Podíl žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na základních školách roste. Ale i tam mohou být segregováni
Téměř dvě třetiny žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) se loni vzdělávaly v běžných základních školách, roste i počet středoškoláků. Ukázala to studie Open Society Fund Prague (OSF), která dnes její výsledky představila na tiskové konferenci. Nejvyšší podíl těchto žáků v běžných školách je v Královéhradeckém kraji (12 procent), nejméně v Jihočeském (pět procent). Rozložení žáků se speciálními potřebami v populaci by podle OSF mělo být rovnoměrné.
“Tato disproporce do značné míry vymizí, vyčleníme-li ze statistiky žáky s lehčími poruchami učení a chování,” uvedla Lucie Plešková z OSF. V regionech, kde je vysoký podíl například romského etnika, je klíčovou otázkou integrace dětí s lehkým mentálním postižením, kterých je tam statisticky více než v jiných regionech, uvedla. Právě integrace dětí s touto diagnózou je podle odborníků nejobtížnější.
Zároveň s nárůstem počtu dětí se SVP v běžných základních školách klesl mezi roky 2012 a 2015 o 21 také počet základních škol pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. K údajům o navyšování počtu integrovaných žáků je však podle zástupců OSF třeba přistupovat kriticky, jelikož u řady krajů došlo ke skupinové integraci, kdy se žáci sice vzdělávají na školách hlavního vzdělávacího proudu, avšak stále segregovaně v samostatných třídách.
Kraje podle studie financují vzdělávání žáků se SVP různými způsoby, proto nejsou vynaložené objemy peněz mezi sebou porovnatelné. Tento stav provází nízká transparentnost a ztížená možnost kontroly ze strany státních úřadů. “Navíc při stávajícím systému sběru dat je velmi obtížné zhodnotit celkovou efektivitu hospodaření krajů v oblasti inkluzívního vzdělávání,” říká za autory zprávy Sasha Prokosheva. “Nelze zaručit, že dítěti, které dochází do stejného typu školy a má stejné speciální potřeby, se také dostane stejné péče,” doplnila ji Plešková. Připravované novela školského zákona by měla financování sjednotit.
Způsob, jakým kraje primárně ovlivňují oblast inkluzívního vzdělávání, je poskytování finančních prostředků. Některé kraje zakládají svou podporu pro žáky se SVP na relativně vysokém příplatku k normativu, kdežto jiné kraje alokují výrazné množství financí samostatně na platy asistentů pedagoga. Již méně krajů financuje z krajské rezervy rovněž kompenzační pomůcky pro žáky. Specifickým tématem jsou bezbariérové přístupy do škol, které jsou rovněž důležitou podmínkou pro úspěšnou integraci žáků. Většina krajů neměla informace o počtu bezbariérových přístupů a o školách, kde je třeba provést tuto investici.
Důsledkem zaměření krajů na finanční zajištění dostupnosti vyrovnávacích opatření je nízký důraz na metodické vedení škol. Také další vzdělávání pedagogických pracovníků je necháváno v kompetencích samostatných vzdělávacích organizací, na něž kraje nemají dostatečně úzkou vazbu – to se projevilo v dotazníkovém šetření, kdy řada krajských zastupitelstev neměla k dispozici informace o realizovaných kurzech dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. “Zdá se, že krajské odbory školství se jen málo věnují metodickému vedení škol při zavádění inkluze,” uvádí Robert Basch z Nadace Open Society Fund Praha, která srovnávací studii zadávala. “Pro budoucnost je nutné stanovit podporu a rozvoj inkluzívního vzdělávání za prioritní oblast a poskytovat nejen finanční, nýbrž rovněž metodickou podporu,” dodává Basch.
Studie analyzovala vývoj a politiku inkluzivního vzdělávání ve všech krajích v letech 2012 až 2016. Mezi jednotlivými kraji porovnává proměny počtu a skladby žáků, pedagogů a asistentů pedagoga a financování inkluzivního vzdělávání z regionálního rozpočtu. V mezinárodním kontextu je v Česku počet žáků se SVP na 100 žáků čtvrtý nejvyšší v Evropě. Třetí nejvyšší je podíl dětí, které se vzdělávají ve speciálních školách.
