Petr Jano: Prohlášení k 20. výročí sametové revoluce v ČR

Vážení bratři a sestry, vážení spoluobčané České republiky,

dovolte mi také vzpomenout na již 20. výročí Sametové revoluce v roce 1989.
Jsem tomu velice rád a chci poděkovat všem studentům a všem lidem, kteří se
velice odvážně a statečně veřejně postavili proti komunistickému zločineckému
systému. Jsem také velice rád, že jsem i já mohl svou občanskou rozhodností
přidat svou sílu k odstranění režimu, který se snažil nejen lidi ničit a
ponižovat svou démonskou politickou mocí, ale usilovně se snažil nás, aktivní
věřící ze všech křesťanských denominací potírat jakýmkoliv známým způsobem. My
všichni jsme věřili, že tento režim zla jednou padne. Chci poděkovat našemu
Hospodinu, že nám dal tu milost se toho času dožít a že nám dal sílu takový
systém s Jeho pomocí porazit.

V systému byli velice zlí lidé, kteří nás neustále atakovali na základě své
ideologie, která 41 let otravovala celou společnost. Desítky tisíc lidí toto
zlo poznalo na vlastní kůži. Tito lidé byli zavíráni do komunistických lágrů a
také tam mnozí museli i zemřít. Jsou desítky i tisíce nejmenovaných lidí,
kteří dodnes mají ve svých pamětech a srdcích na tento komunistický diktát
jenom zlé vzpomínky.

Dovolte, abych vzpomenul také našeho prezidenta Václava Havla, bojovníka za
občanskou svobodu, který se s obrovskou odvahou stavěl proti porušování
lidských práv jako jedna z největších mravních občanských osobností
československého národa a menšin žijících v tomto státě. Vážení, jsem také
přesvědčen, že komunistický režim, který trval několik desetiletí, přináší z
tohoto diktátorského vládnutí dodnes velké bolesti.

Tyto bolesti se dají nazvat špatným ovocem ve společnosti, která v mnoha
věcech i dnes myslí a jedná jako za bolševického systému. Je to stále velký
hendikep dost velké časti obyvatelstva, který se jenom těžce zbavuje svých
starých amorálních hodnot.

Jistě, někdo by řekl, že v minulém režimu nebylo vše špatné. S tím se dá
souhlasit. Je ale nutné si uvědomit, že dnešní doba postkomunistické
společnosti je kvalitnější. Jsou možnosti mnoha šancí, možnosti uplatňovat své
individuální schopnosti a tím se mohou lide svobodně realizovat bez větších
překážek.

Pokud bychom se zamysleli nad naší romskou menšinou a její situaci, tak
musíme konstatovat, že stovky či tisíce individuálních romských osobností se
opravdu zapojilo do nového demokratického procesu s tím, že jsou na tom velmi
dobře, mají krásné domy, drahá auta, jejich děti studují na středních a
vysokých školách atd. Tito Romové se opravdu integrovali do celé společnosti
svou osobní silou a pracovitostí a využili šance v novém svobodném politickém
zřízení. Dokázali překonat mnoho překážek, které jim bránily se co nejlépe
uplatnit ve své obchodní, pracovní či podnikatelské činnosti. Tito lidé si
zaslouží respekt a úctu nás všech.

Je však také ještě druhá větší romská skupina občanů, která po celých 20
let trpěla a stále trpí velkými nedostatky, které je vlastně úplně vyřadily z
normálního života. Ano, jsou to chudí čeští Romové, kteří ihned na začátku
Sametové revoluce, již v roce 1990 byli první propouštěni z práce, kde dlouhá
léta pracovali. Byli v podstatě vhozeni mimo záchrannou síť, a tak po celých
20 let jim jejich život v demokratické společnosti přinesl jenom zhoršení
jejich životních podmínek, které v totalitě měli lepší. Ano, komunisté dali
těmto lidem práci (i když tu nejpodřadnější), ale ti lidé pracovali ve
fabrikách po dlouhá léta, komunisté jim dali i byty, tyto byty byly sice 4
kategorie, ale ti lidé měli kde žít se svými rodinami.

To, že Romové byli propouštěni ze svých pracovišť jako první, tak to již
byla první velká chyba, kterou vláda měla řešit jinak, a to tak, že jim mělo
být nabídnuto lepší řešení jejich nové zaměstnanosti. Tito lidé bez
kvalifikace se pak dostali na Úřady práce a již samotný systém úřadu práce si
ve své podstatě své nezaměstnané udržoval a tím vytvořil největší problém,
který pro romskou menšinu v novém demokratickém režimu vznikl. Tito dlouhodobě
nezaměstnaní občané se dostali do pracovní destrukce, ze které se nemohou již
dostat 20 let. Co to znamená? Tato docela velká část občanů České republiky z
romské menšiny se nemůže těšit ze současné svobody, která v České republice
relativně je.

Je proto nezbytné, aby vládní orgány, krajské orgány a všechny nižší stupně
samosprávy se spravedlivěji zaobíraly řešením této velice špatné politiky,
která romskou sociálně chudobnou menšinu ve své podstatě zahnala do ghett.
Tito sociálně chudí občané se nemohou sami dostat z ghett, kam se mnozí
dostali pravě díky špatné regionální politice. Za tuto situaci mohou politici,
kteří se vůbec nestarají o své chudé občany.

Politická reprezentace, má ve svých rukách všechny atributy moci a má
možnosti, aby situaci a život těchto občanů České republiky začala řešit,
neboť jinak bude ČR v několika málo letech velice postižena celoevropskou
kampaní, která bude tlačit na pověřené orgány státní moci a na politiky, aby
se spravedlivěji starali o tyto občany a aby byla podle občanských práv tato
romská chudá menšina pozvednuta ze své bídy a bylo ji pomoženo!

Závěrem bych ještě chtěl říci, že celková občanská společnost v ČR vykazuje
jisté pokroky v demokratickém myšlení a to je dobré. Musím ale ještě v tomto
prohlášení říci, že v české společnosti existuji nebezpečné extremistické
skupiny, které ke svému politickému úspěchu zneužívají rasové předsudky, které
jsou dlouhodobě ve společnosti vžity. Proto také vyzývám všechny občanské
aktivisty a křesťanské organizace, abychom se více starali o občanskou
společnost bez rasových rozdílů, která pak jistě bude mít větší sílu
spolupodílet se na vzestupu občanské sounáležitosti se všemi občany žijícími v
ČR.

Věřím, že toto mé prohlášení nevzbudí více pohoršení, ale bude přijato jako
jistá reflexe na minulých 20 let a hlavně na současnost. Žijeme ve svobodě, a
tak všichni, kteří jsme otevření, máme srdce otevřené i pro druhé lidi a máme
dobrou vůli, tak pojďme se podílet na společném příjemném a pěkném životě v
naší společné krásné zemi, kterou je Česká republika.

Pán žehnej České republice a ať jsme všichni blíže k spravedlivé
společnosti pro všechny lidi.

S úctou ke všem lidem bratr a přítel

Petr Jano, nezávislý kazatel