„Naprostá většina se nikdy nevrátila.“ Muzeum romské kultury připomnělo 82 let od prvního transportu Romů do Osvětimi

Dne 7. března 1943 vypravil nacistický režim první transport českých a moravských Romů a Sintů do Osvětimi. Rodiny byly několik dní internovány na brněnských jatkách, odkud následně odjížděly vlakové soupravy na území okupovaného Polska. „Transport vyjížděl z areálu brněnských jatek, kde byly rodiny Romů a Sintů předtím několik dní internované protektorátním četnictvem,“ uvedla ve vzpomínkovém videu historička Muzea romské kultury Tereza Richtáriková​.

Připomněla, že od srpna 1942 byli Romové a Sintové shromažďováni v táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu, odkud v prosinci odjel první transport stovek vězňů do Osvětimi. V prosinci téhož roku nařídil říšský ministr Heinrich Himmler, aby byli všichni Romové a Sintové z Německé říše a protektorátu deportováni právě do tohoto tábora. Celkem zde bylo shromážděno přes 20 000 osob.

Transporty z protektorátu měly původně vyjíždět z koncentračních táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu, ale kvůli tyfové epidemii se první hromadná deportace uskutečnila z Brna. „Následovalo ještě sedm dalších transportů, až počet Romů deportovaných z protektorátu do Osvětimi přesáhl 4 500,“ doplnila Richtáriková​. Přesné číslo romských obětí holokaustu není známo, ale podle odhadů jich zahynulo až půl milionu.

„Vzpomínám na maminku, která nám tak často vyprávěla o době deportací, kdy vzpomínala na svého dědečka Pavla Holomka, který byl deportován spolu se svými třemi syny a jednou snachou do Brna a později do Osvětimi,“ uvedl​ a připomněl, že jeho rodinu zachránil starosta Nesovic. „Bylo to hrdinství jednoho z mála starostů v té době, kteří se mohli zastat svých romských minorit,“ řekl​.

Po válce jeho matka chodila na nesovické nádraží s nadějí, že se někdo z jejích blízkých vrátí. „Chodívala se svou sestřenicí Růženkou, které bylo v té době jen pět let, na nesovické nádraží k vlakům, které přivážely přeživší z koncentračních táborů. Bohužel se nedočkaly ani jednoho člena své rodiny,“ vzpomínal Machálek​.

Zdůraznil, že jeho matka nechtěla, aby se na tuto historii zapomnělo. „Věřila, že její přednášky na moravsko-českých školách a gymnáziích o holocaustu, o nacistické nadřazenosti Němců ve třetí říši, pomohou k tomu, aby se nová generace poučila z těchto dob nacismu,“ uvedl​.

Novinářka Jarmila Balážová zdůraznila, že romský holokaust byl po desetiletí přehlížen a naprostá většina deportovaných Romů, Sintů, žen, ale také dětí, se nikdy nevrátila. „Mluvila jsem velmi často s mnoha potomky židovských i romských obětí holokaustu a je tam spousty srovnatelných věcí,“ řekla​. Zdůraznila také, že osvěta o těchto událostech je stále nedostatečná. „Hodně mě mrzí, že se o tom málo ví, že se o tom neučí ve školách, a když, tak velmi zřídka, a záleží to jenom na ochotě pedagogů,“ uvedla​. Podle ní je proto důležité podporovat každou iniciativu, která se snaží romský holokaust připomínat.

Památku obětí připomíná pamětní deska, jejíž umístění na budovu brněnských jatek inicioval v roce 2000 historik Ctibor Nečas. Po jejich demolici byla přenesena do Muzea romské kultury, kde dodnes připomíná osud Romů a Sintů z českých zemí.

V letošním roce proběhnou i další vzpomínkové akce. Pietní akt v Praze-Ruzyni se uskuteční 10. března v parku u Starého náměstí, další připomínky proběhnou 11. května v Letech u Písku a 20. srpna v Hodoníně u Kunštátu.