Pozměňovací návrhy mohou oslabit zákon o podpoře bydlení, varuje iniciativa Za bydlení
Zákon o podpoře bydlení prošel druhým čtením ve Sněmovně, ale jeho finální podoba vyvolává obavy. Iniciativa Za bydlení, která sdružuje odborníky i zástupce měst a sociálních služeb, varuje, že některé pozměňovací návrhy mohou ohrozit funkčnost zákona. Kvůli špatně nastavenému systému by se do bydlení nemuseli dostat například samoživitelky s dítětem ve školním věku, mladí dospělí opouštějící dětské domovy, nebo oběti domácího násilí.
Zákon, který má pomoci lidem v bytové nouzi, byl původně koncipován jako systémové řešení, které propojuje obce, sociální služby a soukromé pronajímatele bytů. Mluvčí iniciativy Za bydlení sdružující více než padesát subjektů a jednotlivců napříč veřejnou, občanskou a akademickou sférou Mikoláš Opletal připomněl, že organizace se podílela na tvorbě zákona od samého počátku.
„Velmi jsme uvítali možnost zapojit se do participativního procesu spoluvytváření Zákona o podpoře bydlení v gesci Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva práce a sociálních věcí,“ uvedl v tiskové zprávě zaslané zpravodajskému serveru Romea.cz s tím, že na jednáních byli přítomni také zástupci obcí, krajů, akademického sektoru i poskytovatelé sociálních služeb.
Podle něj byl výsledkem tohoto procesu kompromisní vládní návrh, který iniciativa považovala za funkční. Zákon měl být příslibem, že vláda konečně začne systémově řešit dlouhodobý problém bytové nouze, který podle něj stojí státní rozpočet miliardy korun ročně. “Některé předložení pozměňovací návrhy v nás ale nyní vyvolávají velké obavy, mohou totiž ohrozit funkčnost zákona a razantně utlumit zabydlování potřebných,“ varoval Opletal.
Iniciativa Za bydlení kritizuje snahu o redukci zákona, která znamená, že zákon nakonec pomůže příliš nízkému počtu lidí v nouzi. Návrh, který byl schválen vládou, by stál státní rozpočet jenom přibližně 1,5 miliardy Kč ročně. “To je ve srovnání s jedenácti miliardami korun, které Česká republika vydává na problémy spojené s bytovou nouzí, nebo na osm miliard ročně, které stát vydává na podpory hypoték, z nichž nejvíce peněz dostane nejbohatších dvacet procent naší společnosti, levné řešení,” uvádí iniciativa.
Města volají po zákoně, který jim umožní lépe řešit bytovou nouzi
Iniciativa Za bydlení spojuje více než 50 jednotlivců a organizací z nevládního, akademického i veřejného sektoru. Už od minulého volebního období se snaží vyvolat a vést konstruktivní veřejnou a politickou debatu o problému bytové nouze a zhoršující se dostupnosti důstojného bydlení v Česku. Jejím hlavním cílem je prosadit fungující institucionální a legislativní model, který zabrání propadu lidí na ulici či do sítě obchodníků s chudobou.
I. náměstek primátora města Chomutov Milan Märc uvedl, že města a obce potřebují zákon, který jim umožní efektivně řešit bytovou nouzi svých obyvatel. Podle něj nemají dostatek vlastních bytů, a proto vítají možnost zapojit do systému i soukromé pronajímatele. „Vítáme, že skrze garance budeme moci do systému skrze pozitivní motivaci dostávat i byty soukromých pronajímatelů,“ uvedl.
Zároveň vyjádřil naději, že finální podoba zákona umožní nejen zabydlování ohrožených rodin, ale i jednotlivců. „Pevně věřím, že finální návrh umožní oboje, zabydlovat rodiny i jednotlivce do obecních i soukromých bytů,“ dodal Märc.
Náměstkyně primátora města Olomouc Kateřina Dobrozemská zdůraznila, že města čelí vážným problémům v oblasti bydlení a jejich řešení je bez odpovídající legislativy a státní podpory velmi obtížné. „Dlouhodobě podporuji přijetí Zákona o podpoře bydlení, protože jako náměstkyně primátora města Olomouc vím, s jakými problémy se dnes lidé v oblasti bydlení potýkají,“ uvedla.
Podle ní je klíčové, aby zákon myslel na zvláště zranitelné skupiny, jako jsou mladí lidé opouštějící ústavní péči, samoživitelky, lidé s postižením nebo oběti domácího násilí. Zároveň upozornila, že neustálé změny v účinnosti zákona komplikují dlouhodobé plánování projektů na sociální bydlení. „Není to jenom o pomoci lidem, ale i o možnosti plánovat udržitelnost aktivit a jejich návaznost v čase. To je pro města velmi důležité,“ dodala Kateřina Dobrozemská.
Samoživitelky, senioři i Romové mají u pronajímatelů nižší šance
Dalším problémem je podle Iniciativa Za bydlení návrh na odklad účinnosti části zákona týkající se schvalování úřady práce až na červenec 2026. „To by fakticky znamenalo čekat prvních sedm měsíců po otevření kontaktního místa pro bydlení na rozhodnutí kontaktního pracoviště Úřadu práce, zda domácnost potřebuje byt, asistenci a je chudší než 1,43 životního minima,“ upozornil Opletal.
Ředitelka Platformy pro sociální bydlení Barbora Bírová upozornila, že i pro mladé pracující lidi bez dětí je dnes ve velkých městech obtížné najít dostupné nájemní bydlení. Poptávka po bytech je vysoká, vlastnické bydlení pro mnoho lidí nedostupné a konkurence mezi zájemci obrovská. „Není tedy výjimkou, že na jeden byt se ozvou vyšší desítky zájemců,“ uvedla.
Situace je však ještě složitější pro zranitelné skupiny. “Představte si, že jste samoživitelka se dvěma dětmi, člověk s duševním či fyzickým onemocněním, osaměle žijící seniorka nepoužívající internet, Rom nebo člověk v exekuci. Mnoho pronajímatelů vás bude automaticky vnímat jako rizikové a vaše šance na pronájem bytu bude minimální,“ uvedla ředitelka Platformy pro sociální bydlení Barbora Bírová.
Podle Kláry Chábové z Platformy Do dospělosti čelí mladí lidé opouštějící ústavní péči velmi složité situaci, protože na rozdíl od svých vrstevníků nemají stabilní rodinné zázemí ani sociální síť, která by jim pomohla s osamostatněním. „Je pro ně velmi náročné najít si třeba stabilní bydlení. To je přitom jedním ze základních předpokladů pro další rozvoj a plánování budoucnosti,“ uvedla.
Zdůraznila, že bez podpory často končí v bytové nouzi jen proto, že neměli takové štěstí jako děti vyrůstající ve fungující rodině. Varovala, že pokud by došlo k provázání zákona o podpoře bydlení s novou dávkou státní sociální pomoci, mohli by tito mladí lidé na podporu reálně nedosáhnout.
Na obtížnost hledání bydlení po odchodu z ústavní péče upozornil i František, který tuto zkušenost sám zažil. Podle něj mnoho mladých lidí po odchodu míří zpět do původních rodin, což ale často není ideální řešení. „Hledání bydlení je složité a těch možností se moc nenabízí, navíc nám chybí finanční prostředky a s tím, co dostanete na odchod, nepokryjete často ani kauci,“ doplnil.
Bydlení je čím dál méně dostupné, zákon musí reagovat na realitu
Iniciativa Za bydlení upozorňuje na nutnost zachování hranice pro vstup do systému podpory bydlení na úrovni 60 % mediánového příjmu, která odpovídá hranici příjmové chudoby. Podle jejích zástupců by se podpora neměla omezovat pouze na domácnosti s nejnižšími příjmy, protože i mnoho pracujících lidí dnes končí v bytové nouzi.
„Domácnosti, které čelí závažným problémům s bydlením a mají o něco vyšší než nejnižší příjmy, nemůžou ze systému vypadávat jakožto ‚nezranitelné‘,“ upozornil Mikoláš Opletal. Zdůraznil, že bydlení je pro mnoho lidí stále méně dostupné a zákon by měl odrážet tuto realitu.
Zástupci iniciativy proto apelují na poslance, aby při schvalování zákona nepodpořili návrhy, které by oslabily jeho efektivitu. Podle nich je klíčové, aby pomoc skutečně dopadla na všechny, kdo ji potřebují.
