Ladislav Demeter: Na Slovensku ho měli za výrostka, v Anglii nyní nastoupil k policii. Rozhodl se sloužit zdarma

Ladislav Demeter, kterému jeho okolí říká Laco, pochází z romské rodiny z východního Slovenska. V jeho útlém věku rodina odešla za lepším životem i rovným zacházením do Velké Británie. Zatímco se ve škole na Slovensku setkával se šikanou a byl podle svých slov považován proto, že se bránil, za „grázla”, v Anglii našel vášeň k učení. Od malička touží po práci policisty a za svým cílem jde stůj co stůj. Prošel vyšším vzděláním a nyní se chystá na jednu z pěti univerzit, které ho přijaly ke studiu kriminologie. Sen si ale už částečně splnil.

Ještě během studia se pustil do intenzivní roční policejní přípravy a před pár týdny se stal policistou. Ke sboru nastoupil jako zvláštní konstábl, který se vyznačuje tím, že má téměř identické pravomoci jako ostatní kolegové, pracuje ale zdarma a na menší úvazek. Přestože se totiž Laco chce věnovat práci u policie naplno, je pro něj na prvním místě vzdělání. Aby se mohl posunout ještě dál. „Nechci promarnit svůj život, chci být aktivní a dělat celou škálu věcí,” zdůrazňuje.

Osmnáctiletý Ladislav Demeter se narodil do romské rodiny na Slovensku, pochází z pětitisícového města Strážske u Michalovců. Když mu byly čtyři roky, rozhodla se rodina z domova odejít za lepším životem do Anglie. „Těch důvodů bylo víc. Je tu lepší život. Člověk si tu například za stejnou práci vydělá znatelně více peněz,” vysvětluje. Po svém příchodu se často stěhovali, prošel tak několika místy napříč zemí. Usadili se ve městě Walsall u Birminghamu, kde žijí dodnes.

Podle něj u nás a na Slovensku o odchodech lidí do Anglie panuje řada mýtů. „Lidé si často myslí, že tu lidé dostávají peníze jen tak a mají se dobře. Ale my jsme si to tu museli všechno poctivě odmakat. Tvrdě na to, kde jsme dnes, rodiče dřeli.” Právě protiromské nálady a postavení Romů ve společnosti byly druhým důvodem, proč rodina ze Slovenska odešla.

Rodina zpočátku mezi Anglií a Slovenskem dost pendlovala. Hlavně kvůli příbuzným, po nichž se jí stýskalo. Laco chodil první léta do školy jak na Slovensku, tak v Anglii. Delší část roku trávil v učení ve Velké Británii, kratší pak na Slovensku ve své rodné vesnici. Na slovenskou školu ale nevzpomíná příliš rád. „Nebyla to dobrá škola. Čelil jsem tam různým formám diskriminace,” vybavuje si. „Lidé mě navíc měli celou dobu za grázla. Dělal jsem totiž problémy. Ale ty měly často původ v tom, jak se ke mně chovali ostatní. Starší spolužáci mě šikanovali, byli vůči mně rasističtí. A já si to nechtěl nechat líbit,” vykresluje. „Ve škole mi dávali najevo, že jsem příšerný člověk. Ale já se jen snažil bránit. Kdybych je nechal, aby mi ubližovali, tak bych se nikam nedostal. Byl bych nikdo,” myslí si.

Negativní zkušenosti ho od vzdělávání se neodradily. Letos dokončí vyšší vzdělání (college) v oblasti veřej-ných služeb, které by ho mělo připravit na profese, jako jsou policisté, hasiči nebo záchranáři. Během studia absolvoval také vojenský trénink. A chystá se na univerzitu. Z pěti prestižních vysokých škol v zemi, na něž se přihlásil, se dostal na všechny. Plánuje studovat kriminologii. Odjakživa totiž touží po tom, že bude policistou.

Pomáhat lidem

„K policii jsem se chtěl přidat už od dětství. Abych mohl pomáhat různým komunitám a lidem obecně, aby se cítili bezpečně,” vysvětluje svou motivaci. „Když jsem byl malý a chodil jsem s našimi do města nakupovat, vždycky jsem sledoval policisty, jak lidem pomáhají a snaží se udržovat pořádek. A strašně jsem si přál být jedním z nich,” vzpomíná. „Chtěl bych tak společnosti vrátit to, co mi od dětství dávala.

” Vzorem pro něj jsou někteří členové rodiny, kteří už u policie působili nebo působí. A v poslední době je jeho idolem i známý český romský policista Petr Torák, který působí v Anglii a je za své služby držitelem Řádu britského impéria. Před rokem ho Lacův otec kontaktoval a požádal o rady. „Celý ten proces přidání se k policii trvá až dvanáct měsíců a Petr mi v tom hodně pomohl,” říká Laco. Petr Torák ho také pozval do Peterborough, kde vede komunitní centrum COMPAS pro mladé Romy, aby tam Laco vystoupil coby pozitivní vzor pro ostatní děti. „Ta práce, co tam s dětmi dělá, je skvělá. A ti mladí lidé mají velké plány. Někteří chtějí být po jeho vzoru policisté, jiní kadeřníci nebo působit v armádě. Mají různé sny, které si chtějí splnit.”

S pomocí Petra Toráka se tak přihlásil na intenzivní roční policejní přípravu. Laco jí prošel během studia, což vyžadovalo velké úsilí a odhodlání. Musel pak složit několik zkoušek, mimo jiné z angličtiny, matematiky, fyzické zdatnosti a musel podstoupit hodinový hloubkový pohovor.

Zvláštní konstábl

Na konci ledna se Lacovi jeho dlouholetý sen splnil. „Moje srdce je dnes znovu naplněno obrovskou radostí – další inspirativní mladý Rom, který je důkazem, že prezident Zeman, a jemu názorově podobní, se mýlí,” napsal emotivně na konci ledna na svůj Facebook právě Petr Torák k fotografiím nově přijatých policistů. Gratuluji Ladislavovi Demeterovi, kterému jsem byl mentorem, a dnes se z něj stal Special Constable (Policista dobrovolník). Ladislav bude věnovat (při studiu) všechen svůj volný čas veřejné službě a bude to dělat zdarma! Respekt!” dodal.

Jak už Petr Torák poznamenal, Laco k policii nastoupil jako zvláštní konstábl, který pro policii pracuje na částečný úvazek a bez nároku na plat. „Mohl bych pracovat na plný úvazek, ale chci vedle toho studovat. Proto je tato funkce ideální. Sice nedostávám zaplaceno, ale to nevadí. Mám stejné pravomoci jako moji kolegové a mohu vedle toho chodit do školy,” vykresluje.

V práci pokrývá jak vyšetřování různých deliktů, tak pomoc občanům. Minimální doba, kterou musí zvláštní konstábl měsíčně odsloužit, je šestnáct hodin. Laco však plánuje pracovat více. „Během studia teď mám více času, tak se mohu své policejní službě opravdu věnovat.” Vedle studia univerzity pak plánuje přibrat i druhou, tentokrát placenou, práci, aby byl schopen své rodině trochu finančně ulevit.

Získat respekt

Laco se na Slovensko vrátit zatím neplánuje. On i jeho rodina se v rozhovoru shodují, že přístup obyvatel Velké Británie k sobě navzájem je jiný než ve slovenské společnosti. „Tady se na to, odkud jsi, nikdo moc nekouká. Lidé se k tobě chovají stejně jako k ostatním. Jsou empatičtí,” říká Laco. „Lidi tu jsou takoví, že si pomáhají jeden druhému. Jestli je to Slovák, Bulhar nebo Rom, nehraje roli. Zejména cizinci si tu vycházejí vstříc, protože jsou na tom podobně. S prací, prostě se vším,” přidává Lacův strýc. „Nikdo se tu na nás nedívá, jako že jsme něco jiného.”

„Když jsem se stal policistou, viděl jsem, že jsem si u lidí získal respekt. Už pro lidi v Česku nebo na Slovensku nejsem jen nějaký Cigán,” říká Laco. „Nechci promarnit svůj život, chci být aktivní a dělat celou škálu věcí,” zdůrazňuje.

Článek vyšel na serveru hatefree.cz.