsala. Nikdo ji podle jejích slov neupozornil, že zákrok je nevratný a že už nikdy nebude moci mít další děti. Na skutečný význam sterilizace přišla až později. „Zjistila jsem, že to znamená podvázání a přestřižení vejcovodů. Když mi to došlo, připadala jsem si podvedená a méněcenná.“
Žena je přesvědčena, že důvodem sterilizace byl její romský původ. „Myslím si, že mě sterilizovali hlavně proto, že jsem Romka, a to mě velice bolí,“ uvedla. Dodnes nemá důvěru k lékařům a celá zkušenost ji poznamenala i po zdravotní stránce. „Můj zdravotní stav není nejlepší, trpím na bolesti břicha a mám strach navštívit lékaře,“ dodala.
Ministerstvo zdravotnictví původně její žádost zamítlo s tím, že neunesla důkazní břemeno, jelikož chyběla zdravotnická dokumentace a svědecká výpověď její sestry byla označena za nevěrohodnou. Soud však tento přístup odmítl a konstatoval, že ministerstvo mělo k výpovědi sestry žalobkyně přihlédnout jako k relevantnímu důkaznímu prostředku.
„Žalobkyně v řízení předestřela plausibilní a hájitelné tvrzení, že byla sterilizována v rozporu s tehdy platným právem, protože nevěděla nic o nevratnosti zákroku. Její tvrzení potvrzuje též svědecká výpověď její sestry, což soud hodnotí jako významnou indicii,“ uvádí se v rozsudku.
Podle soudu ministerstvo zcela opominulo historický kontext nucených sterilizací, které v Československu probíhaly především na romských ženách. Tento aspekt musí být zohledněn při posuzování jednotlivých žádostí o odškodnění. “Žalobkyně byla doslova ‚prototypem‘ osob, na kterých byl v rozhodném období zásah do integrity spočívající v jejich nedobrovolném zneplodnění páchán,” uvedl soud.
Precedent pro budoucí případy
Podle Ligy lidských práv Ministerstvo zdravotnictví dosud systematicky odmítalo uznávat svědectví rodinných příslušníků s odkazem na jejich podjatost a požadovalo důkazy „přímo z operačního sálu“.
“Tento rozsudek je důležitým precedentem, protože ukazuje, že ministerstvo nebude moci nadále odmítat žádosti jen kvůli absenci zdravotnické dokumentace a požadovat svědectví od osob, které byly přítomny přímo v operačním sále,” uvedla v tiskové zprávě Liga lidských práv.
Právnička a statutární zástupkyně Ligy lidských práv Anna Indra Štefanides považuje rozsudek za zásadní. „Toto rozhodnutí vnímám jako klíčové, protože konečně dává jasné instrukce k tomu, jak postupovat v případě svědeckých výpovědí a jak je hodnotit,“ uvedla.
Podle ní soud znovu potvrdil, že svědectví rodinných příslušníků nelze automaticky odmítat jen proto, že nejsou nezávislými třetími osobami. „Ministerstvo dlouhodobě nastavovalo nesplnitelné požadavky na důkazní břemeno obětí protiprávních sterilizací, což tento rozsudek jasně odmítl,“ upozornila.
Verdikt navíc podle ní přináší důležité vodítko pro posuzování podobných případů. „Upřesňuje, co znamená hájitelné tvrzení a jaké indicie je třeba brát v úvahu,“ dodala Štefanides.
Ministerstvo musí případ znovu posoudit
Soud vrátil věc ministerstvu k novému projednání s jasným pokynem, že musí zohlednit svědeckou výpověď sestry žalobkyně jako relevantní důkaz.
Soud ve svém rozsudku upozornil, že nejde o ojedinělý případ zamítnuté žádosti o odškodnění za protiprávní sterilizaci. „Nynější kauza je jedním z mnoha případů, kdy žalovaný odepřel žadatelce nárok na odškodnění,“ konstatuje soud.
Podle něj bylo ministerstvu opakovaně správními soudy vysvětleno, jaký je smysl a účel zákona o odškodnění protiprávních sterilizací. „Právě pochopení smyslu a účelu tohoto zákona má zásadní a reálný vliv na posuzování otázek vyvstalých při zjišťování skutkového stavu,“ uvedl soud a dodal, že ministerstvo musí najít rovnováhu mezi povinností žadatelek předkládat důkazy a vlastní odpovědností státu zjistit skutečný stav věci.
Soud zároveň kritizoval přístup ministerstva, které podle něj i po sérii soudních rozhodnutí nadále ignoruje podstatu zákona. „Žalovaný nicméně i po sérii rozsudků Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu zůstává ke smyslu a účelu tohoto zákona v řadě případů netečný, byť tvrdí opak,“ stojí v rozsudku. Ministerstvo podle soudu nemůže tvrdit, že naplnilo smysl zákona pouhým pátráním po zdravotnické dokumentaci žalobkyně, která byla dávno skartována, a provedením důkazů navržených žadatelkou, což je jeho základní zákonná povinnost.
„Žalovaný by měl mít neustále na paměti, že jde sice o řízení o žádosti, nicméně v něm jde o snahu státu odčinit křivdy, k nimž se stát sám přihlásil,“ připomněl soud v rozsudku.
Liga lidských práv věří, že tento průlomový rozsudek pomůže i dalším ženám, které se stále domáhají spravedlnosti. Ministerstvo zdravotnictví nyní musí případ znovu přezkoumat a rozhodnout v souladu s právním názorem soudu. Právní podporu žalobkyni poskytla advokátní kancelář Dentons, jejíž spolupráce v oblasti protiprávních sterilizací podle Ligy lidských práv významně přispívá k prosazování spravedlnosti pro postižené ženy.
Ministerstvo zdravotnictví obdrželo do začátku ledna, kdy končila lhůta pro podání, 2266 žádostí o odškodnění za protiprávní sterilizace žen. Žádosti bylo možné podávat od roku 2022, před koncem lhůty stanoveným na začátek letošního roku přibylo ještě množství nových. V době přijetí zákona o odškodném odborníci odhadovali, že se odškodnění bude týkat zhruba 400 žen.
Systematické sterilizace žen zavedla v Československu směrnice ministerstva z roku 1971. V roce 1979 stát umožnil i finanční motivaci žen. Poslední zaznamenaný případ nezákonné sterilizace je z roku 2007. S podezřením na nucené sterilizace především romských žen přišlo v roce 2004 Evropské centrum pro práva Romů. Desítky žen se pak přihlásily ombudsmanovi, některé se obrátily také na soudy. O odškodnění podle zákona mohli oběti žádat od roku 2022 do konce roku 2024. Politici se však shodují na nutnosti lhůtu prodloužit o další dva roky. O takovém návrhu by měla v nejbližší době hlasovat sněmovna.
