Policejní uniformu nosí v Brně pět Romů

Romové a policie. Po celé generace se obě skupiny navzájem chápaly většinou
jako nepřátelé. Strážník zbystřil, když uviděl Roma, pokud Rom spatřil uniformu,
tušil, že to pro něj nevěstí nic dobrého. A potkat Roma mezi muži zákona? To si
donedávna uměl představit málokdo. Časy se ale mění. Ve snaze zlepšit vztahy
mezi Romy a Neromy se státní policie pokouší do svých řad některé Romy přilákat.

Jak vypadaly tyto začátky v Brně? „Policie převzala romskou problematiku ve
spolupráci s Romy v rámci projektu Community Policing. Šlo o vytvoření nové
tváře policie, a to formou aktivní spolupráce s veřejností. Jednalo se však
hlavně o sociální prevenci, nebylo to chápáno výhradně jenom jako záležitost
náboru Romů,“ zasvětlil nás do problematiky nadpraporčík Petr Kouřil. Ten v
současnosti působí jako vrchní inspektor v Preventivně informační skupině na
policejním ředitelství v Brně.

V letech 1999–2000 vláda přijala program Integrace Romů do společnosti, v němž
Romové dostali výjimku a nemuseli splňovat podmínku vzdělání – maturitní
zkoušku. K přijetí do policejních řad jim stačil pouze výuční list s tím, že
maturitu dokončí u policie. Očekávalo se, že tak dojde k lepší komunikaci a
řešení problémů. „Romové obecně přijímají romského policistu vstřícněji, lépe s
ním komunikují, protože zná lépe romské prostředí, vztahy mezi rodinami i
příčiny kriminálního chování, je schopen lépe působit v prevenci proti recidivě.
Je to však předpoklad, který vychází zejména ze zkušeností z Ostravy,“ upřesnil
Kouřil.

Romským uchazečům byly ještě před přijímacím řízením určeny kurzy na Střední
policejní škole v Brně pod vedením Miroslava Zimy, který v nich mimo jiné
vyučoval romštinu. Financovala je částečně Evropská unie.

Podle policejního inspektora však ve většině případů romští uchazeči o práci u
policie nesplňovali ani podmínku mít výuční list nebo neměli ukončené základní
vzdělání, což jejich začleňování brzdilo.

Někdy však romského policistu někteří Romové už nevnímají jako svého. Do jaké
míry to platí? „I takovéto případy se mohou stát, jedná se ale o individuální
záležitost ovlivněnou osobností romského policisty, není to však pravidlem.
Romští policisté bývají u romské komunity většinou vítáni,“ vysvětlil policejní
inspektor.

Pokud jde o speciální náborovou kampaň, která měla za cíl zvýšit počet romských
policistů, proběhla v Brně jen jedna, a to 31. října 2006 v Diecézní charitě
Brno na třídě Kapitána Jaroše. Jak ale dodal nadporučík Kouřil, brněnská policie
provádí náborové kampaně neustále, jsou ovšem zaměřené na nábor všech uchazečů,
nejen Romů.

Romů, kteří měli zájem u policie v Brně pracovat, bylo pouze několik. „Většina z
nich to ale po zjištění předpokladů k přijetí vzdala,“ zalitoval Kouřil.
Největším problémem se pro Romy staly psychologické testy a také povinné
podmínky jako absolvovaná vojenská služba, požadované vzdělání a česká státní
příslušnost. Přesto v Brně v současnosti pracuje pět romských policistů, z toho
tři muži a dvě ženy. První z nich nastoupil 1. března 1999, poslední začala
pracovat 1. prosince 2003.

Prioritně jsou vysíláni do romských oblastí k řešení přestupků či výtržností.
Jejich nejdůležitější úkol spočívá v komunikaci s romskou komunitou a získání
důvěry v ní. Podle Kouřila však „Romové vykonávají hlavně hlídkovou činnost, což
je nejnižší stupeň. Například při činnosti v dopravním provozu se dostávali do
problémů, často se dočkali negativních reakcí od řidičů. Autoritu mají spíše u
Romů, jsou tedy nasazováni především do romských lokalit.“

Snaha sblížit muže zákona a Romy však probíhá ještě na jiné úrovni. Návštěvy
romské mládeže u brněnských policejních útvarů a vzájemné debaty začaly od roku
2004 zejména z iniciativy Soni Svobodové z Preventivně informační skupiny.
Nejčastější jsou již tradičně příměstské tábory, které se zatím uskutečnily
pětkrát, a dále ukázky policejní práce. „Jedná se nám hlavně o navázání kontaktu
s romskými dětmi. Ukazujeme jim služební koně a psy, motocykly a vozidla, naši
výstroj a výzbroj, při tom pro ně připravujeme různé hry a soutěže,“ seznámil
nás se situací nadporučík Kouřil. Policisté se také pravidelně setkávají s
pracovníky romského střediska DROM a spolupracují s ním v případě dětských dnů a
mikulášských nadílek.

Kromě pěti Romů u brněnské policie příslušníka žádné jiné menšiny ale už
nenajdeme. „U přijímacího řízení byl vždy největší problém české státní
občanství,“ uzavřel Kouřil.

Pokud jde o Městskou policii Brno, tam se podle její tiskové mluvčí Denisy
Kapitančíkové nikdy nerozlišovalo, zda by měli či neměli být do služby nějak
speciálně začlenění Romové, nepodnikala se ani žádná zvláštní náborová kampaň.
Pokud si přišel Rom podat žádost o práci u městské policie, byl posuzován jako
kterýkoliv jiný uchazeč. Když splňoval potřebné požadavky, byl bez problému
přijat.

Jak pro Romano hangos dále Kapitančíková řekla, nedá se přesně říct, zdali se
strážníci romské národnosti při řešení případů něčím odlišovali od ostatních
strážníků nebo že by díky znalosti prostředí řešili konfliktní situace snadněji:
„Vzhledem k tomu, že se strážník musí řídit zákony, prakticky nelze uplatňovat v
praxi jiný přístup. Nemůžu říct, že by strážník romské národnosti byl vnímán
mezi svou menšinou jinak. Vždy když se u řešení případu objeví uniformovaná
osoba, je veřejností vnímána jak veřejný činitel, nikoliv jako příslušník
nějakého etnika.“

Pokud jde o nějaké speciální náborové kampaně, školení a kurzy, případně dočasné
úlevy v podmínkách vzdělávání, jaké uplatňovala ve vztahu k Romům policie
státní, Městská policie (MP) v Brně takovéto „zvýhodňování“ nezná. „K náboru
mezi Romy nebyl důvod. Kdo měl z jejich strany zájem o práci strážníka, byl jako
každý jiný uchazeč pozván do výběrového řízení a na základě výsledků potřebných
pro přijetí přijat,“ uvedla mluvčí. Podle ní jsou podmínky u MP pro všechny
stejné, neexistují žádné rozdíly mezi podmínkami ani následným přijetím. Každý
strážník musí absolvovat povinný kurz pro získání licence a není možné se od
zákona ve smyslu povinností strážníka nijak odchýlit.

A zájem Romů o práci u MP? Ten je podle Denisy Kapitančíkové minimální. Za tu
dobu, co MP Brno existuje, v ní byli zaměstnáni jako strážníci pouze tři Romové
– museli splňovat kritéria pro přijetí jako každý jiný uchazeč, tj. věk,
bezúhonnost, fyzické a psychické předpoklady. Romské strážníky brali jejich
kolegové stejně jako každého jiného zaměstnance.

Nyní však už u městské policie žádný Rom nepracuje.

Do budoucna podle mluvčí městská policie žádná speciální opatření k zapojení
Romů nechystá: „Není možné pořádat kampaně pro přijetí strážníků z nejrůznějších
etnik, neboť takto nelze zájemce rozlišovat. Šance má každý jedinec. Pokud má
kdokoliv zájem, může se zúčastnit výběrového řízení.“

Přesto však v jedné oblasti MP speciální postoj k Romům uplatňuje, a to stejně
jako státní policie: při budování kontaktů mezi ní a romskými dětmi. Vytvořila
pro ně například speciální projekt Dalmatin. Ten byl zaměřený na cílovou skupinu
mezi 12 až 14 lety, tedy na 7. a 8. ročník základní školy, a to především na
žáky z městských částí Brno-střed a Brno-sever. Od projektu si MP slibovala
hlavně inspiraci a motivaci dětí ke smysluplnému trávení volného času a k tomu,
že si prohloubí komunikační schopnosti, hygienické a společenské normy. Současně
s tím měla být posílena důvěra a otevřený vztah romských dětí k policii.

Romští žáci tak v rámci projektu trávili letos volný čas v policejním rekreačním
středisku u rybníka Sykovec na Vysočině a na sportovním a branném táboře v
Dobronicích u Bechyně.

Text vyšel v Romano hangos / Romském hlasu č. 1 / 2009 na
http://www.srnm.cz