Ombudsman Varvařovský svými výroky vážně ohrozil důvěru v tento institut, míní Český helsinský výbor

Český helsinský výbor otevřeným dopisem reaguje na veřejná vyjádření a zpochybnění antidiskriminačního zákona ombudsmanem Varvařovským (uveřejněné 31. ledna a 5 února v Lidových novinách). Podle výboru tím ohrozil všeobecnou důvěru a hodnověrnost této funkce.

Server ROMEA zveřejňuje dopis v plném znění.

OTEVŘENÝ DOPIS ČESKÉHO HELSINSKÉHO VÝBORU VEŘEJNÉMU OCHRÁNCI PRÁV

Vážený pane doktore,

obracíme se na Vás v reakci na Vaše veřejná vyjádření k antidiskriminační agendě veřejného ochránce práv (uveřejněná dne 31. ledna a 5. února v deníku Lidové noviny), neboť je pokládáme za nevhodná a způsobilá podlomit všeobecnou důvěru k funkci veřejného ochránce práv.

NEPŘEHLÉDNĚTE


Antidiskriminační zákon není nutný


Nezuřit se šílenými

Zpochybňování antidiskriminačního zákona z úst garanta ochrany práv a svobod je na pováženou. Antidiskriminační opatření a jejich smysluplnost byla ověřena jednak mezinárodní zkušeností, jejímž odrazem jsou příslušné evropské směrnice, jednak několikaletým diskurzem odborné veřejnosti v ČR. Posláním ochránce není zpochybňovat závěry těchto odborných debat, nýbrž účinně přispívat k naplňování zákona a realizovat své pravomoci. V mezích toho je úkolem ochránce též šířit povědomí o principu zákazu diskriminace a opatřeních, jak se jí bránit. Svými vyjádřeními jste však spíše vzbudil v obětech diskriminace nedůvěru o smysluplnosti případné žádosti o Vaši pomoc.

Velmi zarážející je Váš osobní vzkaz, že vůbec pochybujete o hojnosti výskytu diskriminace. Je nesprávné, a v případě ochránce neprofesionální, paušálně dovozovat míru diskriminace ze statického údaje, jakým je počet podání adresovaných ochránci, aniž byl takový údaj konfrontován s jinými zdroji.

Zcela nepřijatelné však je, aby veřejný ochránce práv s očividným posměchem glosoval obsah konkrétních podání. Znevažování stěžovatelů se vyskytovat v jednání veřejné správy nesmí. Pokud se ho veřejně (bez ohledu na anonymitu dotčených jednotlivců) veřejný ochránce práv dopouští, vážně tím ohrožuje důvěryhodnost své funkce, a to jak směrem k jím „sledovaným“ institucím, tak zejména směrem k potenciálním stěžovatelům.

Nelze též opomenout, že znevažování antidiskriminačního zákona je útokem zevnitř na samotnou podstatu či smysl ochránce. Ochránce nemůže hodnověrně požadovat ctění litery zákona od veřejné správy, pokud sám jedná obdobně jako jím kritizované instituce, tedy nectí a veřejně zpochybňuje zákon, který zakládá jeho úkoly a kompetence.

Veřejný ochránce práv si za dobu své existence v ČR vydobyl vysoké renomé a všeobecnou důvěru veřejnosti. Bylo by velkou chybou tento stav ohrozit neuváženými výroky, které jsou dle našeho názoru v rozporu s povinnost ochránce vykonávat svoji funkci „způsobem, který nebude poškozovat tuto funkci nebo ohrožovat důvěru v její nestrannost a nezávislost“ (viz § 3 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv). Důvěru v ochránce v oblasti antidiskriminace jste již svými výroky vážně ohrozil.

S pozdravem,

Michael Kocáb, místopředseda ČHV
František Valeš, místopředseda ČHV