Obchodníci s chudobou: Ubytovny v Plzni vydělávají půl miliardy ročně na úkor nejzranitelnějších a nejchudších
Plzeňská organizace sociálních služeb Ponton zmapovala 76 ubytoven v Plzni, kde bydlí přes 6000 lidí, většina z nich jsou cizinci. Zhruba polovinu tvoří ukrajinští uprchlíci, ve více než dvou třetinách ubytoven bydlí děti. Méně než 13 procent ubytovacích kapacit má sociální zařízení na pokojích, řekl ČTK Viktor Davídek. Vede městem podporovaný projekt Monitorovací centrum pro ubytovny v Plzni, který začal v září 2022 a skončí letos.
“A budou tady samozřejmě ubytovny, o nichž nevíme. Takže ta čísla jsou vyšší,” uvedl . Ve většině případů je vlastní Češi nebo české firmy. Část ubytoven, které jsou v držení pracovních agentur, vlastní cizinci.
Cena za noc je průměrně 227 korun, měsíční platba přes 6808 Kč. “Za měsíc inkasují provozovatelé plzeňských ubytoven přes 35 milionů, ročně tedy téměř půl miliardy korun. Jsou to ale konzervativní odhady. V naprosté většině se platí za osobu, aby ‘obchodníci s chudobou’ vytáhli z lidí co nejvíc peněz,” řekl Davídek. Podle něj s uprchlickou krizí přišla spousta ubytovatelů a zaměstnavatelů s novými kořistnickými praktikami. “Mají takřka absolutní kontrolu nad financemi ubytovaných, dochází tam často k následnému pokutování, dalším poplatkům a lidé se dostávají do pasti chudoby, protože našetřit na ubytovně je víceméně nemožné,” uvedl.
Ubytovny jsou v bývalých hotelech, činžácích i firemních objektech, které jsou často ve špatném až dezolátním stavu. A kvůli tomu, že velké podniky shánějí stále nové zaměstnance, tak pořád přibývají, nejvíc teď v původně bytových domech. “Pro majitele je to šance, jak zněkolikanásobit příjem. Za byt 2+1 je běžná cena za nájem je 14.000 korun. Když ale do každé místnosti dáte čtyři postele, tak tam můžete ubytovat osm lidí, z nichž každý bude platit sedm až osm tisíc měsíčně,” uvedl Davídek.
Ponton ubytovny klasifikoval – nejhorší jsou ubytovny poslední instance, které tvoří přibližně pětinu z monitorovaných. “Jsou často geograficky vyloučené, u betonárek, teplárny, kovošrotu, kde je velký hluk, prašnost a nebezpečné a nestimulující prostředí pro děti, dále nevyhovující hygiena a časté požáry,” uvedl specialista na monitoring. Bydlí tam převážně lidé, pro něž to je jediná alternativa. Velká diskriminace je podle Davídka kvůli barvě pleti, ale ještě větší je kvůli počtu dětí. Pro rodiny se čtyřmi dětmi už je téměř nemožné sehnat nájemní bydlení, řekl.
Rodiny platí lůžka ze sociálních dávek, kdy doplatek na bydlení ani celou částku nepokryje. Provozovatelé mají podle Davídka velký přehled o příjmech i dávkách. “Na spoustě ubytoven, hlavně poslední instance, jsou štěnice, švábi a místo oken kartony,” řekl Davídek. Musí se tam hradit další poplatky. Téměř všude za použití pračky, nejčastěji kolem 50 korun, ale na jedné ubytovně je to i třikrát tolik.
Agenturní ubytovny, jichž je přibližně 60 procent, jsou pro majitele velmi pohodlné. “Když se tam vyskytne problém, tak jen kontaktuje agenturu, aby ho vyřešila. Ta potom ‘svého’ člověka pokutuje nebo propustí. Když si firma pronajímá celý dům nebo patro, tak majitel inkasuje paušální platby i z prázdných pokojů,” uvedl Davídek. V těchto objektech lidé často ani neví, kolik za bydlení platí, agentura jim to strhává ze mzdy.
Majitele továren podle Davídka ve většině případů nezajímá, kde jejich zaměstnanci bydlí. “Mají smlouvy s agenturami a nechají odpovědnost na nich. A většina firem (v jedné z největších průmyslových zón v ČR) na Borských polích využívá agenturní zaměstnance,” řekl. Díky lobby velkých podniků, které chtějí nové zaměstnance, se rozšiřují programy kvalifikované migrace ministerstva průmyslu, a do ČR tak podle Davídka přichází stále více pracovníků ze třetích zemí. “Pokud by ubytovnu provozovalo město, bude garantovat určitou kvalitu a nebude docházet k obchodu s chudobou, a nevzniknou další náklady veřejným rozpočtům,” uvedl. Cestou je podle něj sociální bydlení, které musí podporovat stát, kraje i města a obce. Pokračující krize bydlení podle Davídka dopadá na všechny, nejvíce na rodiny s dětmi, matky samoživitelky, seniory a handicapované.
