Ondřej Liška: Romové a Romky, vstupujte do veřejného života a hajte svoji budoucnost
Vážené dámy, vážení pánové,
příležitost, u níž se zde každý rok scházíme, je smutná dvojím způsobem.
Jednou kvůli tragédii, která se stala, a podruhé kvůli tragédiím, které se dějí
právě teď. Smyslem připomínání minulosti je úcta k obětem bezpráví, ale také to,
co jejich utrpení znamená pro přítomnost a pro budoucnost.
Scházíme se zde každoročně ve stále stejně malém počtu, i dnes zde prezident
i premiér naší země chybějí. Proto mi dovolte namísto opakování slov z minulých
let dnes ještě více hovořit právě o přítomnosti.
Situace českých Romů se v oblasti bydlení dramaticky zhoršuje, stále více z
nich žije na ubytovnách. Takových je v Česku podle expertních odhadů nejméně 60
tisíc. Jen v Ostravě žije podle nedávných zjištění přes 8 tisíc lidí minimálně
ve 30 ubytovnách.
Například komplex ubytoven v Cihelní ulici připomíná koncentrační tábor – do
většiny budov mohou jen ubytovaní, návštěvy jen po předložení občanky. Vstupy
jsou většinou zamřížované, za nimi visí ubytovací řád: večerka, návštěvy ve
vymezeném čase, pořadník na jeden elektrický vařič za poplatek, společné WC a
pořadník na sprchy na chodbě. Celé rodiny naskládané do jednopokojových buněk,
pár metrů čtverečních na jednoho člověka. Žádné soukromí. Lidé perou, suší
prádlo, vaří, dívají se na televizi, spí, děti se učí v jediné malé místnosti.
Anebo na chodbě. Za 3 tisíce na osobu a měsíc, tedy i za 20 tisíc měsíčně za
rodinu v jediné rozbité místnosti.
Platí téměř úplný zákaz vstupu sociálních pracovníků, ty tam ubytovatelé
neradi vidí. Oficiálně se jedná o náhradní bydlení, které lidem doporučuje
vedení městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz.
Problém ubytoven není nový, ale eskaloval během posledních dvou let. Většina
dávek hmotné nouze – doplatku na bydlení pravděpodobně končí v kapsách majitelů
ubytoven, novodobých lichvářů spojujících závislost lidí na ubytování i
nelegální práci dohromady.
Co s tím dělá vláda? Fakticky nic. Připravuje opatření, které nazývá
„komplexní řešení bydlení do roku 2020“, jež ovšem není určeno pro nejchudší,
pro lidi z ubytoven. Těch se podle současného návrhu týkat nebude, ti na pomoc
nedosáhnou.
Budoucnost romských dětí a jejich vzdělání nenabízí lepší obrázek. Ve
vzdělávání s napětím čekáme, jak dopadne zamýšlená novelizace školského zákona.
Tento návrh může předznamenat důležitou změnu: omezit stále hojně rozšířenou
segregaci romských dětí do praktických základních škol (PZŠ). Vloni ombudsman
zjistil, že v ZŠ praktických je 32, respektive 35% žáků romského původu (dle
dvou různých metod). To je nárůst oproti roku 2009, kdy jsem zadal zpracování
analýz, které poprvé v historii ukázaly, že v praktických školách je
nadreprezentována romská menšina – tehdy to bylo 27 % všech dětí v PZŠ.
Ministerstvo školství navíc přestává plnit povinnosti České republiky, ke kterým
se náš stát zavázal na základě rozsudku DH vs. ČR. Co to v důsledku znamená? Že
ČR nadále zůstane v Evropě v podstatě osamocená a podrží si ve školské soustavě
relikt zvláštních škol pro děti, kterým je diagnostikováno lehké mentální
postižení. Tyto děti jsou ve vyspělých zemích ve většině případů vzdělávány v
hlavním vzdělávacím proudu a nikoliv programově segregovány. Mezi těmito dětmi
zůstává stále velmi podstatná část romských dětí, a to naprosto neadekvátně.
Prasečí velkofarma, kterou odsud vidíme i cítíme, za našeho přihlížení
prodlužuje nacistické bezpráví. Vláda tvrdí, že nemá přibližně 200 milionů korun
na její přemístění. Tato částka je však marginální a směšná ve srovnání s tím,
kolik stojí sociální vyloučení českých Romů, které Světová banka vyčíslila na 18
miliard korun z veřejných rozpočtů ročně.
Obracím se nyní na všechny své spoluoobčany, Romy a Romky. Vstupujte do
veřejného života a hajte svoji budoucnost. Protože většinová část české
společnosti ještě nedospěla tak daleko, aby byla schopna garantovat i vaše práva
a vaši lidskou důstojnost.
Ondřej Liška, předseda Strany Zelených
