Podíl malých Romů v dětských domovech se zvyšuje. Šanci na osvojení mají výrazně menší než ostatní děti
Podíl romských chlapců a děvčat v dětských domovech pro děti do tří let se v
posledních letech zvedl. Zatímco v roce 2010 tvořili pětinu osazenstva
kojeneckých ústavů, loni na konci roku to byla třetina. Absolutní počet se sice
snížil, ale ne o tolik jako celkový počet dětí v takových zařízeních. Pro romské
děti se náhradní rodiny hledají obtížně. Vyplývá to ze zprávy o stavu romské
menšiny za rok 2014. Na konci loňska bylo v ústavech 1213 malých dětí, z nich
389 bylo romských.
"Osvojení, případně pěstounská péče je často jedinou šancí ze systému ústavní
péče vystoupit. Romské děti mají výrazně nižší šance na osvojení, případně
pěstounskou péči z důvodů předsudků žadatelů o adopci, předsudků jejich okolí,
ale i některých pracovníků, kteří adopce zprostředkovávají," uvádí zpráva. Podle
ní úřady přitom etnicitu dětí udávají jako hlavní důvod, proč se nepodařilo
najít v Česku náhradní rodinu.
ČR dlouhodobě sklízí kritiku mezinárodních institucí i domácích expertů za
vysoký počet dětí v ústavech. Je poslední zemí v Evropě, v níž je možné posílat
do dětských domovů děti mladší tří let. Na Slovensku je to až od šesti let, v
Rakousku či Německu od tří let. Studie prokázaly, že pobyt v ústavech má na děti
nepříznivé dopady.
Na konci roku 2010 bylo v kojeneckých ústavech 1963 chlapců a děvčat. Z nich
403 byli Romové a Romky, tedy pětina. Počet malých dětí v domovech postupně
klesá. Na konci loňska jich tam pobývalo 1213. Romských dětí z nich bylo 389,
což je 32 procent.
"To je čtrnáctkrát víc, než odpovídá populačnímu zastoupení Romů v české
společnosti," podotkli autoři zprávy. Upřesnili, že údaje o počtech romských
dětí od tří do 18 let v dětských domovech se nesbírají, mohlo by jich tam ale
podle odhadů odborníků být 30 až 60 procent.
Podle autorů zprávy je nutné se v budoucnu zabývat vedle řešení příčin, proč
je tak vysoký počet romských dětí umísťován v ústavní péči, reformám systému
sociálně-právní ochrany dětí s cílem snížení počtu nejen romských, ale všech
dětí umístěných v ústavní péči. "Alternativní řešení těžké životní situace je
limitováno neexistencí koncepce sociálního bydlení a nedostatečnými kapacitami
krizového bydlení," uvádí se ve zprávě.
Pro mnohé děti je jedinou šancí adopce do ciziny. Ministryně práce Michaela
Marksová (ČSSD) krátce po svém nástupu do funkce smutně poznamenala, že romští
chlapci a děvčata patří v Česku k "vývoznímu artiklu".
"Náš nejobvyklejší klient je tří až čtyřletý romský chlapec. Je to dítě,
které tady tři až čtyři roky čekalo na to, aby našlo vhodnou formu náhradní
rodinné péče. Nenašli se pro něj pěstouni, nebo osvojitelé. To je samo o sobě
alarmující," řekl ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk
Kapitán. Úřad zprostředkovává adopce do ciziny i z ní.
Podle Kapitána má brněnská instituce se zahraničními žadateli jen ty nejlepší
zkušenosti. O dítě skutečně stojí a jsou na ně dobře připraveni. "Například s
rasovými předsudky se u nich vůbec nesetkáváme. Tato země se s tím naopak
neustále nevyrovnala," podotkl Kapitán.
Loni novou rodinu v zahraničí našlo 54 chlapců a děvčat. Z nich 44 nebylo
ještě pět let. Etnický původ se sice neevidoval, podle zprávy o stavu menšiny
ale většinu tvořily právě romské děti. Podle autorů vládního dokumentu
představuje vysoký podíl romských dětí, jimž se zprostředkuje osvojení do
ciziny, dlouhodobý problém. Pro hochy a děvčata zahraniční adopce totiž znamená
velkou zátěž – dostanou se do jiného prostředí s jinou kulturou a jiným jazykem.
V některých případech se zpřetrhají i vazby se sourozenci, kteří zůstali v
Česku.
"Je nutné přezkoumat tuto praxi a to, zda postupy uplatněné v procesu
zprostředkování nejsou diskriminační," uvádí zpráva. Podle ní je nutná osvěta i
školení lidí z úřadů, které adopci zajišťují. Osvojení do zahraničí by mělo
představovat až krajní možnost.
