Podíl malých dětí, které jsou v ústavu čistě ze sociálních důvodů, strmě roste

Podíl dětí do tří let, které se dostaly do dětského domova jen ze sociálních důvodů, v posledních letech roste. Dosáhl dvou pětin. Je tak vyšší než procento dětí, které zařízení přijala kvůli zdravotnímu stavu. Vyplývá to z údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS). Takzvané kojenecké ústavy patří mezi zdravotnická zařízení. Lůžek v nich i přijatých dětí v Česku postupně ubývá.

Podle ÚZIS v roce 2017 fungovalo 26 domovů pro děti do tří let a jedno centrum. Za celý rok přijaly 1490 dětí, dvě pětiny z nich ze sociálních důvodů. Je to nejvyšší podíl od roku 2011. Tehdy se kvůli špatné sociální situaci do kojeneckého ústavu dostalo 34 procent dětí.

Nejvyšší soud na začátku roku 2011 uvedl, že chudoba a špatné bydlení nemohou být hlavním důvodem k umístění dítěte do ústavu. Odebrat dítě je možné až tehdy, pokud jiná opatření nevedla ke zlepšení podmínek. Potřeba je také vyslechnout názor dítěte, nařídil Nejvyšší soud. Posílání dětí do ústavních zařízení zkoumala také ombudsmanka Anna Šabatová, zaměřila se na kojenecké ústavy i domovy pro větší děti. Druhým nejčastějším důvodem pobytu v ústavu byla sociální situace rodiny, a to hlavně nevhodné bydlení, předluženost či nezaměstnanost. Zástupci některých organizací na pomoc dětem poukazují na to, že o umístění dítěte do zařízení často žádají sami rodiče.

V roce 2011 podíl dětí, které se do kojeneckého ústavu dostaly ze sociálních důvodů, výrazně poklesl. V roce 2008 dosahoval přes 52 procent. Údaje ÚZIS ukazují, že sociální situace rodiny hraje při umístění do domova v posledních letech roli častěji než zdraví dětí.

O podobě péče o ohrožené a opuštěné děti se v Česku diskutuje léta, shoda na ní ale není. Problematika spadá pod tři resorty. Kojenecké ústavy má na starosti ministerstvo zdravotnictví, dětské domovy pro starší děti a výchovné ústavy ministerstvo školství a dětské azylové domy, pěstouny a pomoc rodinám ministerstvo práce.

O omezení ústavní péče a snížení počtu kojeneckých ústavů jednal několikrát i sněmovní sociální výbor. Podle části poslanců zařízení poskytují specializovanou lékařskou péči malým dětem a jsou potřebná.

“Pokud je na tom dítě zdravotně tak, že potřebuje specializovanou péči, je stejně jako z rodiny i z kojeneckého ústavu na dobu nezbytně nutnou přemístěno do nemocnice. Kojenecké ústavy totiž nedisponují specialisty ani speciálním vybavením pro závažné zdravotní komplikace,” sdělila ČTK šéfka organizace Lumos Petra Kačírková.

Podle ÚZIS se předloni zhruba sedm z deseti propuštěných dětí po pobytu v kojeneckém ústavu vrátilo domů. Do náhradní rodiny se dostalo 14 procent dětí a do dětského domova pro starší děti se přesunula desetina. Procento dětí šlo pak do domovů pro postižené. “Většina z dětí, které jsou v kojeneckých ústavech umístěny, nemají tak závažnou diagnózu, která by jim znemožňovala život v běžném prostředí,” uvedla Barbora Křižanová z organizace Lumos.

Jako první v republice zrušil kojenecké ústavy Zlínský kraj v září 2016. Využívá pěstouny. Letos v únoru náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula novinářům řekl, že by ministerstva práce a zdravotnictví měla do konce letoška připravit návrh, jak Česko s kojeneckými ústavy naloží. Reforma se pak měla provést příští rok a zůstat mělo sedm zařízení. Ministerstvo práce před měsícem uvedlo, že by transformace měla začít až od roku 2023.

Počty dětí do tří let přijatých do ústavní péče a podíl dětí umístěných do zařízení ze sociálních a zdravotních důvodů v procentech