Na semináři o pravicovém extremismu

Naše zelená felicie ostrou zatáčkou sjíždí z hlavní silnice a přijíždíme ke
střední chemické škole Educhem v obci Meziboří nedaleko Litvínova. Přijeli jsme
do školy, která leží nedaleko místa, kde došlo sedmnáctého listopadu tohoto roku
k nejtvrdším střetům mezi policisty a pravicovými extremisty v dějinách
samostatné České republiky.

Tím místem bylo litvínovské sídliště Janov a my jsme sem dnes dorazili vést
seminář o nebezpečnosti pravicového extremismu. Seminář, který jsme v Člověku v
tísni připravili, je součástí celoročního projektu Dovedu to pochopit?. Od
začátku školního roku jsme s ním navštívili už více než třicet škol, ale ten
dnešní je pro nás opravdu zvláštní.

Před čtrnácti dny Litvínovem pochodovali neonacisté. Jako řešení problémů
chudých obyvatel Janova nabízeli násilný útok. Někteří studenti v tom s nimi
možná souhlasí. Nevím, co mám čekat. Ale cítím odpovědnost, která na mně leží.
Říkám si: “Můžeš přispět k tomu, aby ti studenti chápali, o co všechno běží. A
nebo to taky může jít celý do kopru.”

Přicházíme do třídy, ve které je asi třicet třeťáků a třeťaček. Vypadají
napjatě, stejně jako my. Vzpomínám si na poslední učitelova slova na chodbě,
když jsme se ho ptali na míru nesympatií k Romům u studentů. “Však uvidíte
sami,” řekl a šli jsme do třídy. Ledy se naštěstí brzy boří. Začínáme s první
aktivitou. Ta se jmenuje myšlenková mapa. Studenti rozděleni do čtyř skupin si
na velký papír napíšou dva pojmy – nacismus a neonacismus. Jejich úkolem je dát
dohromady co nejvíc pojmů, které se jim v souvislosti s těmito termíny vybaví, a
přiřazovat je podle toho, jestli patří k prvnímu, druhému, nebo k oběma z nich.
Poté si skupiny papíry vymění a vzájemně si označují pojmy, které neznají nebo
které podle nich na papír nepatří. Papíry se brzy plní následujícími řetězci:
nacismus – Židé – koncentrační tábory – holocaust, neonacismus – Romové – Janov.

Po vyhodnocení zařazujeme další aktivitu. Má název “Tečkovaná”. Necháváme
studenty postavit do řady a lepíme jim na čela tečky tří barev: žlutých a
zelených je hodně, červená jen jedna. Úkol zní následovně. Rozdělte se do skupin
podle barev, které máte na čele, aniž byste přitom mluvili nebo psali. Klíč k
rozřešení – dát dohromady dva lidi, kteří patří k sobě, a nemyslet přitom na
vlastní barvu je brzy odhalen. Jen Pavel s červenou tečkou zůstal sám. “Jak ses
přitom cítil?” ptáme se. “Hledal jsi, kam patříš, ale nikde tě nechtěli, až jsi
zůstal úplně stranou?” Pavel souhlasí a říká, že mu to nebylo příjemné. A jsme
tam, kde jsme chtěli být. Teď může začít debata o Janovu a o sociálním
vyloučení.

Studenti se vracejí do lavic a nakusujeme téma, kterým v posledních dnech
žije většina Litvínova. S paralelou na dobu nacistického Německa a holocaustu se
snažíme studentům ukázat, že násilné řešení, které volili nacisté a volí dnešní
neonacisté, není to nejvhodnější. “Není možné ztotožňovat Romy s chudými lidmi
žijícími v místech, jako je Janov a spousta dalších míst v Česku. Ti lidé totiž
nejsou nepřizpůsobiví, naopak se perfektně přizpůsobují podmínkám, ve kterých
žijí,” říká studentům můj kolega Miroslav Brož, který v Člověku v tísni už
několik let dělá terénní sociální práci. Pokračuje dotazem, jak by se zachovali
oni, kdyby mohli sehnat práci maximálně za patnáct tisíc a nebo zůstat doma na
dávkách a mít tisíc šestnáct. “S těmi lidmi je třeba dlouhodobě pracovat na
všech věcech, které jim chybějí zároveň – vzdělání, práce, bydlení, a zároveň
chtít po státu a městech, aby nedovolily jejich sestěhovávání na jedno místo,”
pokračuji. Někteří souhlasně kývou, jiní začínají vykřikovat. “Ale to my přece
zařídit nemůžeme! Co s tím máme dělat?” vzrušeně volá mladík v oranžové mikině.
Na delší dobu se dostáváme k debatě o možnostech zapojení se do veřejných věcí a
o tom, jestli a proč to může mít smysl. Snažíme se studentům vysvětlit, že i oni
sami se mohou angažovat ve spoustě otázek – bavit se s vrstevníky, chodit k
volbám, napsat starostovi. Ne všichni však s tímto postupem souhlasí. “Politika
mě nezajímá,” říká student v první řadě. Seminář po hodině a půl vzrušené debaty
končí.

Odjíždíme z Litvínova víceméně spokojeni. Stejně jako problémy lidí v Janově,
nezmizí ani mýty a předsudky, které jsou s nimi spojovány, hned, ale bude to
práce na měsíce a roky. Snad k tomu dnešní den alespoň mírně přispěl.