Málokdo se přizná, že je rasista. Projevy rasismu nejsou dnes něčím zvláštním. Rasistické předsudky byly po staletí dokonce součástí křesťanského myšlení.
Již v prvním století po Kristu nechtěli křesťané z Židů přijímat své původně pohanské bratry a sestry. V poslední době se rasismus stal jedním z nejdiskutovanějších problémů – pomysleme jen na osudy Židů, černochů nebo Romů.
Naše předsudky jsou mnohdy skutečně kruté a bezohledné. Někdy musí dojít k tragédii, než si člověk uvědomí, že dělat rozdíly mezi lidmi je špatné. Před několika lety jsem četl o řidiči kamionu, který byl bigotním, tradičním věřícím; nemohl vystát lidi černé pleti.
Jednou ráno měl se svou cisternou havárii a celý kamion začal hořet. O týden později se probral v nemocnici z bezvědomí. Hleděl do očí černocha, který mu před několika dny zachránil život. Dozvěděl se, že tento muž pomocí svého kabátu a holých rukou uhasil plameny na jeho hořícím těle. Po tváři mu stékaly slzy. Děkoval svému zachránci za jeho hrdinský a nezištný čin. Nečekejme na tragédii, aby nám otevřela oči. Mějme na mysli, že předsudek je způsob myšlení pro líné mozky.
