Policie obvinila aktivistu Jana Šinágla z popírání genocidia

Policisté začali stíhat známého aktivistu Jana Šinágla. Obvinili jej z
trestného činu popírání, schvalování a ospravedlňování genocidia. Policisté
uvádějí, že obviněný na svých webových stránkách zveřejnil dva články, v nichž
„hrubým způsobem zpochybňoval zločiny nacistů, spáchané proti českému národu na
území Protektorátu Čechy a Morava v období po nástupu Reinharda Heydricha do
funkce zastupujícího říšského protektora v roce 1941 a v době následující po
atentátu na Reinharda Heydricha“.

Šinágl, který je členem předsednictva Sudetoněmeckého krajanského sdružení v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku, podle policie zpochybňoval nacistické zločiny
ve dvou článcích, které zveřejnil. Vinu odmítá. V případě odsouzení mu hrozí až
tříleté vězení.

Šinágl loni na svých stránkách zveřejnil texty "Tisková zpráva: MS Praha versus
Sudetoněmecké sdružení v České republice" a "7 dní ….. a sbohem Sudety". Podle
usnesení o zahájení trestního stíhání v nich "hrubým způsobem zpochybňoval
zločiny nacistů spáchané proti českému národu na území Protektorátu Čechy a
Morava v období od nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského
protektora v roce 1941 a v době následující po atentátu na Reinharda Heydricha".

Šinágl v článcích například uvedl, že se atentát uskutečnil proti vůli domácího
odboje nebo že se v Praze našly až stovky, ne-li tisíce udavačů atentátníků.
Dále tvrdí, že počet obětí Heydrichovy vlády je jen zlomkem obětí poválečné
genocidy a se způsobem, jak v 50. letech vládli komunisté, se nedá vůbec
srovnat. Policisté pak Šináglovi vyčítají také tvrzení, že při nacistickém
masakru v Lidicích bylo usmrceno 172 lidí – pouze mužů a v době války, přestože
je podle nich doloženo, že celkový počet obětí je 340.

Šinágl podle usnesení na policii uvedl, že v textech jsou i citace jiných
autorů, případně odkazy na dokumenty na internetu. Počet obětí lidického masakru
se pak vztahuje na konkrétní událost a určitý časový úsek. Šinágl tvrdí, že prý
chtěl pouze upozornit i na jiné zločiny a bezpráví – o obětech zločinů, jejichž
pachateli byli Češi, se podle Šinágla mnoho nemluví a často se bagatelizují.
Řekl, že "neměl v úmyslu vyvolat mezi čtenáři zmíněných článků sympatie k
fašistickému hnutí, k politice nacistického Německa, či sympatie k jeho
představitelům".

Šinágl v březnu letošního roku zveřejnil například svůj rozhovor s jedním z
předních pravicových extremistů Patrikem Vondrákem, v němž mu pomáhá
legitimizovat jeho postoje a názory. Před lety demonstrovali před německým
velvyslanectvím neonacisté a další popírači holocaustu, kteří přišli podpořit
popírače holocaustu Ernsta Zündela, který byl v Německu zatčen. Vypískat je
přišlo mnoho osobností, včetně dvou devadesátiletých žen, které přežily
nacistické koncentráky. Šinágl tehdy stál na straně neonacistů – půjčil si od
nich megafon a vynadal demokratům, že nejsou demokrati, protože ruší
neonacistické projevy.

Za Šinágla se v poslední jeho kauze postavil v Lidových novinách politolog
Bohumil Doležal. Podle něj Šinágl v textech nijak nepopírá zločiny německého
nacismu a policisté ho začali stíhat kvůli nekonformním názorům. "Obvinění pana
Šinágla je pokus o pravý opak svobodné diskuse," uvedl Doležal.

Trestní oznámení na Šinágla podal bývalý poslanec federálního shromáždění
Bohuslav Hubálek, zpěvačka Helena Vondráčková a její manžel Martin Michal.

Ukázky z jednoho ze Šináglových článků:

„Je málo známo, že po atentátu na Heydricha (jenž se uskutečnil proti vůli
domácího odboje) se vzedmula vlnu celonárodního odporu. Atentátníci měli v očích
průměrného Čecha podobný obraz jako dnes bratři Mašínové, tedy jako ten, kdo
neodpovědně narušil pohodlnou kolaboraci a stavěl před nás obtížná a nepohodlná
morální dilemata. Udavačů se tehdy v Praze našly stovky, ne-li tisíce, a
dvoumilionová odměna za pomoc při vypátrání vrahů byla nakonec rozdělena na
tolik dílů, že k zamaskování této skutečnosti bylo třeba vymyslet „hlavního“
zrádce Karla Čurdu.

Heydrich to s Čechy uměl. Hned při nástupu do funkce zrušil nerovnost v
potravinových přídělech a i dalšími opatřeními si dokázal získat srdce
průměrného, trochu zbabělého a velmi konformního Čecha, který pochopil, že pokud
bude svědomitě pracovat pro Říši, Říše se o něj postará a nebude mu nic chybět:
naopak pokud bude dělat potíže, čeká ho zlý osud. Heydrich si byl svou politikou
jist, dokonce natolik, že si dovolil cestovat po Protektorátu v otevřeném
automobilu a bez ochranky, což by bylo kdekoli jinde v okupované Evropě
nemyslitelné. Protektorát byl zkrátka takovým malým rájem na zemi. Heydrichova
politika fungovala, a to je problém, kteří s ním dodnes Češi mají. A ostatně,
úplně objektivně, porovnáme-li zastupujícího protektora s těmi hlavami státu,
které přišly po něm, musíme fairově uznat, že Heydrich mezi nimi rozhodně
nevychází jako ten nejhorší. Počet obětí jeho vlády je jen zlomkem obětí
poválečné genocidy a se způsobem, jak v 50. letech vládli komunisté, se nedá
vůbec srovnat. Táži se, neměl by být také Heydrich vyznamenán zákonem o
zásluhách, anebo neměla by se minimálně v místě atentátu pořádat pietní
shromáždění přinejmenším stejně početná, jaké se letos sešlo u hrobu zločince a
masového vraha Klementa Gottwalda?“