Občanští členové "romské rady" se neshodují v názoru, zda má Helena Válková zůstat vládní zmocněnkyní pro lidská práva

Občanští členové Rady vlády pro záležitosti romské menšiny (RVZRM) se neshodují v názoru, zda má Helena Válková zůstat ve funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Zpravodajský server Romea.cz oslovil  všechny občanské členy rady. Z patnácti členů nám svou odpověď zaslalo pouze šest. Dva Válkovou podpořili a čtyři mají s jejím setrváním na postu vládní zmocněnkyně pro lidská práva problém. Další členové “romské” rady se odmítli veřejně vyjádřit, ostatní na naše otázky nereagovali vůbec.
V pátek své vyjádření zaslal další člen Rady vlády Tomáš Ščuka, který se
vyjádřil také proti setrvání Válkové ve funkci. Vyjádření jednotlivých členů, které se nám podařilo získat, uvádíme v plném znění.

Edita Stejskalová

Můj osobní názor je, že prof. Helena Válková by na pozici zmocněnkyně měla zůstat. Na mém názoru však málo záleží, o tom rozhodne vláda,” uvedla pro Romea.cz Stejskalová.  

K tomu přesvědčení mě vede moje pětileté členství v poradním orgánu rady vlády pro záležitosti romské menšiny a srovnání jejího přístupu a aktivit při řízení našeho poradního orgánu s jejími předchůdci na pozicích zmocněnců pro lidská práva nebo ministrů pro lidská práva. Jako pro členku našeho poradního orgánu je pro mě a pro moji práci v něm extrémně důležité klima, ve kterém mohu prosazovat a navrhovat svoje doporučení na řešení politik směřujících k pozitivní změně společenského postavení Romů. Ale také to, zda je náš poradní orgán vnímán zmocněncem jako partner. A to je ve srovnání s předchozími obdobími velmi dobré, podnětné a především partnerské. Při jednání s ní jsem nezaznamenala aroganci nebo bagatelizaci celospolečenských problémů jako jsou segregace nebo diskriminace Romů ve srovnání s jinými jejím předchůdci. Naopak jsem zaznamenala poctivý zájem a intelektuální zvědavost, jak řešit co nejširší začleňování Romů.  A to mě velmi těší, protože ve mně její nominace na pozici zmocněnkyně pro lidská práva na jejím začátku vyvolávala spíš pochybnosti.

Je pro mě prioritní a klíčová obhajoba lidských práv v současných společenských poměrech a režimu. Tedy v době, kdy můžeme svoje názory a přesvědčení veřejně sdílet a prosazovat bez strachu s perzekuce.  A zde si opět dovolím srovnávat ji s jejími předchůdci ve vztahu k Romům. Způsob jakým její předchůdci prosazovali, obhajovali nebo reagovali na anticiganismus v naší společnosti považuji za nedostatečný a bez významnějšího přínosu a dopadu na situaci Romů. Chyběla jim odbornost, osobní přesvědčení nebo odvaha. Svoji nečinností ve většině případů tolerovali zásadní porušování občanských a sociálních práv Romů, nenávistné projevy politiků nebo protiromské pochody tzv. slušných občanů. Nezaznamenala jsem veřejnou diskusi o kvalitě jejich morálky či o vhodnosti zastávat politickou funkci pro důvody, které jsem výše uvedla. Především morálka byla při výkonu této funkce zapotřebí v této době s ohledem na budoucnost Romů, například. A tu jsem osobně žalostně postrádala. Válková významně přispěla k tomu, aby se v budoucnu odškodnily protiprávně sterilizované ženy za posledních 50. let.  Osobně doufám a přeji si, aby prof. Válková využila na maximum této příležitosti, aby zanechala svým jednáním zásadní a spravedlivou stopu při prosazování lidských práv v naší zemi do budoucna.

Alica Sigmund Heráková

Aktuální situace s nominací Heleny Válkové na post veřejné ochránkyně práv a následné stažení nominací jí samotnou ukázalo to, co jsme jako občanská část RVZRM veřejně kritizovali už před jejím nástupem. Je to obtížná slučitelnost její osoby, profesního zaměření i agendy s oblastí lidských práv. Za několik měsíců, po které je ve funkci zmocněnkyně pro lidská práva, nelze říct, že by pracovala špatně, naopak. To, co je ale problematické, je morální hledisko a fakt, že její nominace ovlivňuje velké téma vyrovnávání se s komunistickou minulostí naší země. Paradox je zřejmý – není-li Helena Válková dostatečně akceptovatelná na pozici ombudsmanky, je obtížně obhajitelné i její setrvání v pozici zmocněnkyně pro lidská práva.

Simon Slanina

Z pozice člena Rady vlády pro záležitosti romské menšiny mohu práci paní zmocněnkyně hodnotit k dnešnímu dni pozitivně. 

František Bikár

V souvislosti se “zapomenutou” komunistickou historií paní Válkové a také v kontextu jejího vyjádření proti vydání poslance Roznera za jeho lživé výroky o letském “pseudokoncentráku”, bych si na postu zmocněnkyně spíš dokázal představit člověka bez takové politické zátěže, který by se nemusel po celou dobu a v různých funkcích neustále mediálně obhajovat.

Lucie Fuková

Já si myslím, že člověk na takovéto pozici si musí být vědom toho, že může být jeho pozice zpochybňována, pokud má špatnou minulost spojenou s lidskými právy. A zrovna doba komunismu je pro všechny spojovaná s porušováním lidských práv. V souvislosti spolupráce Válkové na odborném textu s Josefem Urválkem si myslím, že by měla zmocněnkyně zvažovat odstoupení z funkce. 

Zdeněk Guži

Sleduji kauzu a nominaci prof. Heleny Válkové.  Za mne jsem nebyl rád, že se stala zmocněnkyní pro lidská práva – já ji od začátku nevěřím a potvrdilo se to. Její ubohá výmluva, že nevěděla o žalobci J. Urválkovi, který s její prací souhlasil. Ona nezná osud Milady Horákové? Tato osoba nemá co dělat na lidkso-právních pozicích. Je to ostuda politiky, která se v dnešní době vede. Všechno je politická hra. Jsem proti nominaci na ombudsmanku a také nesouhlasím s tím, aby byla dále zmocněnkyní pro lidská práva. Ať podá rezignaci.  Stejně tak nesouhlasím s nominaci Stanislava Křečka na post ombudsmana za za jeho přístup a vyjadřování se o Romech.  Už opravdu jiní morálně čistý a poctiví lidé nejsou? Jednoznačně oba NE.

Tomáš Ščuka

Dosavadní dostupné informace jsou pro mě velkým zklamáním. Skutečně
lidskoprávního zmocněnce Česká republika sice zatím nepamatuje (snad to mohli
být pro někoho ministři Kocáb nebo Dienstbier – otázka diskuse). Ovšem při
použití této optiky spatřuji rizika v tom, že se pak můžeme smířit s čímkoliv.

Ač jsou témata lidských práv v českém právním a politickém prostředí vnímána
dlouhodobě jako nedůležitá, jako můj postoj ke kauze, jako občanského člena Rady
na straně veřejnosti, kterou svým členstvím v Radě vlády zastupuji. S paní
Válkovou nemám z pohledu pracovního sebemenší problém. Ovšem její argumentace ke
spolupráci v minulosti, coby uznávané právní autority, je pro mě nepřijatelná.

O vhodnosti či nevhodnosti jsem pochyboval už při jejím výběru na post
zmocněnce. Důvod? Její vysvětlení v TV rozhovoru k hlasování o vydání Roznera za
jeho výroky o pseudo-koncentráku. Dle ní byly jeho výroky (pouze) nevhodné a
vlastně to celé zlehčovala. Za mě je v těchto otázkách velmi opatrná a jako
zastánkyní dodržování základních lidských práv jí opravdu nevnímám. A věřím, že
ani veřejnost jí tak nikdy nevnímala.

K současnému stavu věcí docházím k závěru, že pokud není osoba paní Válkové
vhodná z výše uvedených okolností na pozici Ombudsmanky, nemůže být z logiky
věci vhodná ani na současně zastávanou pozici – vládního zmocněnce pro lidská
práva.