Patová situace v Janově stále trvá
Ačkoli při poslední návštěvě členů Dělnické strany nedošlo k otevřenému konfl iktu, nenávistná atmosféra na janovském sídlišti se prohlubuje. Pokud prý litvínovská radnice nezasáhne proti nepřizpůsobivým občanům (zejména Romům), zasáhne právě Dělnická strana.
Je realným nebezpečím, že by se její lidé mohli dostat do vedení města. Původní občané Janova by ji pravděpodobně podpořili. Sad kontra ghetto
Bylo to téměř před dvěma lety. Bývalá paní místostarostka Staňková na mě čekala na stanici autobusu před janovskou školou. „Byla to perfektní škola, dnes je odtud veliký odliv „bílých“ dětí.“ Prošly jsme spolu sídliště, popovídaly. „Ještě to tu nevypadá jako v Chanově, ale je to jen otázka času,“ upozornila mě paní Staňková, znalkyně lokality nejen coby komunální úřednice, ale také obyvatelka a navíc patriotka od mládí. Vzpomínala na kouzelnou malebnou obec, na veliký sad. Jenže v okolí se vysídlovaly obce, ustupovaly těžbě uhlí.
Co s lidmi? Panelová sídliště velkých měst měla být jejich dalším domovem. A tak padla část starého Janova i sad, postavilo se sídliště. Ti první obyvatelé zde bydlí téměř třicet let. A nestěžovali si. Tedy do nedávna.
Ti, kteří si z finančních důvodů v první vlně privatizace nemohli koupit byt do svého vlastnictví, a těch byla v Janově většina, se stali oběťmi dalšího kola privatizace. Před čtyřmi lety město prodalo tyto domy bytovému družstvu Krušnohor a společnosti Tellmer, dnes pod značkou Haines. Krušnohor spravuje domy vedené jako družstevní, Haines je pronajímá. Obě firmy tvrdí, že neměly v úmyslu s byty spekulovat. Nicméně jsou napojeny na agentury, které byty zaplňují lidmi, kteří měli v předchozím bydlišti problémy s placením nebo se jich z jiných důvodů radnice snažily zbavit. Profi t z restaurovaných původních bytů je zřejmý. Nespokojenost starousedlíků v Janově také.
Dva roky houstnutí
Pravda, na první pohled litvínovské sídliště Janov vypadá stále obyvatelně. Snad proto i politici, kteří sem posléze na pár minut zavítali, mávli nad nářky původního obyvatelstva rukou. Pouze jeden panelák byl a je od prvního patra průhledný, naopak suterén a první patro zazděné, tedy model Chanov. Při bližším ohledání a hlavně při častějších návštěvách je však směřování k „Chanovu“ evidentní. Nutno ovšem podoknout, že nedávnému Chanovu, neboť nyní pod „vedením“ podnikatele Josefa Tonky se Chanov mění k lepšímu.
Po dobu dvou let se politici prakticky jen dohadovali, kdo má jaké kompetence ve věci romské integrace. Mezitím nálada v Janově houstla, protože přibývalo zejména Romů, kterých se jiná města zbavovala. Současně se odtud odstěhovávaly původní rodiny, které vyháněl hluk a nepořádek nových přistěhovalců.
Přichází „ochránce“
Situace neunikla nově se formující neonacionalistické Dělnické straně. Od podzimu 2008 již podnikla tři větší akce na „záchranu slušných lidí“ v Janově. Zatím největší konfl ikt byl zaznamenán 17. listopadu 2008, kdy se několik set příslušníků Dělnické strany rozhodlo pochodovat Janovem. Litvínovská radnice nenašla důvod, jak předem pochodu zabránit.
Nicméně zásah policie na vstupním kruhovém objezdu zřejmě zamezil masakru mezi Romy a neonacisty. Pro případ možného opakování se radnice rozhodla všechna možná zdejší místa k demonstracím pronajmout na celý rok židovské organizaci.
Dělnická strana si přesto našla možnost proniknout do Janova. Na 24. ledna 2009 ohlásila příchod hlídek. Policie byla opět v pohotovosti. 24.ledna 2009 – předehra
Na zastávce autobusu směr Most, v Praze Ládví, toho rána stojí dlouhovláska v černé uniformě, upnutém černém kabátu vojenského střihu. Červená písmena DS (Dělnická strana) na její kšiltovce hlásají, že máme stejnou cestu. Sedám si k ní a pokládám klasickou otázku: „Jak byste situaci v Janově řešili vy, tedy Dělnická strana?“ Dívka jménem Lucie Šlégrová patří k těm nejaktivnějším. Zdůrazňuje, že jde zejména o nutnost dodržování zákonů všemi občany bez rozdílu. Má zato, že Romové mají jistá privilegia, že při neplacení nebo zdevastování bytu je jim umožněno jiné bydlení, kdežto „bílý“ jde v tomto případě na ulici. Kam ale vystěhovat ty nepřizpůsovivé občany neví. To není jejich věc. Stejně jako hledání práce.
V Mostě se naše cesty na chvíli rozdělí. Slečna aktivistka má sraz se spolustraníky, já jedu tramvají do Litvínova. Cestou mi počmárané zdi oznamují, že nacionalista není skin a také, že existuje antirasistická skupina, která si říká Antifa a ta si myslí opak.
24.ledna – akce
Se spolucestující se potkáváme na místě minulého policejního zásahu, na kruhovém objezdu. Právě se řadí do druhé řady trojstupu asi padesáti spolustraníků. Oholené hlavy či černé kšiltovky ční nad černým oblečením. Spořádaný šik až příliš připomínající pochody nacistů před válkou vyráží směr paneláky. Z obou stran je lemován zástupem policistů, po ulici ve stejném tempu jede řada policejních aut.
Dlouhovlasý čtyřicátník šik hlasitě podporuje. Prý tu bydlel dvacet let, ale naštěstí se nedávno odstěhoval.
Šik míjí bývalý kulturní dům, dnes zejména známý kasinem Kalimero. Hlouček mladých Romů ustupuje pár kroků. Šik si jich nevšímá a vyráží přímo k paneláku. Z oken vykukují hlavičky dětí, fotografové pobíhají ve snaze zachytit atmosféru.
Do průvodu se vmísí paní Kokyová, předačka zdejších Romů. Reakce ze strany neonacistů je nulová.
Řád, prostě řád Uniformovaní černooděnci striktně dodržují předpisy. Jdou pouze po chodníku, ulice přecházejí spořádaně jako školka.
Směřují do ulice Gluckova, právě tam, kde bydlí většina problematických Romů. Romové si dodávají odvahy. Tu a tam někdo z nich vykřikne slovo: rasisti či fašisti. Žádná reakce. Jen Radek Grunza, další předák Romů, se snaží nadávající krotit. Čeká se bitka. Ta nenastává.
Ale balkony jsou za chvíli obleženy občany.
Přes ulici si vyřizují účty. Slovně. Nadávkami nešetří ani jedna strana. Jen šik zůstává šikem a jako tichá hrozba se valí sídlištěm. Jen tu a tam se zastaví, aby bílému občanovi vrazil noviny své strany či leták. Není občana, který by noviny odmítl či otázky na letáku neodpověděl. Podle všech radnice neřeší problematiku Janova a vedení by mělo odstoupit.
Kolečko běhu po Janovu se uzavírá. Jsme téměř u Kalimera. Novináři se těší. Ale šik má ještě spoustu síly. Nastává běh číslo dvě. Ani teď ke střetu nedochází. Zklamaní, ale vysílení novináři postávají na stanici autobusu promícháni s dělnickými straníky. Jediným vzrušením je hádka stále zde postávajícího dlouhovlasého čtyřicátníka a špatně oholeného hromotluka. „Já jsem tu dělal tu privatizaci!“, chlubí se hromotluk jménem Síbrt. „Lidé ty byty nechtěli kupovat nebo je koupili a hned prodali Romům.“ Jen těžká váha ho chrání před útokem dlouhovlasatce. Ten ví své. Lidé začali opouštět sídliště až po masivním nastěhování Romů agenturami.
Cena bytů mu dává za pravdu. Rozdíl ceny prodaného a jinde nabytého bytu je víc než milion.
Trochu provokace
Čekání na autobus černooděnce nebaví. Někdo má nápad: „Jdeme ke Klikovi.“ Martin Klika je místostarosta Litvínova /ČSSD/, momentálně praný medii za kamaráčoft s problematickým podnikatelem a údajně neprůhledné zakázky. Bydlí v domku staré části Janova, jen pár metrů od druhého konce sídliště. Zase funíme podél šiku a doprovodu policejních aut a zástupu policistů.
Martin Klika otevírá. Svaly bývalého reprezentanta v judu a také bývalého šéfa zdejší městské policie jsou autoritou, konfrontace nenastává. Jako bílý občan Janova dostává též leták. Prý na něj odpoví písemně mailem. Má se vyjádřit ke svému odvolání. Lhůtu na svoji (a starostovu) rezignaci má do poloviny února.
Co bude dál?
I kvůli neschopnosti řešit janovský problém musela opustit post ministryně pro lidská prava Džamila Stehlíková. Z vlády také odešel Jiří Čunek, který se o problém zajímal a byl ochoten získat peníze na zvelebení janovských domů i náhradního bydlení pro problematické občany. Na poslední chvíli alespoň Džamila Stehlíková dala zařadit Janov do Agentury, která by měla řešit romská ghetta. Agentuře však chybí peníze.
Janov by měl řešit nový ministr Michael Kocáb.
Popřejme mu hodně síly, energie a zejména správné nasměrování řešení situace Romů a soužití obou skupin občanů. A nejen v Janově. Dnešní cesta integrace se ukazuje jako slepá.