Neziskové organizace sdružené v RomanoNetu chtějí novelu antidiskriminačního zákona. Cílem je účinnější ochrana romských obětí diskriminace
Český antidiskriminační zákon nedokáže dostatečně chránit Romy před hluboce zakořeněnou strukturální diskriminací a anticikanismem. Nepojmenovává tuto specifickou formu rasismu, nereaguje na její systémové projevy a klade na oběti nepřiměřené důkazní břemeno. Výsledkem je velmi nízká důvěra romských obětí ve spravedlnost, a v důsledku toho i minimální využívání dostupných právních nástrojů. Právě tuto situaci se snaží změnit návrh novelizace antidiskriminačního zákona, který připravila síť romských a proromských organizací RomanoNet. O návrhu se diskutovalo na odborném kulatém stole, který se uskutečnil v pondělí 23. června v Praze.
Platforma neziskových organizací RomanoNet navrhuje pět konkrétních legislativních změn, které by měly zlepšit ochranu před anticikanismem (Pozn. autora: Možné také použít výraz anticiganismus) a zvýšit vymahatelnost práva. Romanonet navrhuje, aby byl anticikanismus jako specifická forma rasismu výslovně definován a ukotven v zákoně. Podle autorů návrhu by tím došlo k posílení právní jistoty obětí i institucí, které s případy diskriminace pracují. Dále návrh počítá s úpravou důkazního břemene ve prospěch obětí diskriminace a se stanovením maximální výše náhrady nemajetkové újmy až do částky 500 000 korun. Čtvrtou změnou je zřízení fondu právní pomoci, který by pokrýval náklady na zastoupení, soudní poplatky a důkazní prostředky. Poslední navrhovanou změnou je zakotvení systematického monitoringu anticikanismu pod gescí veřejného ochránce práv, jehož výstupy by měly sloužit jako podklad pro tvorbu politik a legislativních opatření.
ARA ART, členská organizace platformy, návrh podporuje a zároveň jej v několika bodech rozšiřuje. Navrhuje například, aby zákon nově zohledňoval tzv. intersekcionální diskriminaci – tedy situace, kdy diskriminace vzniká kombinací více důvodů, i když každý z nich sám o sobě by k diskriminaci nestačil. Dále požaduje, aby se úprava důkazního břemene vztahovala plošně na všechny formy diskriminace, nikoli pouze na případy anticikanismu. Důležitou součástí návrhu ARA ART je také změna pravidel pro náhradu nákladů řízení, aby oběti mohly být zastupovány i nevládními organizacemi, nejen advokáty. Podle organizace je však nezbytné nezůstat pouze u novelizace samotného antidiskriminačního zákona, ale upravit i související předpisy – občanský soudní řád, zákon o veřejném ochránci práv či zákon o ochraně příslušníků národnostních menšin.
Zmocněnkyně Lucie Fuková: Definice anticikanismu nestačí, musí se propsat do zákonů
Podporu otevření odborné debaty o legislativních změnách vyjádřila také vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková. Upozornila především na to, že samotné přijetí definice anticikanismu vládou nestačí, pokud se tento koncept nepromítne i do zákonů.
„Považuji za důležité a potřebné se zabývat tím, jak samotní Romové využívají antidiskriminační zákon,“ uvedla s tím, že z praxe i osobních zkušeností vnímá řadu překážek, které lidem brání domáhat se svých práv či snažit se upozornit na nerovné zacházení.
“Definice anticikanismu byla v minulém roce přijatá vládou a nyní je třeba se podívat, zda tato definice může dopomoci i v legislativní rovině. Dnešní kulatý stůl byl první výkop k zahájení debaty o návrhu změny antidiskriminačního zákona s ohledem na přijatou definici. Teď by měly následovat kroky další,“ uvedla pro zpravodajský server Romea.cz Lucie Fuková.
Bez pojmenování anticikanismu nelze často strukturální diskriminaci účinně řešit
Podle Jana Husáka z organizace Awen Amenca, který návrh změn připravil, je sice český antidiskriminační zákon formálně platný, ale nedokáže účinně reagovat na skutečnost, že Romové se v Česku setkávají s diskriminací opakovaně, strukturálně a ve všech oblastech života – od školství přes trh práce až po přístup ke službám. Navíc zákon neobsahuje definici anticikanismu, a proto mu podle Husáka chybí konkrétní nástroje k řešení i tohoto jevu.
„Současné znění antidiskriminačního zákona můžeme chápat spíše jako reaktivní nástroj, tedy že reaguje na konkrétní porušení práv, a nikoli na příčiny, které se snaží postihovat. Jinými slovy, zákon se primárně zaměřuje na nápravu následků diskriminace, aniž by efektivně preventivně působil proti jejím kořenům a projevům,“ uvedl pro zpravodajský server Romea.cz Jan Husák.
Anticikanismus označuje za systémovou infekci, která se šíří společností a vyvolává další formy diskriminace. „Anticikanismus je jako infekce, která zapříčiňuje například diskriminaci nebo segregaci. Je to systémová záležitost, která ovlivňuje životy Romů na mnoha úrovních, a přesto není v žádné zákonné normě uveden,“ doplnil.
Výslovné zakotvení pojmu anticikanismus v zákoně podle něj zlepší nejen právní jistotu, ale také možnost účinné obrany. „Výslovná definice anticikanismu v zákoně pomáhá tuto specifickou problematiku přesně identifikovat, což může výrazněji usnadnit její rozpoznávání a řešení. Zařazení definice do legislativy představuje jasné a nikoli symbolické vyjádření odmítnutí protiromských předsudků a nenávisti i v legislativním prostředí,“ uvedl Jan Husák. Absence jasného pojmenování v zákoně podle něj umožňuje, aby se anticikanismus rozpouštěl v obecných ustanoveních o diskriminaci na základě etnického původu. V důsledku toho zůstává často neviditelný – pro státní správu i pro samotné oběti.
Posun důkazního břemene má obětem usnadnit cestu k soudu
Podle Husáka však pouhá definice nestačí. Mezi další navrhované změny patří úprava důkazního břemene v občanském soudním řízení tak, aby oběti nemusely předkládat téměř nevyvratitelné důkazy. Ačkoli je princip jeho posunu ve prospěch oběti v českém právu už zakotven, v praxi se podle Jana Husáka ukazuje, že aplikace tohoto pravidla není vždy dostatečně efektivní, a ne vždy se vztahuje na všechny případy diskriminace.
“Pro oběti diskriminace je nesmírně obtížné prokázat, že k diskriminaci došlo, zvláště té nepřímé,” uvedl Husák. RomanoNet proto navrhuje, aby v případech diskriminace na základě etnického původu, včetně anticikanismu, postačilo, aby žalobce předložil soudu věrohodné indicie, že k nerovnému zacházení došlo. Povinnost dále dokazovat by pak přešla na žalovaného.
“Jinými slovy naše navrhovaná změna znamená, že pokud se v soudním sporu o diskriminaci na základě rasového nebo etnického původu, včetně anticikanismu, podaří tomu, kdo se cítí poškozen (žalobci), předložit důkazy, které naznačují, že k nerovnému zacházení došlo, už pak nemusí dál nic dokazovat,” vysvětlil pro Romea.cz Husák, podle kterého by taková úprava odstranila nepřiměřenou překážku v přístupu ke spravedlnosti a zásadně posílila právní ochranu obětí.
Platforma RomanoNet
RomanoNet je platforma sdružující nevládní a neziskové organizace, které se věnují práci s romskou menšinou v České republice. Vznikla v únoru 2017 s cílem zastřešovat a koordinovat jejich činnost.
Posláním sítě je prosazovat integrační politiku založenou na dodržování lidských práv, rovnosti a zapojení Romů do veřejného dění i rozhodovacích procesů. Platformu v současnosti tvoří 18 organizací z celé ČR, které společně hájí zájmy romských komunit vůči státu, samosprávám i evropským institucím.
Podle ředitele organizace ARA ART je však také důležité zakotvit do zákona například po vzoru Belgie nový typ intersekcionální diskriminace, ke které dochází až kombinací jednotlivých důvodů. A to i když při vyhodnocení pouze jednoho z nich by situace za diskriminační považována nebyla.
“I lidé příslušející k romské menšině mohou být současně diskriminováni z důvodu sexuální orientace, pohlaví včetně těhotenství, mateřství nebo otcovství, věku, zdravotního postižení nebo vyznání a světového názoru,” vysvětlil pro Romea.cz David Tišer s tím, že to souvisí i s úpravou důkazního břemene, které by mělo být sdílené pro všechny případy diskriminace stejně, nikoli pouze pro vybrané případy, které dnes zmiňuje občanský soudní řád.
Státem garantovaný fond právní pomoci by odstranil finanční bariéry
Dalším navrhovaným opatřením je zřízení státem garantovaného fondu právní pomoci, který by odstraňoval finanční bariéry, jež obětem diskriminace často brání v přístupu ke spravedlnosti. Podle Jana Husáka by fond mohl sloužit k pokrytí nákladů na právní zastoupení, soudní a správní poplatky i náklady spojené se získáváním důkazů. „Je důležité si uvědomit, jak velkou pomoc by to znamenalo pro lidi, kteří se setkali s diskriminací,“ vysvětluje pro zpravodajský server Romea.cz Husák.
Fond by podle něj neměl být omezen pouze na případy vedené podle antidiskriminačního zákona, ale měl by se vztahovat i na další typy řízení, například spory o náhradu škody, pracovněprávní spory nebo řízení před úřady. „Pro oběti diskriminace by to byla velká úleva, protože často právě nedostatek financí na právní zastoupení jim brání v tom, aby se vůbec bránily,“ dodává. Návrh také počítá s tím, že by fond pokrýval výdaje za znalecké posudky, cestovné svědků či jiné klíčové náklady, které jsou často překážkou k důkladné přípravě na soudní řízení.
Úprava pravidel pro náhradu nákladů je podle ARA ART klíčová k tomu, aby se vyrovnaly podmínky pro zastupování obětí diskriminace a aby lidé mohli častěji využívat i pomoc organizací, které se diskriminací dlouhodobě zabývají – nejen služeb advokátů.
Půlmilionový strop pro náhradu nemajetkové újmy jako ochrana, nebo překážka?
Otázkou, která v návrhu vyvolala debatu, je stanovení horní hranice pro náhradu nemajetkové újmy. Dnes české právo žádnou dolní nebo horní hranici neurčuje, a výše odškodnění je tak plně v rukou soudce.
“Soudci sice berou v úvahu, jak moc jste byli poškozeni diskriminačním jednáním a za jakých okolností se diskriminace stala, ale to vede k velké nejistotě. Současné náhrady jsou často příliš nízké a často neodpovídají závažnosti diskriminačních činů,” řekl v rozhovoru pro zpravodajský server Romea.cz Jan Husák.
Oběti diskriminace, které čelí dlouhodobým dopadům na psychické zdraví, ztrátě zaměstnání nebo bydlení, podle něj potřebují alespoň rámcovou představu, jakého zadostiučinění se mohou domoci. Zavedení maximální částky — například půl milionu korun — by mohlo dát soudcům jasnější vodítko, sjednotit rozhodovací praxi a obětem nabídnout alespoň částečný pocit jistoty. Husák zároveň upozorňuje, že diskuse by se neměla vést jen o stropu, ale i o možné minimální hranici, která by zaručila, že odškodnění nikdy neklesne pod určitou důstojnou mez. Právě předvídatelnost a srozumitelnost systému může podle něj výrazně přispět k obnově důvěry Romů v právní systém.
K návrhu na stanovení horní hranice pro náhradu nemajetkové újmy se ARA ART staví zdrženlivě. „Navržená maximální výše náhrady je dokonce nižší než částka, kterou běžně žalobci jako náhradu nemajetkové újmy požadují,“ uvedl během diskuze u kulatého stolu ředitel organizace ARA ART David Tišer. Podle něj navíc není zřejmé, jaký by měl tento krok reálný dopad na rozhodovací praxi soudů, neboť náhradu nemajetkové újmy lze přiznat již podle současné právní úpravy.
RomanoNet nyní plánuje vést další odborná jednání a oslovit politické subjekty napříč spektrem. Právní změny, které síť navrhuje, se opírají nejen o mezinárodní doporučení, ale také o opakované výzvy romských komunit a odborné veřejnosti. Jak se ukázalo i během kulatého stolu, v romském občanském sektoru existuje konsenzus: bez výslovné zmínky anticikanismu a bez odstranění strukturálních překážek v přístupu ke spravedlnosti nelze účinnou právní ochranu Romům poskytnout.
