Dnes v Praze proběhl „malý“ pochod proti rasismu, který pořádalo Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém. Některá média uvádí že se jej účastnilo sto lidí, někde jsem četl že dvě stě, každopádně… jsem rád a jsem velmi vděčný, že se podobné akce pořádají a je jedno, jestli se jedná o antisemitismus nebo rasismus. No jo… ale k čemu nám Romům je pochod proti rasismu, když se jej neúčastníme? Nebyl snad pro ty „špičky“ pochod zajímavý? A co pí. ministryně? Nebyl čas? Nálada?
Někdy minulý měsíc mi zvoní telefon… kouknu na display, nejstarší brácha. Zvednu… „nazdar more, sar džives? (jak žiješ) Jo, dobrý…. Co děláš v neděli 13 dubna? Ještě nevím…. Ok, tak přijeď na náměstí Franze Kafky v jednu, zahrajeme tam, bude pochod proti rasismu. To víš, že jo.. no problém, napiš mi jenom kde a v kolik hrajem.“
V pátek mi bliká ICQ.. píp!! Brácha… „v neděli tam buď v jednu“.. no samozřejmě, nějak mi to uteklo, v neděli už je třináctého. Následující pošta obsahovala hrubou představu o tom, co budeme hrát…
V neděli jsem se s celou rodinkou vyrazil směrem ku Praze, zázrak se podařil, po desetiminutovém hledání místa k zaparkování jsme na místě. Lidé se trousí, tvoří se skupinky… za moment je kapela skoro kompletní, poslední hráč na perkuse nakonec nedorazil.
Vybalujeme kytary, brácha spustil… zpěvačka zpívá, kytaristé hrají…. Připojuji se, jen to frčí. Joj mámo… bokhalo som, andro verdan drugos náne.. zní tóny písně z filmu cikáni jdou do nebe malým náměstím. Přichází k nám první Romák… tu stal rom more? (ty jsi rom?) ta hát… (ano).. konec hovoru. Rom odchází, ale bohužel úplně opačným směrem, než jsou lidi.
Jsme připraveni, lidí už je víc. Taneční soubor tancuje, televizní štáby berou rozhovory, novináři fotí… koukám všude okolo, Rom nikde (tedy krom kapely). Lidé se pomalu připravují k pochodu, taneční soubor dotančil, jdeme na řadu. Spustíme… při hraní notoricky známých romských písní koukám, jestli někde není nějaký Rom, co by si s námi notoval…. Nenotoval si nikdo, tedy pokud jsme nezpívali laj, laj, laj… Dohrajeme, balíme nástroje. Koukám okolo, nikde nikdo. Demonstranti pomalu ale jistě vycházejí pochodovat směrem k Valdštejnské zahradě, pořád nikoho nevidím.
Jsem znechucený… ne že bych byl nějaký velký bojovník proti rasismu, ale pokud nemohu akci podpořit jinak, jedu tam alespoň zahrát.. Ti od kterých jsem to čekal nepřišli a pokud ano, tak vše beru zpět, já jsem je tam prostě neviděl…
