Novinář Petr Uhl slaví pětasedmdesátiny: V oblasti lidských práv je možné vždy něco zlepšovat
Novinář, bývalý disident, signatář Charty 77 a někdejší ústřední ředitel ČTK
Petr Uhl slaví 8. října pětasedmdesátiny. Bývalý komentátor deníku Právo byl v
minulosti také členem Rady ČT a Rady vlády pro lidská práva, v roce 2006
neúspěšně kandidoval za Stranu zelených do Poslanecké sněmovny, ze strany poté
odešel. Své názory nyní publikuje na serverech
Romea.cz,
Deník
referendum nebo
Alarm.
Podle Uhla je možné v oblasti ochrany lidských práv vždy něco zlepšovat, i
když Česká republika je na tom v tomto ohledu poměrně dobře. Lidská práva by si
podle něj zasloužila vlastní ministerstvo. Oceňuje zlepšení postavení osob se
zdravotním postižením, pracovat by se ale dalo především na genderové oblasti,
právech sexuálních menšin a dětí.
Česká republika je na tom v oblasti lidských práv lépe než Slovensko,
Maďarsko či Polsko, řekl Uhl. "Jsem ale velmi nespokojený s právním zajištěním
ochrany lidských práv v této zemi," uvedl. Ministr pro lidská práva bez
vlastního úřadu, kapitoly v rozpočtu a možnosti vydávat vyhlášky má podle něj
velice omezené možnosti. "Je na úrovni trochu lepšího zmocněnce, řešení to
není," vysvětlil.
Rezervy vidí v řešení genderové problematiky. "Žena je často v méně výhodném
postavení než muž. Je to od mateřských školek až po důchod, všude narážíte na
genderové problémy," řekl Uhl, jehož manželkou je současná veřejná ochránkyně
práv Anna Šabatová. Souvisí s tím podle něj i nutnost zlepšení úpravy práv
homosexuálů, bisexuálů, transsexuálů a dětí. "Postavení dítěte je tady stále
lidsky nedůstojné," dodal. Ministryni školství Kateřinu Valachovou (ČSSD) v této
souvislosti ocenil za začleňování handicapovaných dětí do běžných škol.
Vedle funkce vládního zmocněnce pro lidská práva a pozice předsedy Rady pro
lidská práva byl Uhl po roce 1989 také generálním ředitelem ČTK, a právě této
role si cení nejvíce. "Cením si, že se četka otevřela ke svobodnému slovu, pro
mě přijít do četky znamenalo integrační prvek, že se integruji do společnosti,
kterou jsem neznal a proti jejímuž politickému zřízení jsem se vymezoval," řekl.
V ČTK působil po odvolání z funkce ředitele i jako zpravodaj a vydávající
editor. Z agentury zamířil do pozice šéfredaktora dvouměsíčníku Listy a později
se stal komentátorem Práva. Z něj odešel zhruba před rokem a od té doby přispívá
především do internetového Deníku Referendum, Romea.cz nebo Alarm. V textech se
věnuje zejména ochraně menšin, například postavení sudetských Němců, Romů či
migrantů.
Loni Uhl kritizoval českou vládu za odmítání kvót na přijímání uprchlíků.
Neprojevila podle něj solidaritu, která je přitom základem Evropské unie. Nediví
se však, že řada stran před krajskými a senátními volbami vsadila na téma
migrační krize. "Politici pochopili, že strach je mocným motivem, aby lidé
někomu dali hlas. Takové věci, jako nedostatek demokracie nikoho netrápí, lidé
musí mít strach," řekl.
Ostatní strany tomu podle Uhla mohou čelit jen těžko. Vývoj v přístupu k
migrační krizi vidí ale pozitivně. Je podle něj důležité nesledovat jen názory
vlád. "Všímám si totiž nálad občanské společnosti, jíž i já jsem součástí," řekl
Uhl, který si na rozhovor s ČTK připnul a i při dalších příležitostech nosí
odznak se slovy německé kancléřky Angely Merkelové "Zvládneme to".
Základní životopisná data
Dlouholetý zastánce lidských práv se narodil v Praze, kde absolvoval ČVUT.
Poté krátce pracoval jako konstruktér a referent, od roku 1966 až do svého
prvního uvěznění působil jako středoškolský učitel. Za své názory byl v procesu
s Hnutím revoluční mládeže v prosinci 1969 poprvé zatčen a následně odsouzen ke
čtyřem letům vězení pro údajné podvracení republiky. Po propuštění pracoval jako
projektant v národním podniku Potrubí v Praze.
Uhl byl spoluzakladatelem, signatářem a aktivistou Charty 77 a dlouhá léta
vydával nezávislý časopis Informace o Chartě 77. Spoluzakládal rovněž Výbor na
obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Byl poslancem Federálního shromáždění
Pro údajné podvracení republiky byl podruhé odsouzen v roce 1979, tentokrát
pro svou činnost ve VONS. Pětiletý trest odnětí svobody si odpykal ve věznicích
na Mírově a ve Vinařicích. Naposledy byl uvězněn ještě 19. listopadu 1989.
Po listopadu 1989 se zapojil do práce v Občanském fóru (OF), za které byl v
roce 1990 zvolen poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění. Prošel
několika stranami a hnutí. Jeho manželkou je současná ombudsmanka Anna Šabatová,
se kterou má tři děti.